Pane doktore, Donald J. Trump vládne už měsíc. Co z kroků, které vykonal, vykonal proto, že chtěl, a co vykonal proto, že ho k tomu okolí dotlačilo? Do jaké míry se může spolehnout na nejbližší spolupracovníky v Bílém domě? A může si vybudovat dominantní postavení vůči Kongresu? Třeba i vůči „svým“ republikánům, kteří ani moc jeho častokrát nejsou?

Na vaše otázky jsem se rozhodl odpovídat nestandardním způsobem pro české poměry: na každou část komplexní otázky se pokusím odpovědět – částečně uvedením příkladů přístupu k analýze, jak mě to učili, nebo příklady situací s otázkami, na které si čtenář může sám hledat odpovědi. Věřím, že nehledě na rozsah odpovědí čtenáři najdou čas, nebo se vrátí k odpovědím, zjistí něco nového a použitelného pro jejich život. Takže. Z neúplného přehledu činů, které chtěl DJT udělat, se mi jeví, že začal plnit předvolební sliby (odstoupení od TPP, jmenování konzervativního soudce do Nejvyššího soudu, apod.), které není třeba opakovat, které ale splňují kritéria národní bezpečnosti a hospodářského nacionalismu. Z činů, ke kterým ho donutilo okolí, počítám především vyhlášenou válku masovým mediím USA, reprezentovaných především CNN, ABC, Fox News. Současně je potřeba si uvědomit, že komplexita krize politickostranického a hospodářského systému USA a dynamika vnitropolitického a zahraničněpolitického dění USA nedovoluje očekávat jednoduchá a rychlá řešení. D. J. Trumpa je proto nezbytné hodnotit jako současný největší faktor neurčitosti.

Zdůrazňuji faktor neurčitosti, protože jednou z prvních povinností analytika je rozlišovat kdo, kdy, kde, co a jak mluví jménem politika, tj. jeho poradci nebo emisaři, například na nedávné Mnichovské konferenci nebo návštěvě v Bruselu, a kde, kdy, co a jak říká sám prezident. Monitoring rozdílů vyžaduje čas, zdroje a zkušenost. Jestli je mají zodpovědné instituce a orgány EU a ČR, nevím. I kdyby je však měly, musely by kvůli zachování svých pozic jednat rychle, aktivně, neopožděně, protože následky reaktivního chování mohou být nenávratné.

D. J. Trump začal vládnout jako ve vlastní firmě. Dnes se diví, že se byrokracie nehýbe, dělá málo, nebo dokonce bojuje proti němu. Stačí připomenout US State Department. Pracuje v něm asi 80 tisíc lidí podobně jako v Exxonu, odkud přišel nový ministr zahraničí Rex Tillerson. Analogie platí i pro tajné služby USA. Některé z nich vynášejí neshody s prezidentem na veřejnost, což samo o sobě představuje bezpečnostní riziko a ukazuje na hlubší systémový problém. Sama skutečnost, že DJT musí prakticky vyměnit a potvrdit 20 tisíc nových zaměstnanců vládního aparátu, představuje ohromné riziko a sama výměna v kontextu času a potřeby konat si vynutí změnu prezidentova chování. Vedle toho změnám v chování napomohou Demokraté. Ti mají nového vůdce, otevřeně přiznali, že budou připravovat impeachment do roku 2020. V neposlední řadě nevyrovnaný zájem DJT o vnitřní a vnější politiku bude ovlivňovat dění v EU a NATO. Současně, ale pouze dočasně, bude nevyrovnaný zájem nahrávat Rusku a ČLR. S jakými následky? Nebudu spekulovat.

D. J. Trumpovi nedávám více času než do konce roku 2017 k tomu, aby se přizpůsobil tradičním způsobům řízení státu a stal se více konzervativním republikánským prezidentem, než je tomu dnes, nemá-li být nám všem hůře. Trump je náš Reagan, bylo vidět na transparentech sjezdu CPAC. Sjezd akceptoval poradce Bannona v ošumělých kalhotách a Priesbuse v drahém obleku. Spojení umírněných pravicových voličů a umírněného establishmentu se DJT podařilo. I proto nemohu vyloučit, že Republikánská strana se stane stranou Trumpa. A to nehledě na riziko, že někdo z prezidentových poradců se může stát obětí s osudem podobným osudu bezpečnostního poradce Flynna.

DJT má zatím štěstí. Prochází mu u jeho fanoušků něco, co nedovedu v této chvíli přesně popsat. Přítel prezidenta byl v Paříži před 4,5 roky – a jeho zkušenost, dojem či hodnocení situace DJT použil na sjezdu CPAC v pátek 24. 2. 2017 jako argument k popisu stavu dnešní Francie. Je to podobný argument jako argument západních rusofobů a masových médií tvrdících, že ruská média nejsou svobodná. Ani jeden z autorů těchto nesmyslných tvrzení nenavštívil RT24 ani Sputnik, Echo Moskvy, ani jinou státem, Gazpromem nebo jinak privátně podporovanou mediální organizaci. Nebo vzdělávací instituci, jakou je MGIMO, VŠE Moskva apod. Kdyby měli kritici odvahu k návštěvě, museli by ke svému údivu zjistit, že tam pracuje více atlantistů než u nich doma. Proč tomu tak je, nebo komu to slouží, je jiná otázka, jiná záležitost.

Jan Campbell

Osobně jsem přesvědčen, že například večerní TV show Vladimira Solovjeva na Prvním kanálu státní televize se stává, jestliže se již nestala, kontraproduktivní ve vnitropolitickém kontextu. Nejenom tím, že je možné vidět a slyšet téměř vždy stejné osobnosti, ale především tím, že vulgarita, provokace a emocionálnost, například Ukrajince Vjačeslava Kovtuna v jednom z posledních pořadů, kdy vyprovokoval Semjona Bagdasarova téměř k nepříčetnosti, kdy urážky Ruska dosáhly pro pozorovatele nejenom z Evropy, nepředstavitelné úrovně a intenzity, dovolují tvrdit, že chování vzdělaného a současně výstředního Vladimira Volfoviče Žirinovského je ve srovnání s chováním Kovtuna ukolébavkou. Taková show a kontraproduktivita těžko podporují poznatky vědy, zveřejněné například v Nature Reviews Neuroscience: Je možné, že spánek slouží ke zvyšování efektivity chování tím, že zabraňuje zbytečnému vydávání energie v době, kdy to není žádoucí ani potřebné.

Podobně se může dostavit kontraproduktivní výsledek DJT. Zatím má štěstí a může se spolehnout na své poradce. Podotýkám zatím, což znamená, že nevylučuji změnu některých poradců. Mezi nimi hraje velkou roli viditelný suflér Stephen K. Bannon. Ten ve čtvrtek 23. února 2017 poprvé po převzetí prezidentského úřadu DJT vystoupil veřejně a jako hvězda společně s Reincem Priebusem na každoročně se konajícím zasedání Conservative Political Action Conference (CPAC) ve Washingtonu. Cílem vystoupení zástupců prezidenta bylo vysvětlit Trumpovy plány. V nich jednou z nejvyšších priorit je zkrocení a radikální přestavba administrativního aparátu státu. Byrokracie, pokřivený daňový systém, regulace a mezinárodní smlouvy (prý) představují – podle D.J.T a jeho poradců – překážky pro rozvoj a růst a zraňují osobní suverenitu. DJT se proto odhodlal a upsal de(kon)strukci státu. De(kon)strukce státu vždy patřila a patří do programu ultrapravičáků, kteří mohou být současně i leninisty. Stephen K. Bannon je jedním ze vzácných druhů poradců.

Předpokládám, že několik dnů po zasedání CPAC jenom někteří vědí, co se skrývá pod názvem de(kon)strukce státu. Snad to není (z)ničení státu jako takového. Radikálové s nacionalistickou agendou, do které patří i hospodářská izolace a omezení, jsou všeho schopni.

Proto představuje například zpátečka s TPP pro pana Bannona rozhodující moment v moderní americké historii. Zpáteček podobných TPP očekávám více.

Věřím, že přežije-li DJT ne jenom prvních 100 dní, ale konec tohoto roku, jako prezident, může si vybudovat dominantní postavení vůči Kongresu. Tomu napomáhají již dnes minimálně tři věci: 1) velký moment setrvačnosti amerického státního aparátu, ministerstev a dynamika vývoje ve světě, 2) největší zvýšení vojenského rozpočtu v novodobé historii, představující 54 miliard USD v roce 2018, posílení atomového potenciálu USA a vojenského námořnictva, a 3) možný vnitropolitický efekt v USA po setkání DJT s Putinem. Od setkání očekávám alespoň částečné zveřejnění doposud utajovaných informací ohledně MH 17, které mohou působit smrtelně na aktivity Demokratů a medií brojících proti DJT, Rusku a Putinovi.

Ruská veřejnost se radovala z nástupu DJT, očekávala zlepšení vzájemných vztahů. Očekávalo se, že DJT s Putinem bude chtít vyměnit „něco za něco“. Dokonce, že DJT bude chtít Putina vtáhnout do partnerství proti Číně. V Česku si někteří příznivci Miloše Zemana slibují, že Zeman, který má dobré vztahy s Čínou a Ruskem a podpořil i DJT, pomůže zprostředkovat trojstrannou dohodu, jakýsi „koncert velmocí“. Co říkáte na jednotlivé varianty?

Co očekávala a očekává ruská a jiná veřejnost, není v současné situaci ve světě podstatné. Spekulovat o tom nebudu. Vedení v Kremlu se spoléhá a musí na základě historické zkušenosti se i nadále spoléhat na své tři vnitřní spojence: armádu, vojenské námořnictvo, a to, co neznáme, o čem nevíme. Pan Rogozin mlží a jako třetího přítele Ruska nazývá vojenskoobranný průmyslový komplex. Silně pochybuji, že by se někomu, včetně DJT mohlo podařit vtáhnout prezidenta Putina do partnerství proti Číně, i když mezi Ruskem a Čínou existují silné antagonismy. Vážím si pana prezidenta Zemana. Nemohu si ale představit, že ve své funkci, která omezuje jeho působení, a s ohledem na novodobou historii ČR – prakticky bez suverenity, plné zrad a neupřímnosti – je možné fungovat jako zprostředkovatel nějaké trvalé dohody mezi Ruskem, Čínou a USA. Karty jsou již dávno na stole: Buď bude dohoda na bázi dialogu, nebo bude konflikt různých forem, velikosti a obsahu. O nich se nebudu dnes a na tomto místě zmiňovat. Je to téma na samostatný příspěvek, nebo dokonce disertační práci. Fanouškům pana prezidenta Zemana mohu doporučit popřemýšlet o týdenním výstupu pana prezidenta Zemana na Hradě a současném využití hologramů prezidenta ve všech koutech ČR pro přímý projev, otázky a odpovědi v případě, že se pan prezident rozhodne znovu kandidovat. Šetřili by tím nejenom zdraví prezidenta, ale i hodně peněz. Současně by vyloučili mediální nedorozumění a dali příklad ANO a dalším. V souvislosti s myšlenkou o zprostředkovatelích, včetně hlasité meditace EU – EK – EP o budování tzv. evropské armády, si dovoluji připomenout čtenářům již polozapomenutou a teprve v roce 2010 rozpuštěnou Západoevropskou unii (ZEU). Ta měla hrát úlohu ozbrojené složky EU?! Co je z tohoto projektu myšlenkově nebo zkušenostmi ještě eventuálně využitelné pro současný proces, nechť si každý čtenář dovodí sám. Za sebe tvrdím, že šlo o organizaci, která pro přidružené členy a partnery mohla být chápána jako jakási školácká příležitost vyzkoušet si nanečisto určité funkce. Kolik bylo školáků a trénovaných funkcí, nevím.

Osobní zkušenost jednoho z čtenářů PL potvrzuje a mnohé napoví: Osobně si vzpomínám, jak v době jugoslávského válečného konfliktu hlídkoval jeden motorový člun ZEU na Dunaji mezi Rumunskem a Jugoslávií s cílem zabránit pašování benzínu z rumunského břehu na jugoslávskou stranu, které nabylo parametry takřka „říční dálnice“. Každý den (tuším kolem 17:00) tento provoz zcela utichl, neboť všichni věděli, že toto je přesný čas, kdy zde pluje loď ZEU... aby po jejím proplutí vypukl provoz pašeráckých člunů nanovo. Nicméně, ZEU vypadala velice „institucionálně“ se svými orgány („Rada“ na úrovni zahraničních ministrů či „Parlamentní shromáždění“),a dokonce byli u ní řádně akreditovaní i velvyslanci, například francouzského jsem osobně poznal během mé praxe na Quai d'Orsay v r. 1995. Jako perlička snad už jen to, že pokud u nás člověk někde zmínil „Západoevropskou unii“ – ještě i v době její existence – málokdo vůbec tušil, že něco takového existuje a co to je, a myslel, že mluvím o Evropské unii. Takže: koncert velmocí se uskuteční, ale bez nás, tj. ČR, EU a NATO.

Dovolte mi postřeh z poslechu posledních projevů DJT: Mluví o bezpečnosti, mluví o vojenské moci Ameriky, mluví o zlobě z toho, že „Amerika už nevítězí“. Ale neřekne ani slovo o Rusku a Putinovi. Ani slovo! V projevech, kde si může říkat, co chce, neřekne o Rusku ani slovo. Taková Hillary Clintonová by Putinovi věnovala jistě polovinu projevu. Máme to chápat tak, že je mu Rusko prostě jedno? Na druhou stranu, viceprezident Pence či senátor McCain na Rusko častokrát hrozí pěstí. Čili jak tuto dvojakost chápat? Jistě mi rozumíte, že častokrát je důležitější to, co politik v projevech neříká, než to, co říká.

Zajímavý postřeh vyžaduje zajímavou odpověď. Pokusím se o ni. Trumpovi není Rusko ani Putin lhostejné. I zde platí, že jednou z prvních povinností analytika je rozlišovat kdo, kdy, kde, co a jak mluví jménem politika, tj. jeho poradci nebo ministři, v daném případě pan Pence nebo pan McCain. Za druhé: V případě volby Hillary Clinton prezidentkou USA, by Hillary zmírnila tón proti Rusku a Putinovi. Proč? USA dostaly v minulosti dva nepřímé vzkazy, které hodnotím jako varování. Jedná se o staronový případ sestřelení MH 17 nad Ukrajinou. Uvedu pouze tři skutečnosti, které si může čtenář analyzovat, dát do kontextu a představit si, o čem budou prezidenti Trump a Putin jednat, s největší pravděpodobností vně oficiálního jednacího programu. Alespoň tak bych si dovolil radit. Co mám na mysli?

V listopadu 2014 ruský TV program První kanál připomněl prezidentu Obamovi, že nedodržuje nikdy zveřejněnou, ale (s pravděpodobností hraničící s jistotou) existující dohodu, vyplývající z telefonního rozhovoru mezi ním a prezidentem Putinem bezprostředně po sestřelení MH 17 nad Ukrajinou. Druhé varování poslal sám prezident Putin. Bylo to 3. října 2016. Bylo to přesně 4 dny po prezentaci předběžného výsledku vyšetřování JIT. Zpráva JIT se nebezpečně přiblížila k hranici neomluvitelné urážky Ruska a Putina samotného. Putin dal svým příkazem číslo 511 vědět adresátům v USA, že každá legrace má svůj konec, podobně jako Putinova trpělivost. Co obsahuje příkaz číslo 511? Zjednodušeně formulováno: Pozastavení dohody mezi RF a USA ohledně utilizace plutonia. Formulace podmínek navrácení dohody do původního stavu jsou nejenom pro odborníky a diplomaty tvrdé a jasné. Jsou i neočekávané. Jedná se konkrétně a mimo jiné o: Zmenšení vojenské infrastruktury a počtu vojsk USA na územích členských států NATO na úroveň roku 2000, odstranění zákona Sergeje Magnitského, odstranění sankcí, kompenzace škody způsobených sankcemi atd. Žádná média doposud nezveřejnila příčinu příkazu číslo 511, o příčině příčiny toho příkazu již nemluvě. Třetí skutečnost se týká dotazů k D.J.Trumpovi formulovaných veterány bezpečnostních složek USA a žurnalistů 25. listopadu 2016 ohledně ??17. Jsem přesvědčen, že DJT si nechá odpověď na dopisy jako trumf pro pozdější dobu a setkání s prezidentem Putinem. Nevylučuji, že jak Clinton, tak i exprezident Obama jsou v napětí i na golfovém hřišti. Na něm se mi nabízí příklad, který by mohl být alespoň pro část čtenářů zajímavý a poučný. Nazývám ho Nemluvňata, tři tvrzení a důkaz závěru. Příklad je jedním z jednoduchých (L. Carroll: The game of logic, Symbolic logic), který jsem používal při výuce SID(I)A, česky, systém intenzivního rozvoje (individuálních) schopností.

1) Nemluvňata jsou nelogická. 2) Nepohrdáme nikým, kdo dovede ovládnout krokodýla (nebo A.B., D.J.T., V.V.P. a podobné osobnosti). 3) Pohrdáme nelogickými osobami. Úkol zní: Dokažte, že z těchto tvrzení plyne závěr: Nemluvňata nedovedou ovládnout krokodýla (nebo A.B., D.J.T., V.V.P. apod.). Čtenářům se zájmem hledat řešení nabízím: a) pomůcku spočívající v označení termínů: N – nemluvňata, L – logické osoby, P – osoby, jež máme v opovržení, K – osoby, jež ovládají krokodýla (nebo A.B., D.J.T., V.V.P. apod.), b) sdělení, že proces řešení se skládá ze sedmi podmínek, dovolujících dokázat požadovaný závěr.

Složitějším příkladem je Třídový kalkul. S jeho pomocí řeším(e) úlohy, které mají jednu společnou a známou vlastnost: Každý výrok, který v nich přichází, je buď jednoduchý, dál nerozkladný, nebo je tvořen pomocí nějakých výrokotvorných funktorů z jednoduchých výroků. Tohoto kalkulu užívám(e), je-li k dispozici nějaká stálá kvalita, která se nemění alespoň na nějakou dobu a kterou dovedu navzájem rozlišit. Na příklad volby, konání politika, krizové procesy, obvinění, apod. Zdůrazňuji, že pojem kvalita je míněna ve velmi širokém slova smyslu a vztahuje se na celé situace, které se odlišují od jiných situací. Například současná situace v USA, EU, RF, ČLR, ČR apod. Ve filosofii kvalita zároveň vymezuje určitý soubor jedinců, často zvaný třída, a vztahuje se i na předměty myšlené. Prakticky vše závisí na položené otázce. Objektivně je zmiňovaných souborů obvykle více.

V mnoha případech, včetně kladených otázek (ve spojení s DJT, politickým systémem, výběrem kandidátů, rozhodování apod.) všechny jedince třídy určené jistou kvalitou neznáme. Určit nějakou třídu kvalitou je zvlášť výhodné, nejsou-li všichni jedinci přístupni pozorování (zákulisní jednání, lobby, apod.), nebo dokonce je-li zcela zbytečné všechny znát (tzv. šedé eminence, bezpečnostní složky, apod.). V kontextu této úvahy je proto smysluplné se ptát, co tu kvalitu nemá. Třída, která odpovídá negativní kvalitě, se nazývá doplňková třída. Kdo si přeje vědět více, může se například seznámit s prací matematika 18. století Leonharda Eulera, nebo anglického logika A. de Morgana.

Třetí příklad se vztahuje na obecně známou nejvzácnější evropskou známku, britskou známku Mauritius. V případě známky Mauritius znamená označení písmenem Z třídu známek, písmenem E třídu evropských předmětů, písmenem B třídu kvality – být britský – a třídu kvality – být nejvzácnější (v oboru známek) písmenem N, můžeme své tvrzení zapsat symbolicky ZEN = ZBN. Když tuto rovnici zkrátím N, dostanu rovnici ZE = ZB. Ta však znamená, že třída evropských známek je rovna třídě britských známek. A to jistě není pravda. Uvádím příklad, protože při seriózním hledání odpovědí a řešení současných problémů (v mém označení výzev) je potřeba si uvědomit spojení logických a aritmetických úvah. Logické podmínky dovolují totiž spolu s numerickými daty vyvodit jisté informace o počtu prvků a tříd. A samozřejmě vice versa. Tím můžeme často dospět k novým poznatkům. Ty jsou i dnes potřebné jako sůl k životu. Především, když teplota vícerozměrné krize (např. hospodářské, demokracie a EU integrace) denně stoupá a mnozí se již potí, aniž by si toho byli vědomi, nebo si to chtěli přiznat.