Světem v minulých dnech otřásl letecký útok chemickými zbraněmi v Sýrii, kde se měl použít chlór nebo bojový plyn sarin. Většina západních zemí odsuzuje Bašára Asada. Zasedlo k tomu už i Valné shromáždění OSN. Rusové ale tvrdí, že Asadovi vojáci jen bombardovali skladiště zbraní povstalců, kde se tyto jedovaté látky skladovaly a prý i byly v minulých letech použity v Iráku. Lze tomu věřit, anebo Moskva opět mlží? Dalo by se některým opatřením vůbec zabránit použití těchto strašlivých zbraní v Sýrii a Iráku? 

V prvních hodinách mi připadala věrohodnější ta ruská verze, tedy že bomba zasáhla sklad, ve kterém skladovala své chemické zbraně tzv. umírněná opozice, o které bychom si neměli dělat žádné iluze. Když Asadův režim dříve užíval chemické zbraně, činil to v naprosto jiné situaci, kdy ve válce prohrával, naopak dnes postupuje a vítězí, takže to na mě působí jako iracionální krok. Ale pak jsem si přečetl několik analytických a investigativních textů, které vesměs došly k závěru, že za to nese vinu režim. Navíc jsou o tom údajně přesvědčeni také Izraelci, kteří asi mají ze Sýrie nejlepší dostupné informace, takže se nyní přikláním k tomu, že to přece jen byl chemický útok letectva Asadova režimu. To ještě samozřejmě nutně neznamená, že ho nařídil osobně Asad, jelikož je zřejmé, že řada složek toho režimu funguje do určité míry samostatně, navíc v Sýrii působí Íránci, kteří také mají nějakou svou agendu. Řadě aktérů v Sýrii by určitě vyhovovalo, kdyby USA rozsáhle zaútočily na Asadovy vojenské síly, případně kdyby došlo i na nějakou konfrontaci Američanů a Rusů. V Sýrii už chemické zbraně nasadil kdekdo, mají to na kontě Asadova armáda, Islámský stát i některé další islamistické skupiny. Snad jediný, kdo má v tomto smyslu čisté ruce, jsou Kurdové. Každopádně podle veřejně dostupných informací nelze s úplnou jistotou říci, kdo onen útok provedl. Možná to nebudeme vědět nikdy, byť řada nepřímých důkazů ukazuje spíše na letectvo režimu, i když ho třeba nařídil někdo, kdo k tomu měl nějakou specifickou, třeba i iracionální motivaci.

Donald Trump nechal vojenskou základnu, ze které měl chemický útok směřovat, zničit raketami Tomahawk. Rusko i Sýrie se proti tomu ohradily a chtějí svolat další shromáždění OSN. Asad tak znovu upadl do nemilosti, i když dříve nová administrativa Bílého domu prohlásila, že ho bude ochotná tolerovat. Dá se vůbec předpokládat, jak se syrský konflikt dál vyvine? Nebyla to ze strany Washingtonu poněkud předčasná reakce, když incident není ještě zcela prokazatelně vyšetřen?

Popravdě řečeno, americký úder je pro mě hodně silným důkazem pro tvrzení, že ty chemické zbraně použily síly režimu, byť třeba ne na Asadův rozkaz. Trump prostě měl pro Sýrii nějakou strategii, naznačil změnu postoje k Asadovi, USA už dokonce deklarovaly, že odchod Asada pro ně není priorita a že je třeba všechno zaměřit na porážku Islámského státu, ale nyní úplně otočily. A to by Trump určitě neudělal, kdyby k tomu neměl opravdu silný důvod, takže je pravděpodobné, že zpravodajské služby získaly informace dokazující, že vinu za útok chemickými zbraněmi nese režim. Také je příznačné, že se Trump nechtěl ztrapnit způsobem, kterým se to několikrát povedlo Obamovi. Trump nekreslil žádné „červené čáry“ a nepronášel plané hrozby, on ihned nařídil úder. A to úder velice přiměřený, precizně zacílený a do značné míry i symbolický. Základna je na nějakou dobu vyřazena z provozu, ale úplně zničená není a lidské ztráty byly velmi malé. Američané včas varovali Rusy a věděli, že ti si to nenechají pro sebe, takže se ze základny mohl evakuovat i syrský personál. Trump takříkajíc vyslal zprávu a dal najevo, že mu Sýrie není lhostejná, a pokud budeme „číst mezi řádky“ v ruských reakcích, zdá se, že Moskva to pochopila. Vzájemné vztahy to logicky trochu pošramotí, ale ne tak, aby to zničilo šance na případnou dohodu. Sýrie je pro Rusko vysoce důležitá a Putin se bude chtít s Amerikou nějak domluvit, což dobře chápe i Trump.

Nehrozí nyní v Asii vznik jaderného konfliktu? Americký generál Jack Keane, který se měl stát Trumpovým ministrem obrany, prohlásil v Timesech i jiných médiích, že pokud Čína neudělá pořádek se Severní Koreou a nezastaví její neustálé jaderné pokusy, budeou to muset udělat silou USA. Hovořil o bombardování a raketovém útoku na korejské podzemní sklady jaderných zbraní a podobně. Nyní se mají zástupci Pekingu a Washingtonu setkat na společném jednání o Severní Koreji, kde se bude tato nebezpečná situace řešit. Máme se obávat jaderného konfliktu? A jaký by měl dopad na Českou republiku, i když budeme od něj dost vzdáleni?

Obávám se, že problém Severní Koreje žádné jednoduché řešení nemá, jelikož kdyby měl, tak by ho už někdo nejspíše zrealizoval. Vojenský úder se nakonec může ukázat jako jediná cesta, třeba ta nejméně špatná, ale Trump dal opakovaně najevo, že trpělivost USA skončila a že tak jako dosud už to dále nepůjde. Američané už se nechtějí dívat na situaci, kdy KLDR jen hrozí všem okolo, v podstatě používá okolní země jako rukojmí pro vydírání, odpaluje všude kolem sebe rakety a zkouší jaderné zbraně. KLDR se chová spíš jako banda gangsterů, jimž se nikdo nepostaví a kteří si troufají víc a víc. Po dobrém to zcela zjevně nejde, takže se nakonec může ukázat, že tyhle gangstery nepůjde zastavit jinak než silou, ačkoliv to bude bolestivé a způsobí to spoustu škod. Do vojenského zásahu se nikomu moc nechce, protože se dá očekávat, že pak by Kim Čong-un nařídil hromadnou odvetu s využitím chemických, biologických a jaderných zbraní. Okolní země by patrně zaplavily tisíce zbídačelých a hladových uprchlíků z KLDR a o to také nikdo nestojí. Zároveň se ale nikomu nechce žít ve stínu nevypočitatelné hrozby, jež se z KLDR stala. Dobré řešení tady není, mám ovšem dojem, že už to přece jen spěje k jakémusi brzkému, třebaže ne pěknému konci. Pokud jde o Českou republiku, přímé důsledky by se nás asi nedotkly, avšak samozřejmě se dá očekávat, že pokud dojde na použití zbraní hromadného ničení, můžeme být požádáni o vyslání armádních „chemiků“ či polní nemocnice, abychom se tam mohli podílet na likvidaci následků toho konfliktu.

V Petrohradu nyní zažívají atmosféru strachu. Před pár dny tam zřejmě islámský terorista z Kyrgyzstánu připravil pumový atentát v místním metru, při kterém zahynulo 14 lidí a několik desítek jich bylo zraněno. Přitom Rusko má s Kyrgyzstánem velmi dobré vztahy, a dokonce tam vybudovalo svoje vojenské základny. Domníváte se, že to mohla být odveta islamistů za boj Ruska proti Islámskému státu? A je vůbec možné takovým incidentům zabránit na místech, kde se pravidelně shromažďují tisíce lidí?  

Ano, zcela určitě bych za tím viděl ruku islamistů. V řadách Islámského státu bojuje i spousta radikálů z řad kavkazských a středoasijských národů, takže tady je to spojení jasné. Ostatně ta ruská intervence v Sýrii měla jako jednu z vedlejších motivací i to, že pokud by tam Islámský stát zvítězil, mohl by následovat dominový efekt a islamisté by velmi zesílili i ve Střední Asii. Bohužel se asi dalo čekat, že ruská intervence pak pobídne islamisty k tomu, aby zaměřili své útoky proti Rusům. To dokázala bomba, která v říjnu 2015 zničila ruský Airbus nad Egyptem, takže ten útok v Petrohradu je prostě další v řadě. A obávám se, že jich bude ještě víc, protože zkrátka není možné zastavit úplně všechny potenciální teroristy. Rusko má jistě velmi kvalitní zpravodajské služby, vševědoucí však určitě nejsou. Ani Izraelci leckdy neumějí včas zastavit takové „osamělé vlky“ nebo malé skupinky fanatiků. Žádné opatření nemůže zajistit absolutní bezpečnost před terorismem, zejména právě ne v místech, kde se pohybuje obrovské množství lidí. Nesmějí se vytvářet panika a iracionální obavy, také by však byla chyba, kdyby se upadlo do apatie a letargie. Na takové útoky si nesmíme „zvyknout“. Je potřeba se s chladnou hlavou připravovat, že k něčemu takovému zkrátka občas dojít může. Každý člověk by měl vědět, jak se v kritické situaci zachovat. Přesně tak to dlouho funguje v Izraeli, ze kterého by si měli brát příklad všichni, kdo chtějí hrozbě islamismu vzdorovat.