Jak bychom dle vás měli rozlišovat, kdo je uprchlík a kdo ekonomický imigrant? Panuje jistá neshoda, jaké okruhy imigrantů by u nás měly dostat azyl. K tomu ředitel odboru azylové a imigrační politiky Ministerstva vnitra Tomáš Haišman tvrdí, že v současné uprchlické krizi jde většinou o ekonomické uprchlíky. Je známo, že Haišman je střídmý v udělování azylů. A mezinárodní smlouvy nás zavazují poskytnout azyl uprchlíkům před válkou nebo politickým pronásledováním. Někteří ovšem tvrdí, že v Eritreji je utlačovatelský nebo diktátorský režim, tudíž by z tohoto státu měl azyl dostat každý, stejně tak ze Sýrie, kde se válčí.

Ředitel Haišman má naprostou pravdu. Obávám se, že uprchlíků před válkou nebo násilím je mezi těmito imigranty jen naprosté minimum a v drtivé většině se opravdu jedná o ekonomické imigranty, a to v tom lepším případě. Obávám se však, že mezi těmito imigranty bude nemalé procento teroristů, potenciálních teroristů a bojovníků Islámského státu, kteří přicházejí, aby bojovali proti Evropě. Představitelé Islámského státu se ani netají tím, že této migrační vlny využívají k tomu, aby své bojovníky dostali do Evropy. Podíváme-li se na fotografie těchto uprchlíků, vidíme samé mladé muže ve vojenském věku, dobře živené a vysportované, kteří mají u sebe tablety, smartphony apod. Tak přece nevypadá uprchlík, který stěží zachránil holý život. Suma sumárum, tato imigrace představuje pro Evropu v první řadě bezpečnostní riziko, v druhé řadě ekonomickou zátěž. Pozitiva nevidím vůbec žádná.

Co soudíte o názorech, že bychom měli přijímat pouze křesťany, kteří by prý mohli být snáze integrovatelní?

S tímto názorem se plně ztotožňuji. Křesťané na Blízkém východě jsou v posledních letech terčem čistek a genocidy ze strany muslimské majority. Těmto lidem bychom měli rozhodně pomoci. Tito imigranti by představovali i ten zmiňovaný přínos pro naši zemi. Ovšem určité riziko vidím i tady. Nelze vyloučit, že se bojovníci Islámského státu budou za křesťany vydávat a pokusí se tak dostat na území Evropy. Bylo by třeba tyto lidi důkladně prověřit a případné falešné křesťany odhalit. Tady by mohli být již zde žijící křesťané z Blízkého východu velmi užiteční, věřím, že by dokázali falešné křesťany poznat a odhalit.

Některé státy, jako třeba Itálie, tlačí na přijetí kvót. Jiní ale říkají, že je to hašení požáru benzinem, další zase argumentují, že v případě kvót se do Evropy pohrnou miliony běženců…Co říkáte na kvóty? Jde o nejlepší řešení v rámci současné tíživé situace? I zcela proevropští pozorovatelé říkají, že kvóty nesmějí být prosazeny a příliv migrantů se musí zastavit právě proto, aby nedošlo ke zničení evropské myšlenky, poštvání lidí proti EU a proti Schengenu. Hrozí takové nebezpečí?

Takové nebezpečí samozřejmě hrozí. Lidé se obávají, že náš evropský způsob života bude přijetím většího množství neevropských imigrantů v ohrožení a logicky se obrátí proti těm, kteří toto ohrožení umožňují – to je proti orgánům Evropské unie. Tento pocit ohrožení je zcela reálný. Zkušenosti západní Evropy v tomto smyslu jsou zcela jednoznačné. Zvýšená kriminalita, znásilňování apod. jde v drtivé většině případů právě na vrub neevropských přistěhovalců. Švédsko, dříve jedna z nejbezpečnějších a nejspořádanějších zemí na světě, se dostalo v počtu znásilnění na počet obyvatel na třetí místo ve světe, hned za Jihoafrickou republiku a Botswanu. Nebo si připomeňme události v Rotterdamu, kde bylo během zhruba 15 let od roku 1997 znásilněno a zneužito více než tisíc mladých anglických dívek ve věku 11 až 14 let a násilníci byli většinou muži pákistánského původu. Úřady tyto případy nijak neřešily z obavy, aby nebyly obviněny z institucionálního rasismu. Z toho všeho vyplývá, že tlačit na přijetí kvót je opravdu hašení požáru benzínem. Chápu italské představitele, že jsou ze situace v jejich zemi nešťastni, ale měli by si uvědomit, že kvóty nic nevyřeší. Řešením může být jenom zastavení tohoto přívalu migrantů.

Co sociálněpolitický rozměr celé věci? Většina imigrantů nemá žádné vzdělání, je tam jazyková i kulturní bariéra. Panují tedy obavy, zda by dokázali najít pořádnou práci a zda by nerozšířili řady nezaměstnané chudiny nebo chudiny, která vykonává nekvalifikované práce. Obavy jsou také ve vztahu k vyšší kriminalitě. Jsou ti přistěhovalci, kteří připlouvají přes Středozemní moře ekonomickou šancí pro Evropu nebo spíš hrozbou?

Odpověď na tuto otázku je již obsažena v předchozích odpovědích. Samozřejmě se jedná především o hrozbu. Navíc je zde obrovské riziko toho, že i ti migranti, kteří původně nebyli mezi radikály, by se snadno nechali radikalizovat. Mladý muž plný testosteronu, bez zaměstnání a dobrého příjmu, bez šance najít si normálním způsobem ženu a založit rodinu, těžce svou situací frustrovaný, je ideálním objektem verbířů různých teroristických organizací. Navíc z různých sociologických studií vyplývá, že největší riziko nestability je tam, kde je velká koncentrace mladých mužů a ani se nemusí jednat o vycvičené teroristy.

Různí odborníci upozorňují, že islámská mládež z Evropy je velmi náchylná na propagandu Islámského státu. Ostatně velvyslankyně EU v Iráku Jana Hybášková upozorňuje, že IS se stává lákadlem nejen pro bojovníky, ale i pro představitele občanských profesí a je tedy jisté, že tato entita již má všechny atributy státu a muslimy do jisté míry přitahuje. Jak si to vysvětlujete?

To je přesně to, o čem hovořím ve své předchozí odpovědi. Mladý frustrovaný muž, pohybující se velmi nízko na společenském žebříčku, bez životní perspektivy plný hněvu a pocitu ponížení se stává snadným objektem propagandy. V rámci této propagandy je ujišťován, že jeho náboženství je nadřazené a že je jen třeba tuto nadřazenost vybojovat. Na to slyší každý, nebo téměř každý a je to naprosto logické.

Co by měla Evropa, potažmo svět udělat vůči Islámskému státu? Bylo by podle vás vhodné zasáhnout vojensky?

Islámský stát má podle všech indicií podporu ze strany mocných islámských hráčů ba Blízkém východě, především Saúdské Arábie a Turecka. Tyto státy usilují o pád jednoho z posledních sekulárních režimů na Blízkém východě, kterým je Sýrie pod vedením prezidenta Bašára Asada. V tom mají podporu Spojených států, které se snaží oslabit vliv Ruska v oblasti, protože Bašár Assad je spojencem Ruska. Čili nevidím valný smysl zasahovat proti Islámskému státu vojensky, pokud nedojde k přijatelnému řešení geopolitické situace. Takové řešení by muselo zahrnovat respektování nezávislosti Sýrie a stažení všech protiasadovských bojovníků. Bohužel v současné protiruské hysterii na západě a zejména ve Spojených státech nevidím pro takové řešení prostor.

Diplomat a někdejší šéf organizace Člověk v tísni Tomáš Pojar a zároveň i think-tank Evropské hodnoty navrhují jako řešení imigrační krize výstavby uprchlických táborů v severní Africe. Pojar k tomu vysvětluje, že bychom tím naplnili naše azylové závazky vůči uprchlíkům a ochránili bychom je tím. Souhlasíte s takovým řešením?

Žádné azylové závazky vůči uprchlíkům nemáme. Ale pokud by výstavba takových táborů znamenala, že tito migranti nepřijdou do Evropy a do České republiky, byl bych pro.

Někteří komentátoři hovoří o tom, že Češi nejsou připraveni na multikulturnost, že jsme rasistická společnost apod. Co na tyto názory k chování české společnosti vůči uprchlíkům z jiných kultur říkáte?

Jedna věc je být rasistou, druhá věc je neochota nechat si brát náš způsob života. Češi nejsou v žádném případě rasističtí. Počet cizích státních příslušníků v naší zemi se pohybuje kolem pěti procent a nemáme s nimi problémy. Se Slováky, Ukrajinci, Rusy a dalšími národnostmi nemáme ani ty nejmenší problémy. Ale prosím, to jsou lidé ze stejného nebo podobného kulturního okruhu. Máme tady ale i významnou menšinu z úplně jiné kultury a tou menšinou jsou Vietnamci. Ani s nimi nemají Češi žádné problémy. Vietnamci si udržují svoji kulturu, ale neprohlašují ji za nadřazenou, nesnaží se ji vnutit nám, původnímu obyvatelstvu a nehlásají myšlenku, že buďto jejich kulturu přijmeme, nebo se jí podřídíme, nebo bude mít poslední slovo meč. Ale samozřejmě si nechceme nechat brát náš způsob života. A že se tak děje, vidíme na západ od našich hranic. Každou chvíli čteme v novinách o tom, že v nějaké škole se ruší vánoční besídky, o Vánocích se na náměstích přestávají rozsvěcet vánoční stromečky, aby se neuráželi muslimové. Podobný vývoj je pro nás zcela nepřijatelný, ale nejedná se o rasismus.

Profesor Petr Piťha ve svém proslovu, který koluje po internetu, říká, jak můžeme po muslimech chtít, aby nás respektovali, když oni mají náboženství a my žádné nemáme, protože jsme nekonečně liberální. Neměli bychom zohledňovat i toto hledisko? Případně stojíme a můžeme trvat na zachování struktury naší současné kultury a společnosti?

Profesor Piťha má pravdu. Každý národ potřebuje mít svůj duchovní základ, svoje kořeny. Nemusí se přímo jednat o nějakou konkrétní církevní denominaci, ale zdravý a silný národ musí mít své pevné kořeny, z nichž vyrůstá jeho sebedůvěra. My Češi svůj duchovní základ máme v podobě určité syntézy antického odkazu, keltského pohanství, slovanského pohanství a křesťanství a tento duchovní základ dal vzniknout i nejslavnějším dobám našeho národa. Bohužel, v Evropě stále převládající postmodernismus a neomarxismus tyto kořeny zcela záměrně ničí a vysmívá se jim. Je naprosto logické, že hédonistická společnost odmítající a shazující své vlastní tradice, upřednostňující cizí kulturu před svoji vlastní, ustupující a podřizující se každému, kdo si jen trochu dupne, může vzbuzovat jen opovržení a nejenom u muslimů, ale i u nás.

Expremiér Petr Nečas v rozhovoru pro PL hovořil o nutnosti nastolení otázky zrušení Schengenu v reakci na současnou krizi. Europoslanec Jan Zahradil a exministr Alexandr Vondra i další zase říkají, že jižní státy schengenského prostoru neplní své závazky, když imigranty pouští do Evropy. Byť je to prý složité, měli bychom vymáhat plnění těchto povinností. Co by bylo dle vás nejlepší řešení? Bylo by třeba vhodné zrušit schengenský prostor?

Jsem pro oba přístupy. Tlačit na jižní státy Evropy, aby imigranty nepouštěly do Evropy a ještě zrušit schengenský prostor.

Jak vnímáte akce hnutí Islám v České republice nechceme? Nedělá jejich lídr Martin Konvička chybu, když se orientuje na víru a odpor proti islámu a nikoli na jiné faktory? Není to urážlivé vůči muslimům?

Znám lidi z hnutí Islám v České republice nechceme i lidi z nově vzniknuvšího Bloku proti islámu. Můžu zcela odpovědně prohlásit, že se nejedná o žádné extremisty. Jsou to lidé všech věkových kategorií, nejrůznějších profesí a vzdělání a nejrůznějšího politického přesvědčení. Jedná se o zcela normální lidi, které spojuje jedna myšlenka – pocit ohrožení z islámské expanze. Martin Konvička vidí nebezpečí v islámské ideologii zcela právem, neboť islámská rozpínavost je obsažená již přímo v základních islámských textech – v Koránu, Síře a hadísech. Více než šedesát procent těchto textů se věnuje boji proti nevěřícím, tj. proti nemuslimům a nutnosti ovládnutí celého světa.

Nemůže postupné přijímání imigrantů znamenat konec současné evropské kultury, jak ji známe?

Pokud by trend přijímání imigrantů pokračoval současným neřízeným tempem, tak by nepochybně k naprostému konci evropské kultury došlo. Má-li se evropská kultura zachovat, musí nutně dojít ke změně celého paradigmatu, ke změně myšlení Evropanů. Evropa musí odvrhnout postmodernismus, relativismus, falešnou ideologii politické korektnosti, musí se zbavit zcela neproduktivních a iracionálních pocitů viny a studu a obnovit svoji hrdost, svoji sebedůvěru a vůli k přežití.

Jaké chyby byly učiněny od devadesátých let, přes začátek tisíciletí (invaze do Iráku atd). Co bylo zbytečné, škodlivé nebo destabilizující pro Blízký východ, případně severní Afriku... Kde bychom v rekonstrukci stability v těchto oblastech měli začít?

Těch chyb bylo učiněno velké množství. Invaze do Iráku v roce 2003 zcela rozvrátila fungující sekulární stát a dala vzniknout Islámskému státu. Další naprosto fatální chybou byla západní podpora arabského jara, vojenské zničení Libye, fyzická likvidace libyjského vůdce Muammara Kaddáfího a pokus o vojenské zničení Sýrie a likvidaci režimu Bašára Asada. Oficiální propaganda tvrdila, že se jedná o pokus o nastolení demokracie západního typu v této oblasti, ale tomu snad nikdo nemohl věřit, protože to, co nastane, bylo zcela zřejmé a snadno předvídatelné.

Rekonstrukce stability bude nesmírně obtížná, ne-li nemožná. Obávám se, že celý Blízký východ je rozvrácený na dlouhá desetiletí a na tato dlouhá desetiletí bude zdrojem nestability a válečného ohrožení Evropy. Jedna věc je zcela zřejmá – řešení této situace se naprosto neobejde bez aktivní spolupráce s Ruskem. Normalizace vztahů s Ruskem by byla prvním krokem k řešení této nebezpečné situace.