Americký prezident Trump při svých posledních návštěvách Asie hovořil jak s čínským, tak i s ruským prezidentem ohledně podpory proti agresivnímu severokorejskému režimu. Nicméně tyto aktivity se zřejmě minuly účinkem a severokorejský režim uskutečnil další zkoušku rakety, která by prý mohla už zasáhnout i území USA. Bílý dům pak vyzval všechny státy světa, aby s KLDR přerušily kontakty. Jaký může být další vývoj této nebezpečné situace? Na druhou stranu probleskly v médiích zprávy o tom, že americký senát chce odhlasovat opatření, aby měl Donald Trump těžší přístup ke zbrojním jaderným arzenálům USA? Jak si to má čtenář takových zpráv vlastně vyložit?

Je dnes celkem jasné, že Rusko bez jakýchkoliv diplomatických tanečků, tuto žádost odmítlo a navíc tvrdí, že na eskalaci napětí má svůj velký díl viny právě Bílý dům. Čína se chová poněkud zdrženlivěji, protože má v USA svoje ekonomické zájmy, nicméně totální hospodářské embargo vůči KLDR ji také moc nevoní. Já si nemůžu pomoct, ale zdá se mi, že současná diplomacie Spojených států vůči Severní Koreji není zrovna šťastná, prostě nehrají to dobře. Tím samozřejmě nemyslím jejich oprávněnou kritiku Kim Čong-una kvůli zkouškám jaderných zbraní a mezikontinentálních raket. Američané totiž už přestávají být kredibilní a dost dobře se neví, co vlastně chtějí dělat. Kdyby zvolili útok na Severní Koreu, tak narazí na Čínu, která se v tomto smyslu vyjádřila. Peking bude neutrální jen v případě, kdyby první zaútočil Kim. Čína chce totiž zabránit situaci, kdy by se v případě války na její území valily miliony Korejců a zároveň jí Kimův režim slouží jako nárazníkové pásmo oproti americkým jednotkám umístěným v Jižní Koreji. Co chce tedy Trump dál dělat? Spojené státy totiž nejsou schopné prosadit to, co vyhlásila jejich mluvčí ministerstva zahraničí, tedy zavést totální embargo vůči KLDR, aby se ekonomicky zhroutila. Washington buď musí uznat Koreu jako jadernou velmoc anebo může dál planě vyhrožovat, ale tím postupně ztrácí tvář a stává se směšným. Svět se tak blíží k jadernému konfliktu, který může být i vyvolán jen některou technickou chybou bez záměru obou jmenovaných soupeřů. Jaderný konflikt by byl však katastrofou pro celý jihovýchodní Pacifik, který by do sebe vtáhl řadu zemí a destabilizoval by celou tuto rozsáhlou oblast. Ten velkohubý poker mezi USA a Severní Koreou by měl skončit.

A k vaší druhé otázce. Pokud jsou ty informace pravdivé a někteří američtí senátoři skutečně uvažují o tom, že Trumpovi znesnadní přístup k jadernému arzenálu, což by korespondovalo i s údajným prohlášením šéfa amerického strategického velitelství generála Johna Hytena, tak to ukazuje, co si myslí řada amerických politiků o krocích Donalda Trumpa. Zřejmě je hodnotí jako neodpovědné a neuvážené. A to opět snižuje prestiž USA, tentokrát nejen u jeho nepřátel, ale i u jeho evropských spojenců, protože americký jaderný deštník chrání také celý „starý kontinent“.

Co říkáte na nedávné zprávy ze Sýrie, které odhalují konec bojů o hlavní město Islámského státu Rakku? Podle nich byla uzavřena dohoda, na základě které spojenci proti IS včetně USA nakonec souhlasili s evakuací možná tisíců islamistických fanatiků i s jejich rodinami a plnou vyzbrojí do jiné části Sýrie. Nenaplnil se tak slib ministra obrany Spojených států, který prohlásil, že všichni bojovníci IS budou buďto zabiti nebo uvězněni. Osvobození islamističtí radikálové pak hned dobyli na určitou dobu syrské město Búkámal...

K tomu mám jen informace z médií, ze kterých jsem se dozvěděl, že došlo k nějaké dohodě, jejíž další obsah není známý. Ve hře bylo zachování ropného průmyslu v té oblasti, takže se dá konstatovat, že došlo k určitému vojensko-politickému rozhodnutí, které převážilo nad základními strategickými principy.

Po evakuaci radikálů mají opět žně převaděči, kteří si účtují za jednoho IS bojovníka čtyři tisíce dolarů. Má se teď začít Evropa více bát kvůli návratu islamistů, můžeme očekávat větší intenzitu atentátů zvláště okolo Vánoc? Doporučoval byste se na tuto alternativu řádně připravit?

Na příchod radikálů z Islámského státu se upozorňuje už delší dobu. Nicméně si nemyslím, že po definitivní porážce Islámského státu se všichni najednou houfně vrátí do Evropy. Spíše zatím zůstanou někde v irácké poušti, ze které se potom mohou přelít do jiných států, které mají větší vnitřní problémy, jako je například Libye. Velké obavy z příchodu do některé ze sousedních muslimských zemí nebo přímo do Ruska má nyní i Moskva. Jak jsme se ale přesvědčili vloni za teroristického útoku v Berlíně, tyto činy většinou páchají v Evropě lidé, kteří žijí už druhou nebo třetí generaci v dané zemi a jsou ovlivnění a i materiálně podporováni islámskými radikály.

Samozřejmě určitá opatření se musí udělat, ale stejně na takový útok se nelze dopředu stoprocentně připravit, to prostě není možné. Spíše by se měl člověk naučit, jak se v takové situaci zachovat. Opravdu si nemyslím, že právě o těchto Vánocích by mělo kvůli porážce Islámského státu dojít hromadně na více místech Evropy k nějakým masivním teroristickým útokům, i když nějaký lokální případ samozřejmě vyloučit nelze.

Někteří čeští europoslanci (např. J. Keller a J. Zahradil) varují, že se chystá v orgánech EU zásadní revize dosavadních dublinských pravidel, podle kterých musí příchozí požádat o ochranu v první členské zemi EU, do které vstoupil. Tento systém má být nahrazen trvalým a povinným přerozdělováním migrantů, bez jakékoli horní hranice. Evropský parlament má o tom jednat v nejbližších týdnech. Jaký přístup k tomu zaujmout, zvláště v době, kdy se ze Středního východu vrací radikálové z poraženého Islámského státu?

Proti tomu bychom se měli zcela zásadně vymezit, protože je jen a jen na vládě každého státu, aby si rozhodl, koho a jaký počet uprchlíků si na své území pustí, aby neohrozil svoji bezpečnost a ekonomiku. To mu nemůže diktovat nikdo jiný. Pokud však tuto legislativu Evropský parlament nebo Evropská komise schválí, bude to další krok k rozpadu Evropské unie, protože, jak víme, řada států s tím nesouhlasí a migrační krize měla přece zásadní vliv i na volby v sousedním Německu a také v jiných zemích.

To by byla taková úlitba-pomoc zejména Itálii a Řecku, jenže tak to skutečně nejde řešit, zvlášť v případě, kdy se přes schengenské hranice dostávají celkem běžně neprověřené osoby.

Podle serveru Novinky.cz bere vedení EU vytvoření svých dalších ozbrojených složek zcela vážně a už prý chce začít nakupovat společnou výzbroj pro členské státy i s „požehnáním“ NATO. Zmíněný portál podrobil pak v souvislosti s tím prezidentského kandidáta a ředitele Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu ČR Jiřího Hynka kritice, že namísto toho, aby se těchto aktivit zúčastnil a zajistil pro náš průmysl zakázky, tak se spíše uchyluje ke kritice EU za tento záměr. Co si o tom všem myslet?

Ta otázka má dvě roviny. K té první – budování společné evropské armády považuji za nesmysl. Každý členský stát má přece svoji vlastní obrannou doktrínu. Italská vojenská strategie se přece zásadně liší od švédské či maďarské. A jak bychom se v tom novém jednotném velení domlouvali, zvláště potom, co Velká Británie z Evropské unie odešla? Budeme se učit francouzsky, německy nebo portugalsky? V současné době také neexistuje nějaké centrum pro logistické zajištění vojenských jednotek, jako je například letecká přeprava a podobně. A názory, že se nebude v řadě záležitostí duplikovat funkce Severoatlantické aliance, jsou přece také hodně naivní a zavádějící.

No, a jak by v takovém uskupení, zcela odlišných zájmů, třeba fungovala vojenská rozvědka? Nedovedu si to vůbec představit. Proč se raději víc nezaměříme na spolupráci se Severoatlantickou aliancí a nesnažíme se společně s ní lépe zkoordinovat evropskou obranu? To bych viděl jako přijatelnější řešení, ale s tím, že evropské státy už nebudou horentně omezovat své nezbytné výdaje na obranu.

Co se týká obchodní a ekonomické spolupráce, to už je zcela jiná záležitost. V tomto případě by to už mohlo vhodně fungovat. Česko by si mělo hledat výhodného partnera mezi vyspělými evropskými státy. Země V4 proto nejsou moc vhodné. Slováci a Maďaři zrovna neoplývají financemi a Poláci mají poněkud jiné cíle. Ideálním „společníkem“ by bylo Německo. S ním máme přece nejvíce rozvinuté ekonomické a výrobní vztahy, takže nějaký resentiment s poukazem na II. světovou válku není na místě. Žijeme přece už v daleko jiné době. Oni nám nyní například nabízí jejich obrněné transportéry Puma, které jsou sice drahé, ale po technické a vojenské stránce naprosto skvělé. To samé platí i o jejich velmi solidních tancích značky Leopard. Naši vojáci si přece kvalitní prostředky zaslouží, aby zbytečně neriskovali svoje životy. Myslím si, že i offsetové programy, při kterých by se část vojenské výroby přesunula k nám, by fungovaly daleko lépe, než doposud při kontraktech s jinými zeměmi.

V současné době vzniká nová česká vláda. Co říkáte na návrhy Andreje Babiše, který doporučil na post ministra obrany Karlu Šlechtovou, bývalou ministryni pro místní rozvoj. Nemůže se náhodou opakovat precedens jako s Vlastou Parkanovou, která tento resort jen velmi těžko zvládala, a dodnes tak musí řešit soudy kvůli údajně nevýhodným zakázkám na zbrojní vybavení české armády?

Nechci hodnotit počínání paní Parkanové na ministerstvu obrany, protože jsem tehdy byl jinde. Nicméně je velkou ostudou pro české vyšetřovatele i státní zástupce, že takovou, nijak komplikovanou kauzu, řeší už tolik let.

Paní Karlu Šlechtovou bych vůbec předem nezavrhoval. Ženy i v jiných významných západoevropských státech, například v Německu, fungují na tomto postu a není s tím žádný problém. Ona si přitom ve své bývalé funkci ministryně na resortu pro místní rozvoj nepočínala vůbec špatně a vojenské prostředí může kultivovat. Samozřejmě nesmí nevhodně zasahovat do vyloženě vojenských témat, jako je například složení brigád a podobně, bohužel i takové ministry jsme kdysi bohužel měli. Ministryně Šlechtová to bude vést především po stránce politické a začne řídit tok financí, k čemuž má vhodné vzdělání a praxi.

Nyní před ní stojí hodně důležité úkoly - dotáhnout do konce několik zásadních tendrů na moderní přezbrojení české armády, která zatím spíše disponuje výzbrojí z 20. století. Přimlouval bych se také, aby se řešil potřebný nárůst české armády, jejíž početní stav stále neodpovídá nynější bezpečnostní situaci ve světě.