Miloš Zeman v Prezidentském Pressklubu na Frekvenci 1 znovu zopakoval, že teprve v březnu 2017 oznámí, zda bude opět kandidovat na prezidenta. Pokud by se přece jen rozhodl kandidovat, nehodlá spouštět obří předvolební kampaň, protože je na voličích, aby zhodnotili, zda úřad posledních pět let vykonával dobře... Není v tomto Zeman až příliš sebevědomý?

Při sledování prezidentských voleb v USA a jejich dryáčnického a podpásového stylu se leckomu z Evropanů zvedá žaludek. Výsledek oněch voleb však ovlivní světovou politiku na další léta. Takže je pochopitelné, že náš současný pan prezident bude svou případnou kandidaturu promýšlet až poté, co bude zřejmé, kdo v souboji o Bílý dům vyhrál. Myslím si totiž, že pokud by v Oválné pracovně usedla k práci Hillary Clinton, měl by Miloš Zeman usilovat o jiné křeslo než prezidentské. Jako premiér ČR by mohl sehrát aktivnější roli na politické šachovnici. Jestli se však prezidentem USA stane Donald Trump, nebude dle mého názoru důvod, proč by současný český prozident neměl ve své dobře vykonávané práci pokračovat i v dalším volebním období. Žádná nákladná kampaň k jeho vítězství nutná nebude, podle ovoce už snad občané naší země poznali, jaký sadař pan Zeman je.

Rok a půl před druhou přímou prezidentskou volbou v Česku zvažuje kandidaturu například textař Michal Horáček, europoslanec za TOP 09 a bývalý ministr spravedlnosti za ODS Jiří Pospíšil či místopředseda Senátu Zdeněk Škromach (ČSSD). V červnu oznámil kandidaturu podnikatel Igor Sládek, v červenci pak lékař a občanský aktivista Marek Hilšer. Václav Klaus ČTK k tomu letos v březnu řekl, že Zeman se podle jeho názoru bude o funkci ucházet znovu, a proto je bezpředmětné, aby kandidoval někdo další. Může Zemana vůbec někdo porazit?

Uchazeči, které jste jmenovala, dle mého názoru proti současnému prezidentovi žádnou šanci nemají. A i kdyby se náhle zjevil nějaký nový kandidát, byť s velkým finančním zázemím, případně i s čírem v barvách trikolóry nebo s pozlaceným mečem Bruncvíka, způsobí to jen oživení v sále, ale nic víc.

K setkání s německou kancléřkou Angelou Merkelovou prezident Zeman v Pressklubu prozradil, že se s touto dámou setkává relativně často. Když ji viděl ve čtvrtek v Praze, tak ale prý s ní hovořil na rovinu a řekl, že když si někoho pozvete domů, tak ho také neposíláte na oběd k sousedům. Může tento jeho postoj nějakým způsobem sjednotit ty lidi, kteří jinak o Zemanovi tvrdí, že „chlastá“ a že je to buran?

Názory prezidenta Miloše Zemana na muslimskou migrační vlnu do Evropy jsou neměnné a stále více lidí si uvědomuje, jak byly od počátku předvídavé. Tím nechci říct, že kancléřka Merkelová je naivní, spíš to působí, že je „navedená“ k té otevřené náruči, tedy k jednání, jímž poškozuje svou zemi a potažmo Evropu. To, že český prezident zájmy své země hájí, znamená, že je správným mužem na svém místě. Jeho pitný a stravovací režim, jak se ukazuje, nemá žádný negativní vliv na jeho státnické myšlení. Soudní lidé si toto uvědomují a hodnotí prezidenta podle jeho činů, a nikoliv podle mediálně šířené nápovědy. Z debat na internetu je zřejmé, že i mnozí Němci nám našeho prezidenta závidí.

Může Zeman svým jednoznačným postojem vůči Merkelové upevnit svou pozici oproti premiérovi Bohuslavu Sobotkovi, který ve věci migrantů pouze lavíruje? Proč vlastně Sobotka téma imigrantů nezvedne ze země stejně ostře jako kupříkladu slovenský premiér Fico anebo jako maďarský premiér Orbán? Je snad Sobotka příliš slabý?

Připadá mi, že Bohuslav Sobotka se chová spíše jako poslední ministrant než jako první ministr. Zdá se mi, že je omámen svou pozicí, ke které však ještě psychicky ani profesionálně nedorostl. Reprezentuje funkci a užívá si to, jako když školáka na výletní říční lodi na chvíli někdo pustí ke kormidlu. Jenže teď už dávno nejde o nedělní výlet na klidné řece, což Robert Fico a maďarský premiér Orbán pochopili. Miloš Zeman samozřejmě taky, ale zachovává dekorum, když jedná s tím usměvavým chlapečkem s námořnickou čepičkou na hlavičce otcovsky vlídně. Místo toho, aby ho výchovně přetáhl holí...

Kancléřce Angele Merkelové se podle německých médií nepodařilo při čtvrteční návštěvě Prahy získat české politiky na svou stranu v migrační krizi. List Schwäbische Zeitung ovšem v návaznosti na to nyní připomněl, že by také státy, které nechtějí migranty podle kvót přijmout, mohly přijít o evropské dotace... Není to ale tak dávno, kdy se o této věci diskutovalo i v rámci EU, přesněji o nich hovořil předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker. Nejsou ovšem takové myšlenky až příliš nebezpečné?

Vyhrožovat snížením dotací za „neposlušnost a nepřizpůsobivost“ v době, kdy svět je na rozhraní dějin, je stejně vhodné jako pokutovat hasiče za to, že při jízdě k požáru projeli křižovatku na červenou. „Hrajem si na pravidla! A deska přeskočí, přeskočí...“ věděl už Kryl. Nevím, kdo z byrokratů v Evropské komisi je schopný vnímat osudovost současné doby a jednat realisticky. Zřejmě nikdo. Jejich laxnost a zabořenost ve „starých dobrých časech“ mi připomíná zápisky v deníku Ludvíka XVI. Ten si v den, kdy Pařížané vnikli do jeho „chalupy“ ve Versailles a zabili kromě ochranky i pár šlechticů, zapsal do deníčku jen počet kanců a vysoké, které zastřelil se svou družinou při odpolední kratochvilné honitbě. Jinak se dle něj nic závažného v ten den nepřihodilo.

Miloš Zeman v Pressklubu navíc konstatoval, že plně podporuje stanovisko Visegrádské skupiny (V4). „Nezapomeňte, že komisař Oettinger navrhoval, aby dávky pro uprchlíky byly jednotné ve všech zemích; což by znamenalo, že v některých zemích budou tyto dávky vyšší než minimální mzda,“ řekl k tomu prezident. Připomněl také, že Angela Merkelová pozvala do Německa Syřany, jenže to dopadlo tak, že se každý označoval za Syřana... Lze se Zemanem souhlasit?

Visegrádská skupina se svým názorem na migrační vlnu představuje ostrůvek zdravého rozumu v současné schizofrenní EU. Výhledově se ten ostrůvek zvětší i o Rakousko.

Ministr vnitra Milan Chovanec v nedělních Otázkách Václava Moravce řekl, že nás čeká na jaře další imigrační vlna. Chovanec v této souvislosti připomněl, že pokud selže dohoda EU s Tureckem, bude to pohroma a v souvislosti s migrací se vyslovil pro vznik evropské armády, kterou podporuje i premiér Bohuslav Sobotka. „Nemůžeme spoléhat na NATO a na Spojené státy, musíme být sami bojeschopní,“ prohlásil.

Dohoda EU s Tureckem je passé, když prezident Erdogan přežil puč. Současně je bumerangovým efektem poškozeno i jižní křídlo NATO. Aliance už beztak dávno nebyla obranným spolkem, ale rozsévačem válek. Vstup ČR do tohoto uskupení – bez referenda – byl osudovou chybou. Je dobře, že už si to uvědomuje i náš ministr vnitra, a doufám, že brzy prozří i další odpovědní politici, snad i ministr obrany. A že připojí svůj podpis na petici občanů, která žádá, aby o vystoupení z NATO bylo rozhodováno ve speciálním referendu.

Na Slovensku se v těchto dnech podepisuje petice týkající se neutrality SR. Rakousko neutrální je. Švýcarsko, Švédsko a Finsko taky. Neutralita neomezuje stát v sebeobraně, a ani nevylučuje vojenskou povinnost jeho občanů. Připadá mi, že na legislativní a fyzické budování nějaké profesionální evropské armády nemáme čas. Toto současné mezidobí, než „starý“ hegemon změní svou politiku na, doufejme, realistickou, je velmi nebezpečné. Jak se říká, zdechající kobyla nejvíc kope; a ty kopance jsou namířeny proti Rusku, jaderné velmoci. Vojenská cvičení členských zemí NATO organizovaná proti údajně agresivním choutkám Ruské federace, cvičení, která jsou prý zastrašovacími manévry, se mohou v jediném okamžiku zvrhnout do horké války, v níž nebude vítěze. Nemusí jít o lidskou chybu, ale o naplánovanou provokaci pod falešnou vlajkou. Už dnes začíná naťácké cvičení Ample Strike (Vydatný úder), jehož organizátorem je bohužel Armáda ČR a jehož se účastní i americké bombardéry. Parlament o těchto třítýdenních leteckých manévrech popsaných jako nácvik prvního úderu proti Rusku přitom vůbec nejednal. Myslím, že jde o porušení naší Ústavy. Hrajem si na pravidla! A deska přeskočí, přeskočí, přeskočí...

Podle vás tedy politika Ruska nepředstavuje pro Evropu nebezpečí?

Rusko je Evropě podstrkováno coby vytipovaný nepřítel. Přitom do Evropy patří, zatímco USA ne. Spolupráce a partnerské vztahy s Ruskem mohou Evropu jen posílit a obohatit. V mainstreamových médiích EU se stále naříká nad mizením evropských hodnot, jako kdyby šlo o přírodní úkaz tajícího sněhu, ale když se Rusko snaží tyto mizející hodnoty pěstovat a bránit, je stejným mainstreamem kvílivě obviňováno ze zpátečnictví. I navzdory chybným a někdy až zákeřným krokům EU se ale ruské vedení stále snaží o dialog. Kdo tohle nevidí, je slepý.