Zaměřme se nejprve na prognózy, jak se nový prezident Donald Trump bude chovat na světovém kolbišti. Někteří tvrdí, že bude vstřícný k Rusku, že neuznává „umírněné rebely“ v Sýrii a již dříve říkal, že by uznal Krym jako součást Ruska a podobně. Mnohé prý rovněž vypovídá jeho návrh na jmenování generála Flynna, který je vstřícný k Rusku, poradcem pro národní bezpečnost. Na druhou stranu Trump chce mít šéfem CIA Mika Pompea, který bývá označován za jestřába. Jak se v tom všem máme orientovat? Dá se už dnes charakterizovat Trumpův budoucí vztah k Rusku?

V úvodu odpovědí na vaše otázky si dovoluji poznamenat, že odpovědi jsou dávany bezprostředně po přijetí rezoluce EP o boji s ruskou propagandou. Rezoluce se psala a uschovávala dlouho, nese všechny symptomy politické inerce a ukazuje na vztah EU – EP k Rusku. Přijatá rezoluce dokumentuje rozkol mezi jednotlivými členskými státy EU, mezi parlamentskými frakcemi a v neposlední řade diagnostikuje stav EU a neuvědomění si elitami skutečnosti, že o osudu Evropy a EU nebude nikdy rozhodvat ani EK, ani EP, nýbrž občané Evropy a EU, sami. Pro porozumění uvádím, že rezoluce dovoluje identifikovat jako přivržence ruské propagandy i účastníka diskuse o Rusku, který zastupuje západní pozice. Současně rezoluce identifikuje Rusko jako ochránce tzv. evropských hodnot a EU jako degradátora těchže. Skutečností totiž je, že Rusko ani v těžkých dobách nezakázalo například protiruskou stanici Radio Svobodná Evropa nebo nějaký západní tisk. I dnes vystupují v ruských TV debatách patologičtí rusofobové a kritici současného politického vedení Ruska a prezidenta Putina. Z této absurdní pozice, kterou přijala za svou vlastní i ČR, formuluji odpověi na vaše otázky.

Pro první část otázky se mi nabízí jednoduchá odpověď:  Prezident Trump se bude chovat na světovém kolbišti jako sólista všude tam, kde k jeho akci, nebo akcím, bude stačit pouze jeho podpis, a ne souhlas například Kongresu. Na kolbišti, kde bude potřebovat souhlas zákonodárců, bude jeho chování ovlivněno především nikde jasně nedefinovanými národními zájmy USA, zákonodárci a vývojem ve světě. Ten zcela jistě budou spoluurčovat USA, ale i další státy, včetně Číny a Ruska. Pro další část otázky se nabízí několik odpovědí. Všechny mají něco přímo nebo nepřímo společného s odpovědí na první část.

Omezím se na tři krátké části. První indikuje rozpětí potřeb a nutností USA v současné a představitelné budoucnosti. Vychází z objektivních příčin: a) obrovská a pokračující zadluženost USA, b) uvědomění si amerických elit, že hospodářská dominance se musí opírat o reálnou výrobní ekonomiku a kontrolu světového účetnictví c) komplexita perestrojky postindustriální společnosti USA v globalizovaném světě přesahuje rámec možností USA a hospodářského systému, založeném na expansivitě. Jinak formulováno: Zubní pastu vymačkanou z tuby nedá nikdo zpět beze zbytku a bez násilí.

Druhá odpověď indikuje aktuální stav Číny. Odpověď je velice komplexní, protože se týká politické, hospodářské a individuální sféry. Politické vedení Číny si uvědomilo závislost Číny na exportu, z něho vyplývající zranitelnost a nejistotu, promítající se především do vztahů k USA a k EU, potažmo i k Rusku, a k dalším přímým sousedům Číny. Aby Čína překonala interní krizi a mohla přejít na kvalitativně vyšší úroveň rozvoje, musí zabezpečit vnitřní stabilitu v zemi, rozšířit domácí trh a zvýšit spotřebu. Zde se k čisté politice přidává hospodářská politika. Obě budou vyžadovat ‚nové balení‘ ve vlastních inovacích. To proto, že v kontextu politické ekonomie se nachází skutečná potřeba vlastnictví přírodních zdrojů, nebo zabezpečený přístup k nim, přístup k novým trhům, snížení úvěrování USA, a v neposlední řadě systémový intenzivní rozvoj individuálních schopností lidských zdrojů, zabezpečující inovace, jejich řízení, a v neposlední řadě, plánovaní extrémních situací a jejich řízení v dynamickém prostředí.

Třetí odpověď indikuje komplexitu stavu Ruska. Rusko, které si dnes drží respekt v západním světě především díky vojenské moci se všemi představitelnými pro a proti, nemá prokazatelně žádné politické, finanční nebo hospodářské ambice na ovládnutí světa. Rusko nepotřebuje být jedinou velmocí, protože již samo o sobě představuje samostatnou civilizaci. Rusko chce ve své podstatě obchodovat se světem, a být ponecháno svému vývoji. Stav Ruska se proto objektivně a podstatně odlišuje od stavu USA a Číny, co se týče uvedených parametrů. Jestliže pro USA je globalizace plnící svůj účel trvalou potřebou pro udržení role centra vývoje a kontroly ve světě, pro Čínu není důležité, zda globalizace plní svůj účel. Globalizace je pro Čínu totiž pouze dočasnou nutností. Čína, nehledě na to, že se občas považuje za Říši středu, praktikuje politiku, kterou lze pochopit z čínského přísloví – ‚Žij, chráníc svůj klid, přijde doba a květy rozkvetou samy‘.  Pro Rusko je jak trvalá, tak i dočasná globalizace v současné formě smrtonosná. To proto, že není potřebou, ani nutností, ale parazitem. Globalizace v současné formě oslabuje roli státu, je v protikladu ke kulturním hodnotám mnohoetnické společnosti Ruské federace, a k historické zkušenosti. Současnou politiku prezidenta Putina lze popsat ruským příslovím – ‚Neexistují silní soupeři, pouze my můžeme být slabými.‘ A chování obyčejných Rusů: ‚Když se duše raduje, ničeho se nestrachuje. Ani smrti.‘

V kontextu uvedeného lze proto konstatovat, že prezident Trump se bude chovat na světovém kolbišti jako všichni předešlí američtí prezidenti. Nikde veřejně definovaný národní zájem USA, prosazovaný elitami, ukáže včas zvolenému prezidentovi-narcistovi jeho místo. Podobně jako ukázal britský soud Britům, kde je jejich místo v případě vystoupení Británie z EI. V případě, že by Trumpův narcismus škodil národním zájmům USA, je představitelné, že odejde ze světa nepřirozenou smrtí. USA mají v této oblasti svoji historii. Že se 53 let nic podobného nestalo, není garancí, že se to stát nemůže. Trump, který svou předvolební retórikou a s ní spojenými stereotypy spoluvytvořil virtuálního nepřítele v podobě Ruska, mluvil současně o Rusku jinak než všichni před ním a ostatní v kampani. Trump nemůže být a nebude vstřícný k Rusku. To i proto, že Rusko vynesl do výšin, do kterých by se Rusko pravděpodobně ani samo nedostalo. Strach z ruských médií dokresluje budoucí obraz vztahu USA a Ruska. Trump bude jednat pragmaticky, protože bez Ruska a Číny nevyřeší ani jeden zásadní problém USA. Naopak: přivede USA a svět do obtížné situace, kterou bude představovat nezbytná volba mezi dvěma vzájemně se vylučujícími možnostmi. První: USA budou ochotny se dělit, a zachovat si tak, alespoň dočasně, finanční kontrolu a účetnictví světa. Nebo druhá: globalizace se transformuje do multipolární pod kolektivním vedením, bez pevné struktury geopolitických a geohospodářských bloků, a tím i bez monopolního účetnictví USA.