Jak podle vás veřejnost hodnotí současnou vládní krizi? Vím, že na výstupy z výzkumů je ještě brzy, ale jde mi o váš osobní pohled na situaci.

Změny, které vládní krize ve veřejném mínění odstartovala, budeme moci hodnotit teprve po několika týdnech nebo měsících, až si lidé ujasní, co se vlastně stalo. Zatím mohu mluvit jen o tom, jaké dopady očekávám. Především myslím, že se dále prohloubí kritický vztah k politice a politikům. V hlavách řady občanů se upevní pocit, že ti nahoře hrají mezi sebou o moc, místo aby se starali o problémy běžných lidí. To, co se kolem krize děje, může na první pohled vypadat jako mobilizace veřejnosti k větší společenské angažovanosti. Ve skutečnosti se ale aktivizovaly jen poměrně úzké skupiny příznivců a odpůrců jednotlivých aktérů, voličská masa zůstala pasivní a převážně znechucená. Tuším, že to povede k dalšímu poklesu volební účasti.

Druhým důsledkem patrně bude pokles důvěry všem třem aktérům krize, tedy Bohuslavu Sobotkovi, Andreji Babišovi i Miloši Zemanovi. Pokud mezi nimi jsou budoucí premiér a budoucí prezident, bude to dlouhodobě znamenat nižší respekt vůči představitelům státu a možná i vůči státu jako takovému. Nelze ale vyloučit, že zmínění pánové tento nepříznivý dojem ještě napraví a všechno dopadne lépe, než se mi teď jeví.

Jaký vzkaz vysílají občané protestující na českých náměstích proti Andreji Babišovi i Miloši Zemanovi? Sám prezident tvrdí, že bychom váhu demonstrací v demokracii neměli přeceňovat. Co vy na to?

Připomněl bych jedno z hnutí, které také přivádělo desítky tisíc lidí do ulic, jmenovalo se: Děkujeme, odejděte. Jeho vliv na politické dění ve státě byl opravdu malý, snad jen trochu přispělo ke vzniku protestních hnutí, která v posledním desetiletí získávají celkem velký podíl voličských hlasů. V tomto směru má pan prezident pravdu, že váhu a vliv demonstrací takovéhoto rozsahu bychom neměli přeceňovat. Na druhé straně v lednu 1989 se Palachova týdne zúčastnily jen tisíce lidí, na Albertově byly 17. listopadu toho roku také jen tisícovky manifestujících a za pár týdnů stála na Letné třičtvrtěmilionová masa. Kdyby nespokojenost s českou politikou přesáhla určitou mez, možná by před volbami mohly přijít takové demonstrace, které už by nebylo možné brát na lehkou váhu.