Co říkáte na nedávno schválený zákon o střetu zájmů, který zakazuje ministrům vlastnit média a zapovídá firmám, v nichž člen vlády drží minimálně čtvrtinový podíl, získávat dotace a státní zakázky? Považujete zákon za účelově namířený proti šéfovi hnutí ANO Andreji Babišovi, nebo se jen s jeho příchodem do politiky ukázalo, že podobná norma v Česku chybí? 

Přijatý zákon o střetu zájmů má dvě roviny. Jedna se týká všech: to znamená majetková přiznání se budou podávat při nástupu do funkce, budou se evidovat na jednom místě, a druhá rovina je lex Babiš, která řeší podnikatelské, mediální a politické propojení Andreje Babiše. Je to poměrně silný signál sněmovny, že jeho střet zájmů vytváří nerovnováhu v politice a médiích, je neudržitelný a měl by se změnit. Tím, že pro něj hlasovali všichni kromě ANO, dokazuje, že ten signál je silný a může se projevit potenciálně i po příštích volbách i do vzniku koalic. Ale je napsán tak, že to situaci příliš nezmění, umožňuje totiž příliš snadné obejití a myslím, že nakonec Babiš počká na finální verzi, poradí se, kterou variantu zvolí na změnu majetkových poměrů, zda jejich přepsání nebo vložení do nějakého trustu nebo svěřeneckého fondu. A výsledkem bude, že se fakticky nic nezmění a on to ještě využije politicky, bude tvrdit, že se všichni proti němu spikli a šijí zákon speciálně na něj. 

V Otázkách Václava Moravce hájil Andreje Babiše poslanec ANO, bývalý komentátor Martin Komárek s tím, že omezovat právo politika vlastnit média je nemravné a dokonce bohapusté, protože Bůh uznává majetek. Podle jeho názoru je na samotném politikovi, jestli se vzdá vlastnictví médií, a o tom, zda je to mravné nebo ne, mohou rozhodovat jen voliči ve volbách. Myslíte si, že je potřeba přijímat takové zákony, když je u nás politická kultura na tak nízké úrovni, když to, co by v jiných demokratických zemích bylo nepřijatelné, u části českých voličů prochází? Nebo by se tomu měl nechat volný průběh a čekat, zda to vyřeší voliči ve volbách? 

Myslím, že je naprosto legitimní podat takový návrh zákona a řešit, kde je ta hranice střetu zájmů a koncentrace vlivu klidně i zákonem. To není nic problematického. Ta linie se stále posouvá podle politického a společenského kontextu trochu jinak a přizpůsobuje se politické realitě. Ale ten zákon Babiše neporazí. Pokud si od něj politici slibují, že ho vyautuje z politiky, je to podle mne iluze. Jediná šance, jak ho mohou porazit, je ve volbách. Připadá mi, že oni předstírají, že Babiše skutečně omezují, a on předstírá, že mu to skutečně vadí. To je můj hlavní dojem z celé té hry zákona o střetu zájmů a pozměňovacích návrhů kolem Andreje Babiše. Pak je otázka, jestli to není mnohem víc předvolební hra než skutečně cílená snaha o nastavení nepřekročitelné linie střetu zájmů. Vzpomínám si, když jsem před dvanácti lety sám obcházel poslance s tím, že by tady měl zákon o střetu zájmů být a fungovat, odpovědí byl jen smích, že není potřeba nic regulovat. A dnes se ve sněmovně předhánějí, kdo předloží přísnější pozměňovací návrh, kdo vymyslí lepší definici střetu zájmů. Je to trochu úsměvné, i když je to vlastně fajn, že vývoj jde tímto směrem. 

Vy jste říkal, že se zákon o střetu zájmů dá snadno obejít. Politik může přepsat firmu na bílého koně, na nějakého rodinného příslušníka a stejně využívat své funkce, informací, které tak získá, pro podnikání a mít z něj profit. Dá se ale vůbec obcházení zákona zabránit, je možné vymyslet takovou podobu, aby obejít nešel?