Proč jste se rozhodl kandidovat sice jako nezávislý, ale na kandidátce ODS? A co vás vlastně přimělo k tomu, abyste šel do voleb?

Stav politiky, navíc nejsem člověk, který by jen kritizoval, ale chci aktivně věci měnit. Považuji Senát za místo, kde by se měla tvořit politika a respektovat hodnoty. Senát má svým způsobem výhodu, že neřeší například „porcování medvědů“. Můj volební obvod je má rodná hrouda a místo, ke kterému mám silný citový vztah a kde jsem strávil většinu života. Byl jsem osloven ODS, ale od začátku bylo mou podmínkou být nezávislým kandidátem. Chtěl jsem, aby jednali s TOP 09, případně s dalšími pravicovými subjekty, které na Praze 5 a Praze 13 jsou, protože jsem chtěl být kandidátem, který by mohl oslovit středového a pravicového voliče.

Jste zakladatelem a prvním ředitelem Ústavu pro studium totalitních režimů. Jak na vás působí aktuální situace? Mám na mysli nedávné rozhodnutí vlády o tom, že i bez lustračního osvědčení je možné být ministrem…

Je to nešťastný krok z účelových důvodů. Zapadá mi to do komplexního současného stavu, kdy tu jsou určité společenské síly, které podporují politiku zapomínání. To je přesný opak toho, co si myslím já, a toho, co jsem od začátku devadesátých let dělal. Pokud se chceme vyrovnat s minulostí a překonat ji společenskou katarzí, musíme se o ní co nejvíce dozvědět, veškeré materiály musí být podle zákona přístupné a musíme o nich diskutovat.

18. září byl odvolán ředitel odboru informatiky a digitalizace ÚSTR Peter Rendek. Tento krok jste kritizoval a v článku, který jste publikoval, řekl: „Jde o dokončení personální čistky.“ I to tedy podle vás souvisí s „politikou zapomínání"?

Myslím si, že ano. Vedení ÚSTR má silný mandát otvírat minulost naprosto nestranně, a přitom podléhá vlivům a názorům o tom, že bychom se už neměli bavit o minulosti. Tato tendence pomáhá generování některých osob, jako jsou bývalí příslušníci Státní bezpečnosti, příslušníci Pohraniční stráže, případně některých bývalých spolupracovníků Státní bezpečnosti, kteří se dostávají do veřejných funkcí. To si myslím, že po 25 letech od pádu totalitního režimu pozitivní jev vůbec není.

A co nedávný výrok prezidenta Miloše Zemana, který sdělil na řeckém ostrově Rhodos: „Sankce libovolného typu jsou překážkou dialogu civilizací. Ti, kteří jako zbraň politického boje podporují sankce, vystupují proti fungujícímu dialogu civilizací,“ a to, že nepřímo nazval situaci na Ukrajině „něco jako chřipka“. Co na to říkáte?

Na Ukrajině probíhá vývoj politické situace a přijímání zákonů, které by měly chránit a obnovovat veřejnou správu proti osobám z minulosti včetně korupčníků. Řekl bych, že jde o hodnoty. Jde o to, zda podporujeme naši demokratickou budoucnost, nebo zda necháme volnou ruku představiteli autoritativního režimu, tj. prezidentu Vladimiru Putinovi, aby podle svého politického konceptu Novoruska nebo obnovy části Sovětského svazu porušoval mezinárodně platné závazky a uzurpoval si část cizího území, tedy území Ukrajiny. To je velmi závažná věc, protože pokud bychom připustili, že se Putin takto chovat může, kde se zastaví? Za chvíli by mohla stát ruská vojska u hranic států NATO. My jsme vtahováni do konfliktu v souvislosti s našimi závazky vůči NATO. Myslím si, že je nutné tohle zastavit, dokud je čas. Samozřejmě veškeré postupy musí jít diplomatickou a mírovou cestou. Zatím se nenašla jiná cesta, než jsou sankce. Kolik má Evropa a USA dalších alternativ, aby spor nekulminoval, což nechceme?  

Vy jste na webu ODS napsal, že Ronald Reagan je vaše oblíbená politická postava, což jste i vysvětlil: „Ronald Reagan byl silný politický vůdce, který věděl, co chce. Pravicový politik, který změnil Ameriku a celý svět.“ Myslíte si, že České republice chybí pravicový vůdce, nebo že už by se tu mohla rýsovat nějaká podobná osobnost?

Evropa kromě Velké Británie má jiný způsob generování politických vůdců. My spíš hledáme muže kompromisu, ale Američané hledají lídra. Tyto politické kultury srovnávat nelze. Speciálně podmínky v České republice po 25 letech od totality, kdy jsme vyzkoušeli řadu politických lídrů, nasvědčují stále tomu, že hledáme osobnost a nějakou dobu to bude trvat. Není to jednoduché a situace souvisí se stavem politických stran a jejich budoucností.

Vy jste také bývalý člen Rady České televize, sám jste publikoval. Jak vnímáte objektivitu současných českých médií?

Studoval jsem novinařinu a mohu konfrontovat teorii, kterou jsme dříve respektovali, se současností. Dřív se tvrdilo, že média musí mít dva nebo tři zdroje, než se vydá nějaká zpráva, a objektivita musí být maximální. Dnes, když vidíte, jak se zrychlila práce médií, zestručnila, pracuje se s titulky a obrovským zjednodušením reality. Je tu obrovská konkurence mezi médii a trh získávají ta, která jsou rychlá. Takže už neplatí, že se nejdříve musí vyslechnout více zdrojů. Stává se, že se vypustí věc, která nemusí být pravdivá a dokonce to novinář i může vědět dopředu. To je posun, který byl pro nás ve Studentských listech nebo v médiích, která vznikala v 90. letech, nepředstavitelný. Takový je ale současný trh a realita. Přesto věřím, že ověření faktů je stále primární věc a dobrý novinář nepracuje s mýty a dezinformacemi, vyhledává zdroje a je schopen si fakta ověřit.

Na co byste se chtěl zaměřit, pokud budete zvolen senátorem?

Chtěl bych hájit zájmy občanů Prahy 5 a Prahy 13. Senát by se měl také více aktivně zajímat o situaci na Ukrajině a v Rusku a měl by participovat na některých programech, které hlídají situaci tam, monitorují volby atd. Senát je politicky odpovědný za to, jak dnes vypadá Ústav pro studium totalitních režimů a Archiv bezpečnostních složek. Díky tomu, že znalosti mám, navazoval jsem kontakty s celou střední a východní Evropou, mohu poskytnout cenné informace. Vím, jak to vypadá u našich partnerů od Německa přes Polsko až po Pobaltí nebo Ukrajinu. Senát je tady od toho, aby reflektoval minulost a protínal naše historické zkušenosti se současnou politickou realitou a formoval politická a společenská východiska do budoucnosti.