Je to už sedm let od začátku velké ekonomické krize, která začala krachem amerických bank. Během té doby se kritici současného systému snažili pomocí akcí jako Occupy Wall Street přesvědčit veřejnost, že miliardáři a „banksteři“ ji pomocí finančního systému okrádají. Mnozí odborníci, jako řecký exministr financí a ekonom Varufakis, tepali finanční systém jako cosi založeného na bublinách, na dominanci dolaru a na neustálém snižování reálných mezd. Kam jsme se v té diskusi o současném kapitalismu za sedm let dostali? Co říci o úspěšnosti fenoménů kapitalismus, globalizace a volný trh? A jaká je jejich budoucnost, stejně jako budoucnost ekonomického řádu světa?

Lawrence Summers, šéf Obamova ekonomického týmu, se vyjádřil, že současný kapitalismus těch nejvyspělejších zemí nemá dynamiku, růstový potenciál. Jediná možnost prý, jak generovat růst, je cíleně vytvářet bubliny. Důvod, proč nenaskočila další Kondratěvova dlouhá vlna, je asi v tom, že nejmodernější technologie jsou do značné míry už za hranicí principu kapitalistického zisku.

A jsme na rozcestí: buď budou moderní informační technologie využity k totální kontrole obyvatelstva (což je autoritativní, totalitářské východisko z krize), nebo se postupně přejde k ekonomice služeb pro obyvatelstvo, aniž by se opustila rozumná ziskovost. Při současných poměrech by mohlo plné nasazení informačních technologií ohrozit až 80 procent pracovních míst. Rozhodovat se bude v řádu nejbližších deseti let.

Lze současný ekonomický systém ve světě nazvat volným trhem? Není spíše diktaturou nadnárodních korporací a velkých bankovních domů, které mají vliv na americký Fed, který tiskne nekryté peníze a manipuluje světovou ekonomikou, vysílá falešné signály a nahrává spekulacím těch, kteří jsou dobře informováni a mají dobrý přístup k „levným penězům“? Není to celé založené na manipulaci místo reálné tržní hodnotě založené na nabídce a poptávce?

Velký francouzský historik Ferdinand Braudel napsal třídílnou práci o vzniku kapitalismu. Dokazoval, že trh byl od počátku nikoli dominantní strukturou kapitalismu, ale zpětnovazební. Dnes je to ještě silnější. Dominantní strukturou byl podle Braudela monopol a dnes jsou monopolní hráči, kteří se umí konkurenci vyhnout. Vytvářejí si podmínky sami. Pro ně tržní hra nabídky a poptávky už neplatí. Platí zásada, že liberalismus je protekcionismus těch vlivných a silných.