Novým ministrem zahraničí USA má být člověk, oceněný Vladimírem Putinem. Jedni to kvitují s nadšením, jiní se toho naopak hrozí. Jak to vidíte vy?

To bych jen opakoval známá fakta: ze všech možných republikánských kandidátů si Trump vybral na toto místo prezidenta ExxonMobil Rexe Tillersona, který je na dobrých vztazích s Moskvou zainteresován velmi silně. Nejen osobně, neboť od Vladimíra Putina obdržel Řád družby, ale také obchodně, jeho firma investuje miliardy na dobývání arktického přírodního bohatství. Proto si bude jistě přát, aby nejen skončily protiruské sankce, ale naopak, aby se vzájemné obchodní, a tím zřejmě i politické vztahy spíše sbližovaly, ale rozhodně jako americký podnikatel nedopustí, aby tím byly poškozeny nějaké americké zájmy.

Posouvá se nějak rétorika a konání Donalda Trumpa vzhledem k Ruské federaci? Máme očekávat spíše „oteplování“ vztahů než jejich „ochlazování“?

Začal bych obráceně: vztahem Ruska k Trumpovi. Stačilo několik pochvalných Trumpových slov o Putinovi a poslanci ruské Dumy potleskem uvítali zprávu o Trumpově zvolení, kozáci ho chtějí přijmout do svých řad a v Rjazani dokonce uvažovali, že jednu z ulic nazvou jeho jménem. Velmi pochvalně se o možné spolupráci s USA za Trumpova prezidenství oproti Obamově éře vyjádřil ruský ministr zahraničí Lavrov. Dokonce prohlásil, že Trump chce vztahy s Ruskou federací budovat na principu rovnoprávnosti. Ve skutečnosti však Trump prohlásil už na počátku své kampaně 27. dubna: „Myslím si, že oslabení napětí a zlepšení vztahů s Ruskem je možné jen z pozice síly. Někteří říkají, že Rusové nebudou rozumní. Chci to prověřit.“

Problém je v tom, že ti, kteří hovoří o možném sblížení USA s Ruskem, to vyvozují z politických deklarací. A nepřihlížejí k jiným faktorům, které zdánlivě s politikou nesouvisejí, ale ve skutečnosti ji zásadně ovlivňují. Trump sice žádal odvolání sankcí proti Rusku, ale na druhé straně je připraven zasadit mu ten nejtvrdší úder na nejcitlivějším místě ruské ekonomiky: v naftě a plynu.