Je to už sedm let od začátku velké ekonomické krize, která začala krachem amerických bank. Během té doby se kritici současného systému snažili pomocí akcí jako Occupy Wall Street přesvědčit veřejnost, že miliardáři a „banksteři“ ji pomocí finančního systému okrádají. Jak to vidíte?

I já patřím ke kritikům současného stavu. Jenže u té kritiky bych se rád na chvíli zastavil. V minulosti tomu vždycky bylo tak, že někteří lidé režim kritizovali a jiní ho hájili. Zpravidla tomu bylo tak, že chudí nebo znevýhodnění ho kritizovali, zatímco bohatí a privilegovaní ho hájili. Ale dnes je tomu jinak – všichni ho kritizují a nikdo ho nehájí. Zmiňujete miliardáře a bankstery. Jenže právě miliardáři a banksteři financovali zmíněné hnutí Occupy. A vyplatilo se jim to. Prosadili reformu, již prezident Obama veřejnosti prodal jako obranu proti velkým bankám, ale která ve skutečnosti zlikvidovala drobné regionální ústavy a velkým bankám umožnila lépe sahat do kapes daňových poplatníků.

Lze najít něco jako příčinu toho, že protestují i ti, kdo by měli být se situací spokojeni?

Z mnoha příčin zmíním jen jednu, podle mého soudu tu nejdůležitější. Vládnoucí elita se naučila potlačovat protesty nikoliv policejní silou, ale tím, že uspořádá vlastní falešný protest. Vzpomeňte třeba na události po vystřílení redakce Charlie Hebdo. Francouzi protestovali proti zkorumpovaným vládám, které nejsou ochotny řešit otázku islámu, kašlou na bezpečnost občanů a v tichosti spolupracují na islamizaci svých zemí. Ještě před časem by vlády podobné demonstrace řešily vodními děly. Ale tentokrát udělali státníci něco chytřejšího. Protestovali taky. Proti komu? To nikdo neví. S jakými požadavky? Se žádnými. Prostě otupili ostří protestu tím, že uspořádali vlastní falešnou demonstraci. Prošli se po ulici s transparenty a nechali se vyfotit.

Hnutí Occupy, které zmiňujete, je podobný příklad. Amerikou té doby hýbala takzvaná Tea party, což bylo autentické lidové hnutí nižších vrstev. Bylo to hnutí s jasnými a docela konkrétními požadavky. Takže vládnoucí elita si poradila tak, že velká média hnutí Tea Party ignorovala a poté, co už to nebylo možné, začala přinášet články, které tvrdily, že Tea Party jsou extremisté, xenofobové a podobně. Zároveň bylo rychle vytvořeno hnutí Occupy, které sociálně odpovídá současné české aktivitě „podporujeme přijímání uprchlíků“. Hnutí Occupy bylo financováno velkými bankami, takže mělo k dispozici dostatek peněz, dostávalo obrovský prostor v médiích a místo konkrétních požadavků na změnu přinášelo jen obecné řeči o zkaženosti kapitalismu. V dalším kroku začala média tvrdit, že Tea party je údajně financováno z peněz miliardářů. Autentické lidové hnutí tak bylo úplně zničeno.

Je možné, že se něco podobného stane i v České republice? Že tu vznikne třeba falešné protestní hnutí financované vládou, které se bude snažit nahradit skutečné lidové protesty proti islamizaci?

Ano, předpokládám, že se tak stane. V první fázi se bude vládnoucí elita snažit lidi zastrašit. V další etapě se pokusí diskreditovat vedoucí představitele protestních hnutí. Pokud se nepodaří ani to, přijde k vytvoření falešného protestního hnutí.

Ono se ale zdá, že protestní hnutí je rozděleno už teď.

Opravdu. Působí tu řada skupin, nicméně lze je rozdělit do dvou proudů. Je tu Blok proti islámu a řada menších hnutí, které s ním postupují společně. To jsou lidé, kteří se obraně České republiky před islamizací soustavně věnují už deset let, pečlivě studují zkušenosti ze zahraničí a navrhují konkrétní opatření. Poskytují také pomoc lidem, jež chtějí opustit muslimskou komunitu a jimž hrozí násilí ze strany souvěrců. Podle mého názoru má toto hnutí potenciál oslovit i ty občany, kteří mají obavu z islámu, ale zároveň i obavu z krajní pravice. Nejznámější tváří je v tuto chvíli docent Konvička. To je hnutí, které bychom mohli nazvat umírněným protiislámským hnutím.

Druhý proud je radikální, nevyhýbá se antisemitismu a nezdráhá se vyhrožovat násilím. Jeho nejvýznamnější tváří je Tomio Okamura, který nejspíš prošel osobním vývojem. Ještě předloni obhajoval islámské šátky na státních školách, nicméně pak si uvědomil, jak velké nebezpečí islám představuje, a zapojil se do obranného hnutí. Jako spojence si ovšem vybral krajně pravicovou Národní demokracii, takže pro něj bude velmi obtížné oslovit voliče hlavního proudu.

Není to z pohledu odpůrců islámu škoda, neměla by být v téhle době spíš jednota?

Víte, nejdříve mě také mrzelo, že se pan Okamura rozhodl nespolupracovat s Martinem Konvičkou, ale vybral si spojence z krajně pravicového spektra. Ale teď si říkám, že to možná je k něčemu dobré. Každý z těch proudů dokáže aktivovat úplně jiné lidi z jiné části společnosti. Tomio a Adam B. Bartoš dokážou oslovit i takové lidi, kteří na Martina Konvičku pokřikují, že je „špinavý Žid“, a naopak Konvička se svým tolerantním přístupem a smyslem pro humor může být zase antiislamizační volbou pro bývalé voliče současných vládních stran.