Co se to s naší zemí poslední týdny děje? Návštěva dalajlámy, prohlášení ústavních činitelů k Číně a jeho kritika, kauza Brady, demonstrace na Staroměstském náměstí, křik na příchozí na recepci na Hradě, výzvy k „týdnu občanského neklidu“… Co z toho všeho vyvozovat? Co tady koho trápí tak vážného? Lze říci, co je hybatelem této vzrušené doby?

Věřte mi, že jsem o tom dlouho přemýšlel, protože celá situace je přinejmenším velmi zvláštní. Nejsem příznivcem konspiračních teorií, ale zdá se mi, že jsme v posledních dvou týdnech konfrontováni se scénářem další barevné revoluce. A napsal ho někdo, kdo opisuje scénář z Kyjeva. Těch podobností je příliš mnoho. Připomínám jen, že v Kyjevě v listopadu 2013 zbýval zhruba rok do počátku dalších prezidentských voleb a bylo velmi pravděpodobné, že je vyhraje tehdy vládnoucí prezident Janukovyč.

Záminkou k protestům se stalo odložení podpisu Asociační dohody s EU, tedy událost primárně z oblasti zahraniční politiky. Když se povedlo dostat na náměstí studenty, rozehrála se další hra, jak je vyměnit námezdními demonstranty, které někdo platil, organizoval a nakonec i vyzbrojil. Výsledkem bylo svržení řádně zvoleného prezidenta s následnou občanskou válkou, která dodnes představuje závažný konflikt by proxy mezi Spojenými státy a Ruskou federací.

A u nás?

U nás museli tu záminku nejprve vyrobit. Z profesionálního hlediska jako bývalý zpravodajský důstojník musím obdivovat scenáristy nové barevné revoluce, protože z minima dokázali vytěžit maximum. Měli k dispozici vlastně jen návštěvu dalajlámy a ministra kultury Hermana, který již svým projevem v Norimberku dokázal, že nemá problém s torpédováním zájmů České republiky a je ochoten hrát podle cizích not. Jenže chyběla oběť řádění proruského a pročínského prezidenta, která by vyvolala emoce. Pan ministr kultury si vzpomněl na svého vzdáleného příbuzného v Kanadě a na nebývalou vstřícnost ředitele protokolu KPR ke své osobě a zneužil je oba ve zpravodajské hře, o které se v budoucnu nepochybně bude přednášet na školeních o takzvaných černých operacích. Všechno ostatní totiž už bylo předvídatelné – standardní čínská reakce na narušení dohody i vysvětlující dopis nejvyšších ústavních činitelů, takže plánované svržení prezidenta České republiky se mohlo podle osvědčeného kyjevského scénáře rozběhnout.

Miloše Zemana přinesli na Staroměstské náměstí znázorněného jako exkrement. Vy jste to označil za koprokracii. Jistá část společnosti ho velmi nenávidí. Zaslouží si to prezident? Přetáhl strunu on, nebo jeho odpůrci? Může se stát, že v příštích týdnech přerostou protesty proti němu, zahrnující i zmíněné pokřikování před Hradem, ve fyzické násilí? A nehrozí, že se proberou i Zemanovi příznivci a pojmou obranu prezidenta poněkud ostřeji?

Myslím si, že ten exkrement, který z náměstí donesli až na Hrad, by mohl posloužit jako pojmenování této letošní barevné revoluce. Když jsem psal o koprokracii (kopros je starořecky lejno, kracie vláda), poukazoval jsem na to, že odpůrci pana prezidenta Zemana již od jeho zvolení mají tendenci svoji kritiku vyjadřovat symbolikou i slovy souvisejícími s vyměšováním. To lejno byl jen vrchol, jinak připomínám obří červené trenky vyvěšené skupinou Ztohoven, placky s nápisem „Miloš mi prdel“ prodávané v renomovaném knihkupectví specializovaném na filozofickou literaturu. Takto „kultivovaně“ kritizují údajnou hrubost prezidentových výroků.

Proč to dělají?

Jsou dvě možná vysvětlení tohoto vyjadřování. První popsal Sigmund Freud, to druhé může souviset s faktem, že výraz „hovno“ je jediný silný zápor, který v češtině máme... Tento způsob protestů nedegraduje pana prezidenta, ale jeho tradiční odpůrce. Nadávky vyznamenaným jsou již záměrně za hranou agrese a mají vyvolat konflikt, onu kýženou českou barevnou nesametovou revoluci.

Pokud jde o věcnou podstatu toho, co bylo: Měl se Herman setkávat s dalajlámou? Podrazil vládu, když se s ním setkal oficiálně, což nečiní politici žádné ze západních zemí? Byl dopis čtyř ústavních činitelů přehnaný? Jaký postoj vy osobně zaujímáte k Číně a Tibetu?

Počinem pana Hermana se nepochybně dostaneme do Guinnessovy knihy rekordů, neboť nezávislou zahraniční politiku ministra (a ministerstva) kultury lidské dějiny ještě nepoznaly. Podrazil tak vládu, poškodil pověst České republiky jako důvěryhodného státu jenom proto, aby se (jako zarytý antikomunista) mohl setkat s tibetským stoupencem marxismu, a rozehrát tak něčí zpravodajskou hru. Dopis ústavních činitelů nejenže nebyl přehnaný, ale musel logicky následovat. Pokud jde o Čínu a Tibet, věnuji tomu pozornost přímo úměrnou vzdálenosti, aktuálnosti a mé znalosti problému. Asi nejsem salónní antikomunista.

Europoslanec Jan Zahradil rozvinul úvahu, že se pod ministrem Hermanem kývala židle, lidovci se ho chtěli zbavit, tak rozpoutal případ s dalajlámou, na základě čehož si získal Babišovu podporu. ČSSD se tím evidentně cítí zrazena. Ministr Zaorálek v tom udělal jasno na Primě. Najde si i díky tomuhle sociální demokracie cestu k prezidentovi, s nímž má v otázce Číny absolutní shodu?

Teorie pana europoslance je zajímavá, ale jak jsem uvedl výše, nepovažuji páně Hermanovu hru, nezávislou protičínskou zahraniční politiku, za čistě vnitropolitickou záležitost. Pan místopředseda vlády Babiš se v těchto pohnutých dnes vzdálil, takže se po skončení krize teprve rozhodne, koho podpoří. Pan ministr Zaorálek v tomto případě velmi dobře hájí české ekonomické zájmy i pověst naší republiky, což by mohlo přispět k jeho sblížení s panem prezidentem. Pokud jde o sociální demokracii, rozhodující slovo bude mít postoj pana předsedy vlády. Jenže ten ministra kultury neodvolá, protože se bojí nepřízně tvůrců scénáře barevné revoluce.

Do dění nám každopádně vstupují umělci: Vojtěch Dyk a Jiří Bartoška varují před ohrožením našich svobod a – znovu – před posunem na Východ. Je to správné, či přehnané? Česká divadla „se chtějí otevřít svobodnému dialogu“ a také varují před tím samým. Je to správné? Jan Kraus sezval protizemanovské umělce, aby to „natřeli“ Zemanovi… Pomohou podobné věci něčemu dobrému, nebo to spíše vrazí klín mezi umělce a lidi, kteří mají rádi Zemana? Mají čeští angažovaní umělci reálnou sílu, nebo jen zneužívají mediální prostor?

Možná by se někdo měl zeptat vážených pánů a paní umělců a umělkyň, co by měla vláda dělat, aby oni neměli pocit posunu na Východ? Uzákonit v ústavě, že jsme Západ a nikdy jinak? Vyhlásit válku Rusku? Bojkotovat čínské výrobky a investice? Podle mého názoru jejich současná aktivita povede k tomu, že si myslící část veřejnosti uvědomí, že to jsou jen herci, kteří hrají podle scénáře a pokynů režiséra, takže se začne ptát: „Čí je to scénář? A kdo to, sakra, režíruje? A proč?“

Objevily se některé rostoucí politické „hvězdy“. Petr Gazdík uspořádal úspěšnou akci na Staromáku, Michal Horáček ji moderoval, Daniel Herman sklízí rostoucí ovace liberálně-„pravicových“ a „sluníčkových“ kruhů. Čeká tyto pány zářná budoucnost? Katapultuje nechuť vůči Zemanovi KDU-ČSL a Starosty mezi „velké“ politické strany? Ublíží ČSSD, že obhajuje partnerství s Čínou?

Vycházím-li z premisy, že akci „Staromák“ a aféru s panem Bradym zorganizovali proto, že se stalo zřejmé, že bude-li Miloš Zeman kandidovat v prezidentských volbách, tak je vyhraje, musím se na uvedené politiky i KDU-ČSL dívat jako na organizátory revoluce. Uspějí-li, budou asi až do voleb v nové vládě, která bude bez ČSSD. Té neublíží obhajování partnerství s Čínou (zahraničněpolitická témata v parlamentních volbách obvykle nehrají roli, to jen v barevných revolucích), ale nerozhodnost a nedostatek sebereflexe současného vedení.