Vycházejí vám knihy po celém světě, prý máte velmi rád Itálii. Dá se s Českou republikou srovnávat? Co mají Italové lepší a co naopak my?

Hned v první otázce jste zapnula forsáž, takže budu muset vyhodit brzdící padáky, abych přímo v úvodu neblamoval čtenáře. Ten celý svět se moc hezky čte, pravda je ale taková, že mně vycházejí knížky u nás, v USA a Itálii. Je ale zadostiučinění, když dostanu fotku třeba z Kapského města, odkud čtenář ukazuje moji knížku při vystupování z letadla, potěším se, když dostanu pochvalu od českých krajanů v USA, nebo italských či slovenských čtenářů. Zrovna v Itálii měla moje kniha L´orologio da taschino di Haryk docela úspěch. Některé moje povídky byly přeloženy i do angličtiny a líbily se také.

Itálii mám rád a občas tam i jedu, protože tam mám vdanou dceru s rodinou. Je to trochu jiná pozice než jet jako turista, který běhá po památkách. Mám dost času, program si sestavím s dcerou a jejím mužem, můžu si popovídat i s jejich přáteli, i když jen zprostředkovaně. Moje italština je zatím ještě tragická. A ta podotázka, co mají Italové lepší a co my, je hodně těžká. Ta samotná podstata je v lidech, ostatně jako u nás. Když jsme tam začali jezdit, hleděli na nás, coby na spadlé ze stromů, i když třeba jejich povinná vzdělanost začala někdy až začátkem dvacátého století; pletli si nás s Rumuny nebo Bulhary či Jugoslávci. Mluvím o běžných lidech.

Když vstupovala Itálie do eurozóny, neuhlídaly kompetentní úřady obchodníky a všechny ceny rychle vzrostly. Dnes tam nejlevnější zboží začíná na jednom euro.

Itálie je veliká země a jsou tam značné rozdíly v jednotlivých oblastech. Problémem je vysoká nezaměstnanost v některých regionech, dnes možná už všude, a ani vysokoškolsky vzdělaní lidé se leckdy nemůžou uplatnit, cizinci, byť s italským občanstvím především, přičemž když se někam na delší dobu zadíváte, už po vás chtějí peníze, například ve zdravotnictví. Je vyspělé, ale za každý výkon, třeba odběr krve, se musí platit. Plátci pojištění například třicet euro, nezaměstnaný, který je pojištěný na někoho už platí euro padesát. Každý tam má většinou auto, dopravní obslužnost je tam jiná než u nás. A když někomu řeknu, že se v našich restauracích kouří, nevěřícně vrtí hlavou. Taky všude bez údivu dostanete automaticky účet z elektronické pokladny v jakémkoli zařízení služeb.

Ze začátku bydlela dcera v obci velikostí srovnatelné například se Srbskou Kamenicí. V obci je banka, lékárna, řeznictví, pekařství i obchod se zeleninou. Byl tam i supermarket, ale ten zkrachoval, nicméně ona vyjmenovaná zařízení fungují.

No a pak je tam taky spousty slunce, jižního ovoce, moře. Asi sto kilometrů od našich jsou Alpy, tak to u nás nemáme. A co bych nechtěl opomenout, to jsou Benátky. Mám to město ze srdce rád a využívám každé příležitosti se tam dostat.

Kde čerpáte inspiraci pro své knihy?

Inspirací pro moje knihy je obyčejný život, který žiji v nadsázkách. Dívám se okolo sebe a pak to jen přepíšu.

Jak vnímáte současné politické dění v České republice? Sledujete politiku?

Nesledovat politiku snad ani nejde. Už mám nějaký ten časokilometr nalétaný, a tak můžu srovnávat... s tím, co bylo, co je, a přemýšlet, co bude. Docela se hrozím lidí, kteří vždy všechno vědí, a žasnu nad obrovským sebevědomím těch, kteří ještě smrdí penálem a už by chtěli řídit svět. Nepochopím, proč chybující pracovník musí uhradit škodu, byť nemusí být značná, zatímco politik, který svým rozhodnutím způsobí milionové škody, je beztrestný, bez odpovědnosti. Teď je například živým problémem hornictví. OKD nebo na severu Čech. Proč mají sedření lidé, tátové od rodin, kteří se svou prací významně podíleli na ekonomice státu, čekat od toho samého státu milodary.

Proč policie a následně justice nekoná a nesebere majetky uhlobaronům a jejich pomahačům, kteří mají bídu horníků – a nejedná se jen o horníky – na svědomí a nedá je těm, kterým patří? To mně hlava nebere. Taky mně vadí neprůhledné hrátky stranických sekretariátů, kde se vaří politika. Vadí mně způsob církevních restitucí, jsem konsternován, když nejsou peníze na léčení těžce nemocných dětí, starých lidí nebo postižených osob. Jsem naštvaný, když vidím lidi bez domova, o které se nikdo nepostará, a kteří se musí v zimě prát o holé životy. Že je demokracie? Tak takovou demokracii si strčte za klobouk! Hlavně, že je možné se schovávat za levicovou, případně pravicovou politiku. Ota Pavel by řekl: Pumprdentlich!

Jaký je váš názor na současného prezidenta Miloše Zemana?

Pan prezident Miloš Zeman je velmi sečtělý člověk. Jeho vystoupení mají hlavu a patu, jsou k věci a někdy mívají provokativní podtón. Já si neskromně myslím, že ho umím trochu číst. A čtu ho rád. Je to šachista, který nerad prohrává. Ale kdo by chtěl? Jeho kroky mají smysl, i když někdy ne všichni to chápou, včetně mě; taky musím přemýšlet proč. Miloše Zemana jsem volil, a jestli bude v příštím volebním období kandidovat, můj hlas dostane a v mém nejbližším okolí určitě nebudu osamocen.

O čem jste přemýšlel, když jste se dozvěděl o útocích ve Francii v Nice?

Když se stal ten masakr v Nice, přiznám se, že jsem nebyl ani moc překvapen. Daeš hrozil, že útoky po Evropě budou pokračovat. Čekal jsem, že provedou už nějakou zhůvěřilost během fotbalového Eura, ale nechali si to, až když ostražitost polevila. A jestli si někdo myslí, že výjimečný stav tomu zabrání, tak je pravděpodobně na omylu. Pokud nevytrháte plevel i s kořínky, budete mít zaplevelenou zahradu pořád.