Proč jste se rozhodl kandidovat sice jako nezávislý, ale na kandidátce ODS? A co vás vlastně přimělo k tomu, abyste šel do voleb?

Stav politiky, navíc nejsem člověk, který by jen kritizoval, ale chci aktivně věci měnit. Považuji Senát za místo, kde by se měla tvořit politika a respektovat hodnoty. Senát má svým způsobem výhodu, že neřeší například „porcování medvědů“. Můj volební obvod je má rodná hrouda a místo, ke kterému mám silný citový vztah a kde jsem strávil většinu života. Byl jsem osloven ODS, ale od začátku bylo mou podmínkou být nezávislým kandidátem. Chtěl jsem, aby jednali s TOP 09, případně s dalšími pravicovými subjekty, které na Praze 5 a Praze 13 jsou, protože jsem chtěl být kandidátem, který by mohl oslovit středového a pravicového voliče.

Jste zakladatelem a prvním ředitelem Ústavu pro studium totalitních režimů. Jak na vás působí aktuální situace? Mám na mysli nedávné rozhodnutí vlády o tom, že i bez lustračního osvědčení je možné být ministrem…

Je to nešťastný krok z účelových důvodů. Zapadá mi to do komplexního současného stavu, kdy tu jsou určité společenské síly, které podporují politiku zapomínání. To je přesný opak toho, co si myslím já, a toho, co jsem od začátku devadesátých let dělal. Pokud se chceme vyrovnat s minulostí a překonat ji společenskou katarzí, musíme se o ní co nejvíce dozvědět, veškeré materiály musí být podle zákona přístupné a musíme o nich diskutovat.

18. září byl odvolán ředitel odboru informatiky a digitalizace ÚSTR Peter Rendek. Tento krok jste kritizoval a v článku, který jste publikoval, řekl: „Jde o dokončení personální čistky.“ I to tedy podle vás souvisí s „politikou zapomínání"?

Myslím si, že ano. Vedení ÚSTR má silný mandát otvírat minulost naprosto nestranně, a přitom podléhá vlivům a názorům o tom, že bychom se už neměli bavit o minulosti. Tato tendence pomáhá generování některých osob, jako jsou bývalí příslušníci Státní bezpečnosti, příslušníci Pohraniční stráže, případně některých bývalých spolupracovníků Státní bezpečnosti, kteří se dostávají do veřejných funkcí. To si myslím, že po 25 letech od pádu totalitního režimu pozitivní jev vůbec není.