Německý deník Die Welt zveřejnil text mírové dohody, kterou před dvěma lety Ukrajina s Ruskem vyjednávaly, mír byl na dosah jen dva měsíce po začátku války. Skutečně je to tak, že Ukrajinci ustoupili od jednání kvůli tlaku Borise Johnsona? Proč, když evidentně byli na dosah zastavení války?

Nebudeme znát přesnou textaci toho, co tenkrát Boris Johnson sdělil Zelenskému. Je třeba říct, že měl Johnson velké vnitropolitické problémy s tím, jak porušoval vlastní lockdowny s chlastacími večírky v Downing Street 10. Nemám důvod si nemyslet, že Ukrajinci od jednání o míru odstoupili na základě toho, že jim to bylo doporučeno. Problematika Buči byla vážná, ale nebyl to podle mého soudu důvod, proč by Ukrajinci utnuli mírová jednání. Paradoxní je, že tehdy Ukrajinci obsah mírové dohody, který byl v zásadě velmi výhodný pro Rusko a velmi nevýhodný pro Ukrajinu, přijali. Dneska se o stejné dohodě vůbec nechtějí bavit. Řada ukrajinských politiků včetně těch, kteří už dnes nejsou na výsluní, potvrzují pravost těchto dohod. Dokonce s tím, že se už tenkrát otevíralo šampaňské. Vyplývá z toho, že prezident Zelenskyj velmi dobře zhodnotil, jaké má šance v dané situaci.

Je dost důležité, co mu bylo nejen ze strany Velké Británie, ale hlavně ze strany USA, slíbeno. Věřím, že mírová jednání utnuli Ukrajinci na základě výzvy a slibů ze Západu, protože zdrojů je k tomu mnoho. 

Už tehdy byli mrtví, ale po zmaření mírových jednání se bojuje více než dva roky a konec je zřejmě v nedohlednu. Lze Západ, který ujišťoval svou masivní podporou k porážce Ruska, označit svým způsobem za spoluviníka? Nebo je to přehnané?

Nevím, jestli bych mluvil o spoluviníkovi. Otázkou je, do jaké míry si tehdy Západ uvědomoval, že bude Rusko resistentní vůči sankcím a ostatním nástrojům. Možná měl Západ pocit, že sankce Rusko zdrtí a to nebude schopno obnovovat válečnou výrobu, zásobovat frontu bojovou technikou a vojáky. Ukázalo se ale, že z původních ruských 190 tisíc vojáků, kteří začali dle ruského slovníku „speciální vojenskou operaci“, přibylo v roce 2023 dalších 490 tisíc. Dnes proto hovoříme o zhruba 600 tisících vojácích. To podle mého soudu Západ nečekal.

Povzbudivý obraz, kdy Rusové měli ztráty vlivem neschopnosti dobýt Charkov a v rámci dohod se stáhli od Kyjeva a z Chersonu, podpořil Západ v přesvědčení, že by je Ukrajinci mohli porazit. Později se ale ukázalo, že bylo předčasné se radovat. Evidentní je, že Ukrajina nebyla schopna využít moderní západní techniky, na ofenzivu vůbec nebyla dobře připravená, špatně ji provedla a skončila katastrofou. Nikoli jak občas zaznívalo, že to pro Ukrajince „tak dobře nedopadlo“. Ne, dopadlo to velmi špatně. 

Pakliže jsme Ukrajincům do doby tzv. velké ofenzivy v loňském roce dali nějakých 200 miliard dolarů a nestačilo to, tak současná pomoc z USA ve výši 61 miliard, z nichž na výzbroj jde přímo jen 13 miliard, může těžko změnit průběh bojů. To hlavní jim žádná západní pomoc dát nemůže, jsou to lidské síly. Ukrajinci by chtěli vrátit muže, kteří se zdržují na území EU, ale kromě Polska prakticky všechny státy říkají, že tomu brání mezinárodní konvence. I kdybychom dali Ukrajincům cokoliv, nevyřeší to problém lidské síly, která jim zásadním způsobem chybí. 

Je možné se znalostí současné situace konstatovat, že pokud to na Ukrajině dopadne jakkoliv, konec války bude pro Kyjev značně nevýhodnější, než by býval byl před dvěma lety při vyjednávání té dohody?

Určitě ano. Poslední šance také byla, když v létě 2022 byli Rusové odraženi od Charkova. Tam měla Ukrajina nejlepší podmínky a dokonce to říkal i předseda sboru náčelníků štábů americké armády generál Milley, že v tu dobu to Ukrajina měla udělat. Dnes se zdá, že spíš může Ukrajina přijít o další území. I další avizovaná pomoc ze Západu možná na několik měsíců pomůže, ale co bude potom? Kdo vybere dalších 60 miliard dolarů? Dary a půjčky na další stabilizování situace, které povedou jen k tomu, že se bude situace stabilizovat, nedávají velký smysl. Pokud se nestane zázrak a neobjeví se v ukrajinské armádě statisíce nových, dobře vycvičených a odhodlaných vojáků, lze těžko očekávat zásadní změnu na frontě. Obzvláště v situaci, kdy se Rusům každý měsíc hlásí 30 tisíc dobrovolníků do řad ruské armády na ukrajinské frontě.