Chytré hlavy z Bruselu jsou v provozu i v letním parnu. Na příštím summitu prý nadnesou myšlenku, že nad rámec povinných kvót budou moci státy dobrovolně přijímat uprchlíky, ale pozor – za peníze! Někoho by možná napadlo, že dalším bodem by mohly být dotace soukromníkům na soukromé uprchlické tábory. Co na toto dílo chytrých hlav, tři roky po startu migrační krize, říkáte vy?

Už několik let je uprchlická krize nejen zlatým, ale rovnou diamantovým dolem pro pojišťovny, neb všechny ty lidi je třeba ze zákona pojistit a platí to stát (čili daňoví poplatníci), miliardy směřují i k ubytovatelům a dalším navázaným „oborům“, vydělávají koneckonců i „neziskovky“, které „loví“ migranty ve Středomoří… Zkrátka, na migrační krizi vydělává kdekdo. Pokud dnes někdo navrhuje, že by to všechno mělo být „za peníze“, tak je to jen sranda, protože za obrovské peníze je to všechno už dávno. Novinkou je snad jen to, že se to teď říká nahlas. Řešením to, obávám se, sice není, diamantovým dolem pro pár vyvolených je to ale zcela jistě.

Angela Merkelová se rozhodla, že opravdu nebude mít ráda Donalda Trumpa. Ten ji štve v oblastech ochrany klimatu, migrace či obchodních regulací, a tak vynesla vysokou kartu – silnou podporu stavby produktovodu Nord Stream 2. Protiruští aktivisté již řičí, že je to zvýšení závislosti na Rusku a marginalizace Ukrajiny a střední Evropy. USA protestují. Co dodat zejména k té Ukrajině, za kterou se Merkelová tak bila? Je to odvrácení se od Kyjeva? A jinak tedy: Co zbylo Kyjevu v ruce poté, co se Merkelová zachovala takto a USA sice nadávají, ale idealismem vláda DJT také nepřekypuje?

Ano, ve volebním programu Merkelovic CDU a CSU už USA na rozdíl od dřívějška nejsou označeny za přítele, ale „jen“ za „nejdůležitějšího partnera“ mimo Evropu. Nedokážu posoudit, jakou míru frustrace z Trumpa tato změna diplomatické formulace odráží. Nemyslím si ale, že by podpora Nord Streamu 2 vyvěrala jen z této frustrace. V čele projektu stojí dávný Putinův přítel a někdejší německý kancléř Gerhard Schroeder, německé, francouzské a italské koncerny v něm mají miliardy, a co víc, podle německých médií si kancléřka před volbami uvědomuje, že dosavadní protiruská „karta“ u Němců prostě nezabrala, nemluvě už o „sesterské“ CSU, jejíž předseda Horst Seehofer je v Moskvě pravidelným hostem. Čili přinejmenším nyní, před volbami, nemá Berlín o další konflikt s Ruskem zájem, tím spíš, že by tím – v rámci pokračujícího protiruského „tažení“ už poněkolikáté – připravil své vlastní koncerny o hromady peněz, jak už jsem zmínila. A to by se mu mohlo vymstít.

Problém je i v tom, že alternativou levnějšímu ruskému plynu v Evropě by podle plánů Washingtonu měl být jen a výhradně jeho zkapalněný plyn, který by ale byl násobně dražší. Nevím, jak by kancléřka takovou ideologickou zaslepenost vysvětlovala koncovým odběratelům, tedy voličům.