Co obvykle děláte o půlnoci v sobotu, kdy bude tento rozhovor publikován?

V tuto dobu většinou spím. Teď ale budu na návštěvě u strýce na Vysočině, tak uvidíme.

Prošel jste armádou, něco o ní víte. Je možné Islámský stát porazit pouze leteckými údery? Není k tomu potřeba i pozemní vojsko?

Letecké údery můžou Islámský stát výrazně oslabit. Pravda je, že ho nemohou porazit. Bude potřeba případně nasadit pozemní síly. Vše záleží na mandátu OSN. Síla tady je dostatečná. Záměrně nemluvím jen o NATO, protože v současné době nesou tíhu boje s Islámským státem především právě islámské země.

Nicméně do té pozemní operace se nikdo nehrne?

Záleží na tom mandátu OSN. Bez toho se těžko bude něco takového dělat. Navíc to ještě bude pravděpodobně podmíněno souhlasem zemí, na jejichž území by ty operace měly probíhat.

Jak vidíte Islámský stát? Souhlasíte s názorem, že jde o největší hrozbu současnosti?

Určitě. Historicky nejhorší jsou náboženské války. Není to tak dávno, co jsme řešili náboženské války i tady v Evropě. Dozvuky náboženské války jsou dodnes třeba v Severním Irsku - katolíci versus protestanti.

Tou válkou v Evropě jste myslel konflikt v bývalé Jugoslávii na začátku devadesátých let?

Ne. Myslel jsem před x set lety, kdy tady válčili katolíci a protestanti, jestli je správné se modlit tak, nebo jinak. Několik set let zpátky, to není z hlediska historie zase tak dlouhá doba. Například dneska odsuzujeme islamisty, že jejich ženy nosí zahalené obličeje, ale ještě naše babičky nosily šátky a bylo to pro mě zcela přirozené. Je to pár desítek let.

Naše babičky ale ty šátky nosily dobrovolně. I když ty muslimské ženy vlastně asi taky...

Nedovolím si říci, jak to mají s dobrovolností. Jsou to určité zvyklosti – stejně jako je máme tady v Evropě. Měli bychom očekávat, že když k nám někdo přijde, bude je ctít a dodržovat. Stejně tak my bychom měli ctít zvyklosti, které jsou někde jinde.

Velkým tématem je v současnosti imigrace do Evropy, které se řada lidí bojí. Hlavně asi kvůli radikálnímu islamismu. Jak tento problém řešit? Evropa asi není nafukovací a všechny, kteří by sem chtěli přijít, prostě asi přijmout nemůže...

Pokud bychom tady teď spolu našli řešení této problematiky, tak myslím, že jsme oba adepti na Nobelovku. Je to strašně těžké. Prolíná se tu několik problémů. Zaprvé bychom si jako Evropané měli uvědomit, že se přes veškeré nářky, i když to tu není asi úplně takové, jak bychom si představovali, máme se dobře. Tak dobře, že nám to desítky milionů lidí na celém světě závidí. Dokonce někteří z nich jsou ochotni podstoupit rizikovou cestu a chtějí tu žít s námi.

Možná je také dobře, že tato výzva pro Evropu přišla. Protože teď musí Evropa dokázat, že je skutečně funkčním celkem, a ne jenom umělým seskupením. Beru to jako výzvu pro Evropu. Máme tady demokracii i Schengen. To jsou výhody pro naše občany, svobodný pohyb, žádné hraniční a pasové kontroly. Ale Schengenský prostor dává také některé povinnosti. A tou je ostraha vnějších hranic. Což je další z těch problémů. To znamená, že tady by si měly uvědomit svoji odpovědnost státy, které jsou ve Středomoří. Měly by klást větší důraz na ostrahu své hranice. V tomto by jim Evropa měla pomoci a podpořit je. Měli jsme iniciativu, ve které navrhujeme, aby EU přehodnotila své rozpočtové priority. A říci si, že ubereme z nějakých cyklostezek, rybochodů či žabích přechodů a tyto peníze přesuneme na řešení migrační politiky. Aby státy z té jižní hranice dostaly nějakou podporu. A nejen ony. Musí se tu vytvořit jednotný informační systém – možná existuje. Ale je potřeba ho dostatečně vybavit prostředky a policisty. Je nutné podpořit ty státy v ostraze hranic. Je to všechno o penězích.

Je pravda, že se to netýká jen Itálie a Řecka, o kterých se nejvíce mluví, ale s velkými problémy se potýká i Maďarsko...

Je to o kolektivní odpovědnosti, že Evropa na to tu sílu má. Je dostatečně bohatá, aby to mohla ekonomicky začít řešit. S tím ekonomickým řešením budou přicházet i řešení faktická.

Evropa by si ale měla i určit, kde je nějaká hranice. Co jsme ještě schopni unést. Kolik těch uprchlíků jsme schopni absorbovat. A připravovat se na období, kdy budeme na hranici svých možností. Mimojiné i premiér Sobotka řekl, že příliv uprchlíků ohrožuje sociální systém. Možná bude muset dojít i na nějaká silová řešení.

Jaká máte na mysli?

Je jednoduché říci – budeme potápět lodě a oni sem přestanou jezdit. To ale nejde – lidsky. Bylo by to špatně. Dovedu si ale představit eskortu do domovského přístavu té lodi, třeba někde v Libyi, kde uprchlíci budou muset vystoupit a pak ta loď bude potopena. To ale bude žádat určitou odvahu a jednoduché to nebude. Protože ty uprchlíky zpátky asi taky nikdo nebude chtít.

Tomuhle řešení by asi mělo předcházet diplomatické jednání, aby na africkém kontinentě vznikaly oficiální uprchlické tábory...