Naše česká společnost, 25 let svobodná, je nyní, jak opakuje establishment, ukotvená v západním světě. Do jaké míry naplňujeme potenciál toho, co bychom mohli mít a čím bychom mohli být? Jak mizí následky komunismu?

Následky komunismu nemizí, jak bych si představoval. U veřejnosti se podařilo vytvořit nespokojenost, došlo ke ztrátě paměti takového stupně, že byl do čela země zvolen člověk jako je Andrej Babiš. Z morálního hlediska mi to vadí a zároveň situaci chápu jako velmi varovný signál. Andrej Babiš vyšel z prostředí, které komunismus maximálně podporoval.

Dochází k disfunkci státní správy, do exponovaných pozic se dostávají lidé, kteří mohou přikapávat jed do studny a sypat písek do ložisek. Národní bezpečnostní  úřad trochu spí. Důležité ale je, že jsme v NATO, jen bychom měli přinést kvalitnější práci. Například BIS stojí obrovské peníze a daňový poplatník nemá šanci se přesvědčit o tom, co se uvnitř děje.

Často ale říkám, že se máme mnohem lépe než dříve. Jsou samozřejmě milovníci starých pořádků, které potkávám v penymarketech, jak si vezou uherák a přitom nadávají na současný systém, přitom mají docela dobré důchody. Ti jsou ale nepoučitelní.

Než se dostaneme více k bezpečnostním otázkám, zůstaňme ještě u politického spektra. U kterých politických stran existuje podle vás předpoklad vzestupu a které by měly něco změnit, aby si udržely současný vliv?

Něco budovat je vždy daleko složitější než kritizovat. Toho využívá KSČM, která si drží svůj elektorát stabilních voličů. ČSSD razí postkomunistickou ideologii a zřejmě i oni budou mít stabilní vliv. ANO vnímám jako zlo. TOP 09 a ODS by měly hledat společné jmenovatele, ne rozdílnosti. U nich bych rád viděl nějaký vzestup. Nemám v oblibě strany jako SPD nebo Úsvit a další, kteří jen čekají na nějakou extrémní situaci a pak na ní staví svou kariéru jako teď, když nás straší emigranty.

U nás na Přerovsku zaznamenala kdysi velký vzestup DSSS, která lidem, kteří bydlí v lokalitách často problémového romského etnika, slibovala nápravy. Nabízela lidem vějičku na základě údajného zlepšení pořádků a jejich voliči si vůbec neuvědomovali, že mají v programu vystoupení republiky z NATO.

Vím, že nejste právě příznivcem současného českého prezidenta Miloše Zemana. Jaký by měl český prezident být?

Trochu závidím Slovákům, kteří mají Kisku, který mluví jasně, je morální autoritou a zatím mu nelze nic vytknout. V Německu mají Gaucka. Někoho takového kdybychom měli! U prezidenta Zemana vycházím z vlastní zkušenosti. To, co jsem si s ním zažil, když byl premiérem a já důstojníkem BIS, byla hrůza.

Pojem „válka“ nám byl v minulých letech téměř ztotožňován s Ruskem. Když opadly emoce a jistá „pěna dní“, v jakém stavu jsou nyní záležitosti mezi Evropou a Ruskem? Šlo v případě Ukrajiny o začátek ruské agresivity vůči Evropě, anebo, a to také slýcháme, o promyšlený krok Západu k oslabení Ruska?

Jsem přesvědčený o tom, že jde o mocenské zájmy Ruska, které se snaží udržovat vliv na Ukrajině. Nenechali si líbit, že tam byly názory roztříštěné, a proto došlo ke konfliktu. Jde o důsledek nebezpečné rozpínavosti Ruska a snahy udržet situaci pod totalitními praktikami. Rusko představuje velké nebezpečí. Jejich tajné služby dokáží rozehrát neuvěřitelné kombinace, které ohrožují celý svět. Ve vyvolávání protiamerických aktivit jsou naprostí přeborníci. Když jsem pracoval u BIS, musel jsem vysoce hodnotit tyto jejich v uvozovkách kvality. Například to, jakým způsobem získávají lidi pro svou práci.

Rusko modernizuje své zbraňové systémy, posiluje svou přítomnost blízko jeho hranic. Jak toto může dopadnout? Jsou zde úvahy, že Rusko napadne některé evropské země, přátelé Ruska naopak tvrdí, že válku chystají USA.

Obě strany si uvědomují nebezpečí, které může nastat. Drtivá část veřejnosti si zvykla na mír a myslí si, že je samozřejmý, ale nemusí to tak být. Z minulosti víme, že ke konfliktům dochází a ty mohou vyústit ve větší s fatálními následky.

My, pokud jde o obranu země, spoléháme na NATO. Je to dostatečná záruka naší obrany? Co by potřebovala naše armáda a myslíte si, že by bylo dobré v nějaké formě obnovit základní vojenskou službu?

Povinnou vojenskou služby by dnes už veřejnost těžko přijala. Důležité je začít pěstovat motivaci u mladých lidí, už na školách by se jim mělo říkat, že stojí za to postavit se za vlast i za cenu obětí. Nemyslím motivaci totalitními praktikami, jak to bylo dříve, ale spíš vysvětlovat v rámci možností. Je potřeba objasňovat, že mír není zadarmo, že stojí za to být zakotven v západním světě a přinést případně i nějaké oběti. 

Velkou hrozbou je tzv. Islámský stát, který rozvrací země zanesené na mapě a místo nich nastoluje státní zřízení založené na brutálních interpretacích islámu. S tím také souvisí velké téma migrační krize. Jak sledujete vývoj těchto událostí?

Je to ironie osudu. V 70. a 80. letech jsem byl stíhán, vyslýchán a vězněn mimo jiné i za to, že jsem kritizoval pomoc v rámci výcviku arabských národně osvobozeneckých hnutí. Kritizoval jsem propagandu, která byla jasně protiamerická. Dnes, když se přehrabuji v trestních spisech… Ale raději pojďme k problému migrace. Na běžence, kteří utíkají, aby si zachránili život, se musíme dívat, jako na lidské bytosti. Na druhé straně mohou mezi nimi být lidé nebezpeční, kteří plní nějaký úkol. Bude oříšek, jak oddělit lidi nebezpečné, od těch, kteří utíkají před nebezpečím ztráty života, uvězněním a podobně.   

Vědecký a technický potenciál jde rychle dopředu. Je samozřejmé, že takovou otázku si kladou lidé opakovaně. Přesto, jsme jako lidstvo schopni využívat svůj vědecký a technický potenciál tak, abychom se nezničili či fatálně nepoškodili? A to je zde ještě faktor budoucích válek o zdroje a energie.

Nejsem člověk, který by se pohyboval ve vědecko-technických kruzích, ale boj o zdroje je zřejmý a bude pokračovat. Jakmile se moderní zbrojní systémy začnou používat, pak je v reakci použije druhá strana, tím se může stupňovat konflikt, až dojde k eskalaci, na jejímž konci může být fatální dopad. Do budoucna dojde k dalším technickým a vědeckým objevům a s tím samozřejmě přibudou další možnosti jejich zneužití. Slyšel jsem názor: „Když je dlouho mír, nastanou problémy.“ Člověk tato slova nesmí brát moc vážně, ale připravit se musíme na opravdu extrémní situace, které zřejmě mohou nastat nebo nastanou. Je potřeba být připravený, což ale neznamená, že bychom měli rezignovat. Stále může mít šanci zdravý rozum.