Tak se nám objevil šťavnatý příběh, který sice Moskva oficiálně popírá, ale bůhví... Řecký premiér Tsipras prý počítal s tím, že Putin, Číňané či Írán mu půjčí peníze na rozjezd vlastní řecké měny, Rusko ho však odmítlo v noc konání řeckého referenda. Putin tak vytáhl trn z paty Merkelové, na kterou se Tsipras musel poníženě obrátit – a zbytek vidíme. Nuže, zdá se vám, že je to pravda? Je to Putinův „podraz“ z důvodu, že prostě nemá peníze, nebo že čeká na vděčnost Merkelové? Ve svém článku jste citovala i možnou obavu, že Rusku se nechce sypat peníze Tsiprasovi, protože nikdo neví, zda bude v Řecku vládnout za půl roku. Co máme z celého tohoto příběhu s odstupem dovozovat a co ne?

Mám za to, že nejvíce ze všeho je tato zpráva zajímavým „pokusným balónkem“. Netuším, do jaké míry vychází z reality, ale faktem je, že zatímco Kreml celou věc popírá s tím, že si Řekové o peníze nikdy oficiálně neřekli, není to tak dlouho, kdy se taková idea minimálně vznášela ve vzduchu, protože ruský ministr financí připouštěl, že jsou připraveni pomoc v podobě miliard „zvážit“.

V každém případě je to zpráva, kterou lze číst hned několika způsoby – například jako pokus vyvinit Tsiprase z celé šlamastyky, neboť byl ke „kapitulaci“ před EU a Berlínem vlastně donucen „zradou“ rádoby přátel, z čehož vychází jakési varováním ostatním, aby se nesnažili natahovat ruce k Rusku (Číně atd); nebo například jako pokus ukázat Německo v ještě horším světle, než v jakém se nyní v souvislosti s řeckou krizí nachází, neboť se paktuje s Ruskem a klidně o něj opírá i budoucnost Unie či alespoň eurozóny; nebo naopak z druhé strany ukázat, že Rusko není žádný padouch, ale partner, který eurozóně umí i pomoci, když na to přijde; nebo například jako vzkaz budoucím „padavkám“ z eurozóny, aby se z řecké kauzy poučily; a pokud pomoc od Ruska a Číny budou opravdu chtít, tak aby nabídly něco víc než jen „nehynoucí“ přátelství na jedno volební období a hromadu dluhů ke splacení k tomu… A určitě by se našla i další možná vysvětlení.

Faktem přitom je, že miliardy ruských dolarů, pokud by byly půjčeny Řecku, by nyní skončily především u věřitelských bank v Německu a Francii. A tak je vcelku pochopitelné, že Putin neměl chuť bankovní sektor těchto dvou zemí sanovat. Co se ale nestalo nyní, může se stát zanedlouho. Způsob, jakým byla řecká krize „vyřešena“, ve skutečnosti jen celou věc odsouvá do více méně nedaleké budoucnosti, a přitom netřeba zapomínat, že na pokraji bankrotu jsou také Španělsko, Itálie, Portugalsko, Irsko, Francie, Belgie… Tedy, že podobné krize se budou opakovat, a Rusku tak stačí jen čekat, zda – nebo až – vznikne příznivější situace, aby „vstoupilo do problému“. To mi připadá vcelku jisté, stejně jako bohužel to, že EU není s to svou vnitřní dluhovou krizi řešit, a proto bude potíží jen přibývat.

Ať tak nebo tak, dějí se věci: Victoria Nulandová jela srovnat Porošenka do Kyjeva; a jak uvádí Stratfor, zároveň vstoupila do přímého jednání se svým protějškem, zástupcem Sergeje Lavrova. V Minsku se dohodlo stažení dalších zbraní z fronty v Donbasu, což je doprovázeno nářkem Ukrajinců, že to poskytuje výhodu separatistům. Tak tedy dohodli se státníci Ruska, EU a USA na něčem ohledně Ukrajiny? Na něčem, co vydrží? A do kolonky „co za to“ se nám vkrádá kromě Řecka samozřejmě i americká dohoda s Íránem, kterou Rusko nezablokovalo. Čili jak by mohl dopadnout Donbas a jak by se to mohlo líbit pánům v Kyjevě?