Vzhledem k tomu, jaké informace přicházejí ze západní Evropy o násilných či teroristických činech lidí, kteří se tam dostali v rámci takzvané uprchlické krize, dá se čekat, že téma migrace bude hrát roli i u nás v parlamentních i prezidentských volbách. Jak bychom měli k přijímání migrantů do naší země přistupovat?

Můj názor je dlouhodobě konzistentní, tedy odmítavý. Správně používáte výraz migranti, protože se v žádném případě nejedná o utečence. A když se v nějakém minimálním počtu dá hovořit o utečencích, tak jen o takových, které ti, co nás nutí k přijímání migrantů, svými bombardéry vyhnali ze svých domovů bombardováním škol, nemocnic, civilních objektů především v Afghánistánu, Iráku, popřípadě Sýrii. Ve skutečnosti vyhánějí naši spojenci v NATO civilní občany z jejich domovů, tak by se také o ně měli postarat.

A pokud se jedná o africké běžence, tak určitě ani Československo, ani Česká republika nikdy nebyly koloniální zemí tak jako ty ostatní v Evropě – Francie, Portugalsko, Španělsko, dokonce Německo, Itálie, samozřejmě Británie. Ty se stovky let podílely na totálním vykrádání těchto států a bohatly na úkor těchto afrických zemí, na úkor svých kolonií. To dodnes zavdává na ten výrazný rozdíl v ekonomice vůči postkomunistickým zemím, které nebyly koloniálními zeměmi, a vůči těm zemím, které toho nadbytku z vykrádaných zemí využívaly, ať už nerostných surovin, v posledním období především ropy a plynu. A kdykoli objevila některá země na svém území zásoby ropy, tak Američané s ostatními, ať už British Petroleum nebo jinými společnostmi našli důvod, jak tam údajně vyvézt demokracii, aby jim mohli jejich nerostné bohatství ukrást. A když se ta země vzepřela, tak z toho vzešla válka a další migranti, viz zavražděný Kaddáfí, vykradená Libye a zdevastovaná severní Afrika.

Mnohem intenzívněji se v posledních týdnech diskutuje o našem vztahu k euru. Premiér Bohuslav Sobotka chce ještě v samém závěru svého mandátu přimknout Česko blíže k EU. Konkrétně zajistit naše volné přičlenění k eurozóně, čímž dáme najevo, že stojíme o euro. Je to správný krok ve světle úvah o tom, zda máme být součástí „tvrdého jádra EU“? Robert Fico sdělil, že životním prostorem Slovenska je EU a chce být v tvrdém jádru, i třeba na úkor spolupráce s Visegrádem…

Jestli si pod pojmem „tvrdé jádro“ představujeme, že by u nás třeba na Václaváku měly najíždět kamiony do občanů, nebo někdo vystřílet nějakou restauraci či kavárnu, tak jestli tohle je tvrdé jádro zemí, které absolutně nezvládají svoji roli ochrany bezpečnosti svých občanů, dokonce mají na svém území vyhlášený výjimečný stav a absolutně nejsou tyto státy schopny zajistit to základní, tedy nejen ekonomické, ale především bezpečnostní zájmy země, tak potěš pánbůh.

Ze strany českého i slovenského premiéra, kteří se tímto výrazně vymezili z Visegrádu, když začali hovořit o tzv. tvrdém jádru, to považuji za zradu svých občanů a zradu V4. Jestliže poslední dobou pan Sobotka – a nejen on, jsou to hlavně původní havlisté – najednou hovoří o nutnosti mít euro, tak já tvrdím, že by to byla největší zrada na naší ekonomice. A tady, byť ve většině případů jsem se názorově rozcházel s bývalým prezidentem Klausem, tak v současné době mi jeho názory velmi konvenují. A říkám: rychle pryč od eura a žádné euro. Poškodilo by naši ekonomiku, bohužel, už Česká národní banka nás svými intervenčními nákupy připravila o biliony korun. To je nehoráznost. Zaplatí to opět občané České republiky, abychom sponzorovali dolar, abychom sponzorovali chátrající a upadající Evropu. Myslím, že na Sobotku toho vědí na Západě víc, než víme my, a vydírají ho tak, že aby si zachránil kůži, tak je schopen jim vlézt do toho konečníku úplně celý.

Hodně se také mluví o levné práci, volební lídr ČSSD Lubomír Zaorálek prohlásil, že podnikatel, který neumí dobře zaplatit své zaměstnance a který se hroutí ze zvýšení minimální mzdy, je darebák a neměl by podnikat. Jiní socialisté a odboráři říkají, že když máme nevídaný hospodářský růst, musí se zvýšit zaměstnancům platy, protože „kdy jindy už“. Je to správný přístup k věci?

Trošku to spojím s kritizovaným prohlášením bývalého ministra průmyslu a obchodu Jana Mládka, když řekl, že OSVČ vlastně žijí na úkor zaměstnanců, respektive na úkor celé ostatní společnosti a platí méně, než získávají. Určitým způsobem s oběma prohlášeními souhlasím. Já jsem totiž až do letošního roku byl OSVČ i zaměstnanec. A když jsem se podíval, kolik jsem hradil na zdravotní a sociální pojištění, tedy na budoucí důchod jako zaměstnanec a kolik jako OSVČ, připadal jsem si jako lump, když jsem si přesedl na pomyslnou židli podnikatelskou. Protože jsem platil zlomeček toho, co jsem platil jako zaměstnanec.

A když se podíváte na makročísla, a to může každý, do příjmu státního rozpočtu, tak zjistíte, že na sociálním a zdravotním pojištění se od zaměstnanců vybere několikanásobně víc, než následně spotřebují, zatímco od tzv. podnikatelů a živnostníků se vybere zlomek toho, co spotřebují. To je jednoznačně důkaz toho, a o tom zřejmě hovořil dřívější ministr Mládek, že žijí na úkor společnosti. Já vím, že jim je sice potom vyměřen důchod podle nahlášeného příjmu, ale když se potom důchod zvyšuje, tak se zase zvyšuje z peněz těch, kteří odvedou více, než spotřebují, protože už se nemá z jakého příjmu toho živnostníka či OSVČ brát, už tam žádný příjem nepřiplyne, když je v důchodu. Navýšení penzí se pak týká všech důchodců, tedy i těch, kteří tam přispívali minimum.

A tvrdím, že jestli někdo nevydělá na minimální mzdu svého zaměstnance, o čemž jsou v poslední době časté debaty, tak ať probůh přestane podnikat a jde dělat něco smysluplného.