Lidovecký europoslanec Pavel Svoboda zaujal v minulém týdnu svým „dopisem“, který napsal jakoby samotnému Vladimiru Putinovi. V něm vyjadřuje své pohoršení, že nebyl s Karlem Schwarzenbergem, Jaromírem Štětinou, Markem Ženíškem a Štefanem Fülem zařazen na ruský seznam nežádoucích osob, a žádá, aby na něj byl dodatečně doplněn. 

Co říkáte na nové boje, které propukly na východě Ukrajiny?

Je evidentní, že minské dohody se proměňují v kus toaletního papíru a nejsou plněny. To je bohužel smutný fakt.

Myslíte si, že by se měly přehodnotit sankce vůči Rusku? Mají vůbec ty současné nějakou funkci a odezvu?

Šanci určitě mají, nějaké důsledky vyvolávají, to je evidentní. I z ruských „protisankcí“  je vidět, že sankce nejsou neškodné. Jenže právě to narůstání bojů okolo separatistických území naznačuje, že sankce svůj účel zcela neplní a je třeba změnit jejich povahu nebo přitvrdit. Každopádně nejsou odstrašující pro separatisty a Rusy, kteří je podporují.

Není v tom Evropská unie rozpolcená? I náš prezident Zeman říká, že sankce se míjejí účinkem, že spíše Putina posilují. Na jedné straně Francie, Německo, na druhé Maďarsko, Řecko…

Unie zcela jednotná s názory na řešení ukrajinské krize bohužel není.

Vraťme se k dokumentu o roku 1968, odvysílanému v ruské státní televizi. Co na to říkáte?

Co mám na to říkat – přepisování dějin, máme s ním zkušenost. Pro nás je to samozřejmě nepříjemná provokace, ale myslím si, že to škodí i Rusům. Pravdivé poznání vlastní minulosti může být také prospěšné, kdežto lhaní do kapsy vždycky škodilo hlavně tomu, kdo si do kapsy lhal. Vzpomeňme si, jak strašnou daň zaplatili Němci za sebeobelhávání, to si ten národ opravdu nezasloužil. Ani Rusové si to nezaslouží – zlý osud a izolaci plnou lží a falešných slibů. Je mi to líto.

Neměli jsme v reakci na tento dokument třeba nějak více přitvrdit, byť ministr zahraničí Zaorálek předvolal ruského velvyslance k vysvětlení a dokument také kritizoval prezident Zeman? Neměli jsme stručně řečeno více protestovat, více být vidět a hlavně slyšet?

To je poměrně okrajová záležitost v porovnáním s tím, že na Ukrajině jsou zbytečně mařeny lidské životy. Podle mě ta reakce byla dostatečná. Propaganda už pro nás není nová, všichni vědí, že se v Rusku příšerně lže.

Co říkáte na situaci v pobaltských státech? Česká televize v nedávné době uvedla, že Litva, Lotyšsko i Estonsko mají velké obavy z rozpínavosti Ruska, ale tady je přece smlouva s NATO o vzájemné ochraně, a to už přece není žádná legrace. Nebo by Rusko mohlo eventuálně zaútočit na Pobaltí?

Vyloučit agresi vůči pobaltským státům nelze, protože když si člověk pozorně přečte centrální pátý článek Washingtonské smlouvy o NATO,  zjistí, že vojenský zásah ostatních členů NATO je jen jednou z možností, kterou ten článek nabízí. Představa o tom, že Rusko zaútočí a za hodinu jsou všechny armády všech členských států na nohou, je podle mě příliš optimistická. Jenže hladký začátek agrese nebyl ani na Ukrajině cestou k vítězství. Dříve nebo později se objeví nečekané problémy. A těch má Putinův styl řízení celou řadu. Chytří stratégové ruské armády to nemohou nevidět.

A nehraje právě na tuto strunu Rusko, nejde především o psychologickou válku?

Psychologická válka je součástí jejich strategie, společně s neobyčejně propracovanou propagandou. Já sám jsem byl před třemi týdny navštívit obrannou linii v Šyrokinu u Mariupolu, byl jsem na dalších obranných pozicích okolo Mariupolu a mluvil jsem tam s lidmi. Ruská propaganda je poměrně účinná. Například tvrdí, že když opustíte separatistickou oblast a budete mluvit rusky, tak vám Ukrajinci vyříznou jazyk. A ti lidé tomu věří. Takže propaganda je významnou psychologickou součástí tohoto vojenského konfliktu. Pomáhá zastrašovat a vyvolávat dojem jiné reality.

Europoslanec Svoboda s ukrajinským vojákem. Foto: Twitter Pavla Svobody

Poslední otázka z poněkud vzdálenější oblasti. Podněstří je stále problematické a stav, který tam pořád je, bude i nadále zakonzervovaný, to znamená proruský a že se tam nestane nějaký konflikt.

Ve vztahu k Rusku a k jeho válečným choutkám nelze vyloučit vůbec nic. Ale u Podněstří je třeba si všimnout, jakou pozitivní úlohu sehrála vízová liberalizace vůči Moldavsku, kdy se mnoho tisíc lidí právě z Podněstří rozhodlo přijmout moldavský pas právě proto, aby měli bezvízový vstup do Evropské unie. Takže si myslím, že signál, který vydal summit o Východním partnerství vůči Ukrajině, že by do roka mohli mít podobně svobodný bezvízový styk s Evropskou unií, by mohl i Ukrajince povzbudit a dát jim naději, že jsme je neodepsali.