Pane docente, respektujete právo státu bojovat proti daňovým únikům. Odmítáte zároveň krýt neústavní zákony, které mohou vést ke zneužití moci. V čem nahrává kontrolní hlášení DPH zneužití moci?

Problém kontrolních hlášení DPH je v tom, že zákonodárce svévolně předal na finanční správu právo určit, které údaje bude požadovat. Prezident Miloš Zeman ve vánočním poselství prohlásil, že „nikdo nemá právo krást, nikdo nemá právo podvádět“. To je jistě správné. Kladu si však otázku, proč zákon upravující kontrolní hlášení umožňuje získávat údaje i o neplátcích DPH, kteří z podstaty věci nemohou na DPH ani krást, ani podvádět. To, že finanční správa tyto údaje o neplátcích nyní nechce, je pravda, ale zítra je může chtít, protože jí to zákon umožňuje. Byl jsem účastníkem listopadové revoluce 1989 mimo jiné i proto, aby mnou zvolení poslanci hájili mé právo jako voliče. To, že některé údaje nyní finanční správa nechce, není dostatečná záruka hájení práv lidí. Zákon by jí ani neměl umožnit, aby zjišťovala, zda některá žena šla na umělé oplodnění a kolikrát a zda si někdo předem předplatil pohřeb do země či žehem. Bohužel to nyní zákon umožňuje i na platby neplátců DPH, kteří nijak daňový systém neohrožují. Proto je to sprosté šmírování o soukromých věcech.

Plátci daně z přidané hodnoty jsou povinni sdělovat finančnímu úřadu důvěrné informace o svých odběratelích i dodavatelích. Je už k dispozici definitivní verze formuláře, který stanovuje rozsah těchto údajů?

Mne nezajímá formulář finanční správy, ale zákon. To, že zákon dal právo stanovit ve formuláři konkrétní rozsah zjišťovaných údajů a tento formulář lze změnit každou chvíli, staví práva lidí na úroveň třtiny ve větru.

Bude i v konečné verzi tento formulář legitimní?

Podstata problému není ve formuláři, ale v zákoně. Zákon by měl vymezit, které údaje mají být sdělovány. Pokud to neučinil, jde o zbabělost zákonodárců, kteří z ústavy mají právo dávat povinnost lidem, ale nemají právo této své role se zbavovat a přenášet svou moc na nějaký formulář finanční správy.    

Jaká rizika přináší kontrolní hlášení DPH pro neplátce této daně? Na první pohled je to nelogické, ale přesto…

Riziko je v libovůli finanční správy. Zákon umožnil sbírat i údaje o neplátcích DPH. Nyní to formulář finanční správy nečiní, ale v únoru, březnu či jindy se může změnit. A to je špatné.

Proč je nesmyslné, aby obsahem kontrolního hlášení byla každá platba?

Je-li skutečně smyslem daňových změn boj proti daňovým únikům, proč evidovat, že si neplátce DPH koupil ráno v obchodě rohlík? Zde fakt vznikají miliardové daňové uniky? Anebo jde o něco jiného? O získání informací o všech a o všem?

Může být povinnost kontrolního hlášení vnímána jako neústavní, pokud zatíží stejně velké i malé podnikatele? Pokud ano, tak proč?

Jestliže prodám naftu za miliardu nebo skříň za 11 000 Kč, neohrožuji stejně daňový systém. Rozumný stát se soustředí na obchody za miliardy či stamiliony, ne na obchody za koruny či tisícikoruny. Protože kontrolní hlášení mají být se zákona o všem, jsou nedůvěryhodná. Je to šmírování všech, nikoliv kontrola daňových úniků.

Velmi překvapují drakonické sankce, které se kontrolních hlášení ohledně DPH týkají. Zejména nutnost odstranit chybu do pěti dnů je vskutku razantní. Pokuta za malé pochybení může velmi rychle vystoupat až na desítky tisíc korun. Co vy na to?

Chcete-li být vševědoucím Velkým bratrem, pak se vás všichni musí bát. Proto takovéto sankce. Jde o věc v právním prostředí svobodného právního státu nevídanou, ale je to znak toho, že svobodným právním státem přestáváme být.

Existuje nějaká právní možnost, jak ještě zastavit do 25. února 2016 předložení kontrolních hlášení ze strany podnikatelů?

Vše je nyní v rukou Ústavního soudu. Soudci někdy umí pracovat velmi rychle, například jde-li o jejich platy či posílení vlastní moci, jindy velmi pomalu. Vzhledem k tomu, že věc se netýká ani zvýšení platu, ani moci ústavních soudců, pochybuji, že by ji Ústavní soud vyřešil do února 2016.