Prezident Miloš Zeman navrhl, aby se zrušily koncesionářské poplatky České televizi. Oproti tomu generální ředitel ČT Petr Dvořák prohlásil, že nejjednodušší by bylo vybírat peníze od každé domácnosti. Tedy i od té, kde nemají televizi. Jak to vidíte vy?
Nejlepší by bylo poplatky zrušit a financovat ČT například z pevného podílu z vybraného DPH, jako je to v Polsku. Potom by ředitel ČT nemusel dolézat za politiky. Vždy, jak by rostl výběr DPH, měla by více peněz i ČT a její ředitel by se nemusel o nic doprošovat u politiků. Naopak při krizi by přirozeně klesl i rozpočet televize. Otázka druhá je, jak vymanit Českou televizi z vlivu politiků. Na to jasnou odpověď nemám. Politický vliv zde bude asi vždy. Otázkou zůstává, jak ho omezit. Cestou je třeba transparentnější řízení televize, nebo na straně politiků zavedení registru lobbistických kontaktů, tak jak ho provozují Piráti. Například primátorka Krnáčová takový registr Pirátům přislíbila právě na prknech České televize. Ruku na to?
Ředitel Dvořák to ovšem se svým vyjádřením přestřelil. Na svém Facebooku jsem na něj demagogicky reagoval zhruba takto: “A po dosažení plnoletosti si každý občan ze zákona musí zakoupit dálniční známku. Této povinnosti je zproštěn automaticky po dosažení věku 77 let. Dává vám to smysl? Ne? No a.”
Česká televize, respektive její vysílání, je veřejná služba. O tom není sporu. V momentě, kdy oligarchové ovládají většinu mediálního prostoru, by měla její úloha naopak růst. Financovat ji formou poplatku, resp. další daně, pokud akceptujeme, že se toto měnit nebude, by měl však pouze ten, kdo ji konzumuje a v ideálním případě pouze ten, kdo je s její činností spokojen. Občan nemá žádnou šanci chování či programovou skladbu ČT ovlivnit, platit jí však musí. Například v éře karlovarské Mattoni televize jsem se poplatky zdráhal platit i já…

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Oldřich Szaban