V srpnu roku 1968 vám bylo teprve dvanáct let. Přesto se zeptám, jestli si pamatujete vstup sovětských vojsk na naše území, a jak jste to prožíval?

Invazi jsem tehdy prožil na chalupě u Jáchymova. Byl to pro nás samozřejmě šok. Následná okupace Varšavskou smlouvou znamenala konec mírného liberalismu pražského jara. Před invazí tady sice nebyla úplná svoboda, ale následná okupace způsobila konec nadějí na cestě k otevřené společnosti. Už jako dítě jsem vnímal, že je to konec.

Takže nesouhlasíte s tvrzením některých lidí, že o okupaci vlastně nešlo, protože jsme byli členy Varšavské smlouvy?

Nepochybně to byla okupace. O tom není nejmenších pochyb. Zároveň se také ukázalo, že západní demokracie měly své zájmy, protože až na nepatrné výjimky vlastně nikdo nic neudělal.

Někdo dnes přirovnává situaci v osmašedesátém roce v bývalém Československu k událostem, k nimž letos došlo na Krymu. Je to podle vás srovnatelné?

Je a není. Krymskou otázku beru už jako uzavřenou, že se s tím prostě nic nedá dělat. Jsem zastáncem toho, že nemá smysl dělat eskalaci sankcí, ale je potřeba mít opravdu pevný jednotný evropský postoj a s tím jednat jak na Ukrajině, tak i s Ruskem. Bez Ruska samozřejmě nelze uzavřít mír na Ukrajině a najít cestu k jednání. Pokud nebudeme schopni najít cestu k sobě, tak bude válka pokračovat - a to je nepřijatelné.

Mám to chápat tak, že nesouhlasíte se sankcemi vůči Rusku?

Neříkám ne sankcím. Jen jsem chtěl říct, že se bojím eskalace, nebo spirály odvetných opatření, protože to blokuje cestu k dohodě. Myslím si, že teď se musí začít jednat. Nechci se dožít toho, že tady budeme licitovat ve spirále zvyšování sankcí. Sankce byly uvaleny z obou dvou stran a je potřeba najít cestu k jednání, proto jsem se díval s optimismem na setkání ministrů zahraničních věcí Ruska, Francie a Ukrajiny v Berlíně. V tomto formátu se má hledat cesta k nějaké dohodě, protože jenom neustálá eskalace napětí ze všech stran nevede k řešení problému.

Karel Schwarzenberg při zavedení sankcí ve svém prohlášení vybídl, že by lidé neměli reptat a uskrovnit se, že je to naší morální povinností. Bylo to v době, kdy v některých firmách hrozilo, že se bude snižovat výroba a možná dojde i k propouštění. Myslíte si, že on sám se také v tomto směru nějak uskrovní?

Říct, že se někdo bude muset v České republice uskrovnit, to je jako když říkáte, že voda teče z kopce, nebo že svítí slunce. Samozřejmě, že pokud sankce dopadají na ekonomiku a pokud to má negativní dopady, tak to vede k tomu, že se nějaké zboží zdraží nebo se něco stane méně dostupným. Sankce vždy dopadnou hlavně na střední a nižší vrstvy lidí ve slabším sociálním postavení. To není nic nového.

A nešlo na Ukrajině od počátku spíše o ekonomickou válku, která nyní pokračuje například právě sankcemi?

To musí všechno zanalyzovat odborníci. Na to je třeba jistý odstup, abychom porozuměli všemu, co se odehrává. Hlavně teď ale potřebujeme tuto válku zastavit. To je ze všeho nejdůležitější. Nemá smysl debatovat, jaká je, jaké má pozadí. Je důležité ji prostě zastavit.

Myslíte, že sankce spíš ustojí Rusko, nebo my?

Myslím, že je ustojí všichni, protože to nejsou sankce, které by se nedaly přežít. Jsou nepříjemné, ztěžují život, ale dají se přežít.

V naší zemi převládá vůči Putinovi určitá averze. V Rusku je tomu ale jinak. Podle fotek na internetu je vidět, že má spoustu fanynek i mezi mladými dívkami, které se oblékají i do triček či plavek s jeho portrétem na prsou. Čím si tento obdiv vysvětlujete?

Prezident Putin upevnil svou pozici na domácí politické scéně. Odpovídá to ruské mentalitě velké země, která hraje a chce hrát velkou roli. To, že je prezident Putin doma podporován, mne vůbec nepřekvapuje. I na Západě byli v minulosti někteří lídři různých zemí mohutně podporování. Patřil mezi ně například i Ronald Reagan. Obecně prezident Putin ukazuje velmi silné lídrovství, a to se ruské mentalitě určitě musí líbit.

Velký obdiv měl ve své době ale i Hitler.

Toto srovnání odmítám! To vůbec nepadá v úvahu, protože Hitler byl zločinec, který vyvražďoval lidi, propagoval antisemitismus a svou nadřazenost. Samozřejmě, že ho kdysi v Německu také obdivovali, ale Hitler, tak to je trochu silné kafe.