Pane doktore, Donald J. Trump vládne už měsíc. Co z kroků, které vykonal, vykonal proto, že chtěl, a co vykonal proto, že ho k tomu okolí dotlačilo? Do jaké míry se může spolehnout na nejbližší spolupracovníky v Bílém domě? A může si vybudovat dominantní postavení vůči Kongresu? Třeba i vůči „svým“ republikánům, kteří ani moc jeho častokrát nejsou?

Na vaše otázky jsem se rozhodl odpovídat nestandardním způsobem pro české poměry: na každou část komplexní otázky se pokusím odpovědět – částečně uvedením příkladů přístupu k analýze, jak mě to učili, nebo příklady situací s otázkami, na které si čtenář může sám hledat odpovědi. Věřím, že nehledě na rozsah odpovědí čtenáři najdou čas, nebo se vrátí k odpovědím, zjistí něco nového a použitelného pro jejich život. Takže. Z neúplného přehledu činů, které chtěl DJT udělat, se mi jeví, že začal plnit předvolební sliby (odstoupení od TPP, jmenování konzervativního soudce do Nejvyššího soudu, apod.), které není třeba opakovat, které ale splňují kritéria národní bezpečnosti a hospodářského nacionalismu. Z činů, ke kterým ho donutilo okolí, počítám především vyhlášenou válku masovým mediím USA, reprezentovaných především CNN, ABC, Fox News. Současně je potřeba si uvědomit, že komplexita krize politickostranického a hospodářského systému USA a dynamika vnitropolitického a zahraničněpolitického dění USA nedovoluje očekávat jednoduchá a rychlá řešení. D. J. Trumpa je proto nezbytné hodnotit jako současný největší faktor neurčitosti.

Zdůrazňuji faktor neurčitosti, protože jednou z prvních povinností analytika je rozlišovat kdo, kdy, kde, co a jak mluví jménem politika, tj. jeho poradci nebo emisaři, například na nedávné Mnichovské konferenci nebo návštěvě v Bruselu, a kde, kdy, co a jak říká sám prezident. Monitoring rozdílů vyžaduje čas, zdroje a zkušenost. Jestli je mají zodpovědné instituce a orgány EU a ČR, nevím. I kdyby je však měly, musely by kvůli zachování svých pozic jednat rychle, aktivně, neopožděně, protože následky reaktivního chování mohou být nenávratné.

D. J. Trump začal vládnout jako ve vlastní firmě. Dnes se diví, že se byrokracie nehýbe, dělá málo, nebo dokonce bojuje proti němu. Stačí připomenout US State Department. Pracuje v něm asi 80 tisíc lidí podobně jako v Exxonu, odkud přišel nový ministr zahraničí Rex Tillerson. Analogie platí i pro tajné služby USA. Některé z nich vynášejí neshody s prezidentem na veřejnost, což samo o sobě představuje bezpečnostní riziko a ukazuje na hlubší systémový problém. Sama skutečnost, že DJT musí prakticky vyměnit a potvrdit 20 tisíc nových zaměstnanců vládního aparátu, představuje ohromné riziko a sama výměna v kontextu času a potřeby konat si vynutí změnu prezidentova chování. Vedle toho změnám v chování napomohou Demokraté. Ti mají nového vůdce, otevřeně přiznali, že budou připravovat impeachment do roku 2020. V neposlední řadě nevyrovnaný zájem DJT o vnitřní a vnější politiku bude ovlivňovat dění v EU a NATO. Současně, ale pouze dočasně, bude nevyrovnaný zájem nahrávat Rusku a ČLR. S jakými následky? Nebudu spekulovat.

D. J. Trumpovi nedávám více času než do konce roku 2017 k tomu, aby se přizpůsobil tradičním způsobům řízení státu a stal se více konzervativním republikánským prezidentem, než je tomu dnes, nemá-li být nám všem hůře. Trump je náš Reagan, bylo vidět na transparentech sjezdu CPAC. Sjezd akceptoval poradce Bannona v ošumělých kalhotách a Priesbuse v drahém obleku. Spojení umírněných pravicových voličů a umírněného establishmentu se DJT podařilo. I proto nemohu vyloučit, že Republikánská strana se stane stranou Trumpa. A to nehledě na riziko, že někdo z prezidentových poradců se může stát obětí s osudem podobným osudu bezpečnostního poradce Flynna.

DJT má zatím štěstí. Prochází mu u jeho fanoušků něco, co nedovedu v této chvíli přesně popsat. Přítel prezidenta byl v Paříži před 4,5 roky – a jeho zkušenost, dojem či hodnocení situace DJT použil na sjezdu CPAC v pátek 24. 2. 2017 jako argument k popisu stavu dnešní Francie. Je to podobný argument jako argument západních rusofobů a masových médií tvrdících, že ruská média nejsou svobodná. Ani jeden z autorů těchto nesmyslných tvrzení nenavštívil RT24 ani Sputnik, Echo Moskvy, ani jinou státem, Gazpromem nebo jinak privátně podporovanou mediální organizaci. Nebo vzdělávací instituci, jakou je MGIMO, VŠE Moskva apod. Kdyby měli kritici odvahu k návštěvě, museli by ke svému údivu zjistit, že tam pracuje více atlantistů než u nich doma. Proč tomu tak je, nebo komu to slouží, je jiná otázka, jiná záležitost.

Jan Campbell

Osobně jsem přesvědčen, že například večerní TV show Vladimira Solovjeva na Prvním kanálu státní televize se stává, jestliže se již nestala, kontraproduktivní ve vnitropolitickém kontextu. Nejenom tím, že je možné vidět a slyšet téměř vždy stejné osobnosti, ale především tím, že vulgarita, provokace a emocionálnost, například Ukrajince Vjačeslava Kovtuna v jednom z posledních pořadů, kdy vyprovokoval Semjona Bagdasarova téměř k nepříčetnosti, kdy urážky Ruska dosáhly pro pozorovatele nejenom z Evropy, nepředstavitelné úrovně a intenzity, dovolují tvrdit, že chování vzdělaného a současně výstředního Vladimira Volfoviče Žirinovského je ve srovnání s chováním Kovtuna ukolébavkou. Taková show a kontraproduktivita těžko podporují poznatky vědy, zveřejněné například v Nature Reviews Neuroscience: Je možné, že spánek slouží ke zvyšování efektivity chování tím, že zabraňuje zbytečnému vydávání energie v době, kdy to není žádoucí ani potřebné.

Podobně se může dostavit kontraproduktivní výsledek DJT. Zatím má štěstí a může se spolehnout na své poradce. Podotýkám zatím, což znamená, že nevylučuji změnu některých poradců. Mezi nimi hraje velkou roli viditelný suflér Stephen K. Bannon. Ten ve čtvrtek 23. února 2017 poprvé po převzetí prezidentského úřadu DJT vystoupil veřejně a jako hvězda společně s Reincem Priebusem na každoročně se konajícím zasedání Conservative Political Action Conference (CPAC) ve Washingtonu. Cílem vystoupení zástupců prezidenta bylo vysvětlit Trumpovy plány. V nich jednou z nejvyšších priorit je zkrocení a radikální přestavba administrativního aparátu státu. Byrokracie, pokřivený daňový systém, regulace a mezinárodní smlouvy (prý) představují – podle D.J.T a jeho poradců – překážky pro rozvoj a růst a zraňují osobní suverenitu. DJT se proto odhodlal a upsal de(kon)strukci státu. De(kon)strukce státu vždy patřila a patří do programu ultrapravičáků, kteří mohou být současně i leninisty. Stephen K. Bannon je jedním ze vzácných druhů poradců.

Předpokládám, že několik dnů po zasedání CPAC jenom někteří vědí, co se skrývá pod názvem de(kon)strukce státu. Snad to není (z)ničení státu jako takového. Radikálové s nacionalistickou agendou, do které patří i hospodářská izolace a omezení, jsou všeho schopni.

Proto představuje například zpátečka s TPP pro pana Bannona rozhodující moment v moderní americké historii. Zpáteček podobných TPP očekávám více.

Věřím, že přežije-li DJT ne jenom prvních 100 dní, ale konec tohoto roku, jako prezident, může si vybudovat dominantní postavení vůči Kongresu. Tomu napomáhají již dnes minimálně tři věci: 1) velký moment setrvačnosti amerického státního aparátu, ministerstev a dynamika vývoje ve světě, 2) největší zvýšení vojenského rozpočtu v novodobé historii, představující 54 miliard USD v roce 2018, posílení atomového potenciálu USA a vojenského námořnictva, a 3) možný vnitropolitický efekt v USA po setkání DJT s Putinem. Od setkání očekávám alespoň částečné zveřejnění doposud utajovaných informací ohledně MH 17, které mohou působit smrtelně na aktivity Demokratů a medií brojících proti DJT, Rusku a Putinovi.