V poslední době rozčeřilo hladinu mínění u nás hlasování v Evropském parlamentu o zpřísnění podmínek pro nabývání a držení zbraní. Vaše jméno se ocitlo společně se jménem europoslance Štětiny mezi těmi, kdo toto zpřísnění údajně podpořili. Co je na tom pravdy?

V obou případech došlo k chybě v hlasování. Probíhalo to dost narychlo a byly přehozeny body, o nichž se hlasovalo. Možná je to tím, že Jaromír Štětina a já jsme nejstarší z českých eruroposlanců, oba dva jsme udělali stejnou chybu v hlasování. Okamžitě jsme ji napravili a své hlasování opravili. Když mi pár minut po hlasování volali z ČTK, aby se přeptali, co to provádím, už jsem je mohl uklidnit a sdělit jim, že jsem hlasoval stejně jako zbytek české delegace. Není moje vina, že někteří údajní odborníci na dění v Bruselu to nezaregistrovali ani den poté.

V našem posledním rozhovoru jste řekl, že na konci března vám vyjde knížka, která se bude jmenovat Evropské rozpory ve světle migrace. Jak byste ji stručně charakterizoval? Jaká by byla její anotace z vašeho pera?

Knížka vyjde v první polovině dubna v Sociologickém nakladatelství SLON. Vyjde v odborném nakladatelství, nebude se tedy jednat o nějaký politický pamflet, ale o věcný rozbor situace, v jaké se dnes nalézá Evropská unie. Migrační krize v ní slouží jen jako jakási zvětšovací lupa, pod kterou jsou lépe vidět rozpory, které dřímají už dlouho hluboko v základu evropské integrace.

V zásadě byl vznik EU pokusem rozšířit princip sociálně tržní ekonomiky, který docela dobře fungoval ve třiceti letech po druhé světové válce, na všechny členské země. Kniha se snaží ukázat, proč se to v podmínkách nové vlny ekonomické globalizace nedaří a jak se v důsledku toho EU vzdaluje od cílů, které si sama stanovila. Kniha obsahuje scénáře možného dalšího vývoje EU, z nichž žádný nepočítá s tím, že by dosavadní směřování bylo třeba jen střednědobě udržitelné.

Pokud jde o migrační krizi, neměly by odbory odporovat imigraci, protože imigrace „bere práci“ místním a tlačí na snížení mezd a ukrajuje místním lidem z koláče sociálního zabezpečení?

V knížce ukazuji, do jaké míry zvláště některé země Evropy zavinily migrační krizi samy. Málo se ví o tom, že zástupci EU jednali s plukovníkem Kaddáfím o brzdění migračních toků výměnou za normalizaci vztahů s jeho zemí fakticky již od roku 2000 a oficiálně pak od roku 2003. Ještě počátkem října 2010 došlo v Tripolisu k podepsání dohody mezi EU a Libyí o spolupráci v oblasti migrace. Za EU dohodu podepsali komisařka Cecilia Malströmová a komisař Štefan Fülle.

Za několik měsíců nato naši spojenci svrhli režim, s nímž vyjednávali o spolupráci, a nechali zavraždit svého partnera v jednání. Každý, kdo má dnes k migraci výhrady, je nařčen z nečestného jednání. Odbory by takové nařčení nepochybně postihlo taky. Pouze ti, kdo to všechno způsobili, nejsou z ničeho obviňováni a dále pokračují ve svých úspěšných politických a vojenských kariérách. 

Václav Klaus má tezi, že migrační krize byla vyvolávána a je podporována záměrně s cílem fakticky zničit původní evropské národy a vytvořit „nového evropského člověka“ bez národní identity, kdy imigranti silně rozředí původní národy… Co o tom soudíte? Nebo je to práce kapitálu? Nebo je EU jen tak neschopná? Nebo všechno dohromady?

To, co říká Václav Klaus, je jedna z možných hypotéz a já tuto hypotézu nedokáži vyloučit. Ve své knížce ovšem pracuji pouze s oficiálními dokumenty a se statistikami. Z těchto zdrojů pochopitelně není možno tuto hypotézu potvrdit. Na to bychom potřebovali trochu jiné zdroje dat.