Naším veřejným prostorem zabzučela zpráva o článku amerického serveru Defense policy. První české překlady evokovaly možnost, že u nás bude umístěna trvalá základna, nicméně skutečnost je jiná.  Po odhrnutí závoje hysterie zde máme americkou operaci Atlantic Resolve, která zahrnuje řadu operací v Pobaltí, Polsku, Rumunsku i jinde. Co soudíte o této akci, která má „odstrašit“ Rusko? Kam až naroste angažmá NATO v ruském příhraničí? Jde o „sezónní“ věc, nebo trvalou? NATO tvrdí, že tím zabraňuje pokusům Ruska o „hybridní“ napadení Pobaltí… Každopádně, má Moskva důvody k neklidu? Kdybyste seděl ve štábu NATO, doporučoval byste tuto operaci?

Kdybych seděl ve štábu NATO, pravděpodobně bych tuto operaci doporučoval. Nejspíše bych se totiž do té centrály bez toho „správného“ způsobu myšlení ani nedostal. Abych ale objasnil, o co vše v tomto cvičení může jít, začnu možná trochu ze široka.

Pro zajištění obranyschopnosti zemí NATO jsou klíčové dva články Washingtonské smlouvy – článek 3 a článek 5.

Článek 3, o němž politické reprezentace a různí „vykladači“ stavu obranyschopnosti evropských zemí NATO, včetně ČR, zpravidla „takticky mlčí“, zavazuje jednotlivé členy Aliance samostatně, případně v součinnosti s ostatními členskými zeměmi dbát o zajištění účinné obrany svého území. To samozřejmě vyžaduje vynakládat na tento účel přiměřené finanční prostředky, což v uplynulém čtvrtstoletí nebylo příliš populární.

Kdo je ing. Jaroslav Štefec, Csc.? Životopis ZDE

Článek 5 je naopak velmi hojně a s oblibou citován zejména politology a samozřejmě politiky, snažícími se získat body oblíbeným „snižováním nákladů na armádu“. Říká, že ozbrojený útok proti jedné nebo více zemím NATO v Evropě nebo Severní Americe bude považován za útok „proti všem“. Pokud k němu dojde, každá země Aliance neprodleně zváží rozsah a způsob možné pomoci napadenému, aniž by ovšem narušila svou vlastní obranyschopnost a v součinnosti s ostatními členy tuto pomoc neprodleně poskytne, a to včetně použití ozbrojené síly. Deklarativním cílem uplatnění článku 5 je „obnovit a zachovat bezpečnost severoatlantického prostoru“ v souladu s článkem 51 Charty OSN. Obsahuje rovněž klauzuli, deklarující roli Rady bezpečnosti při řešení případných konfliktů.

Ztráta schopnosti značné části evropských zemí NATO naplňovat požadavek článku 3 Washingtonské smlouvy, tj. bránit svá území v případě napadení, znamená, že nejsou schopny ani poskytovat pomoc ostatním členům Aliance podle článku 5. Operace Atlantic Resolve v podstatě představuje opatření USA k zajištění „kolektivní obrany“ v rámci prevence hypotetického útoku Ruska vůči (libovolné) evropské zemi NATO. Je třeba přiznat, že ty země NATO, s nimiž vedení USA pro vedení této operace počítá, mají schopnost odolat vnějšímu vojenskému útoku skutečně mizivou. Rozmístění (byť dočasné a pod hlavičkou cvičení NATO) vojsk jedné z mála bojeschopných armád Aliance a pravděpodobně jediné, schopné vést dlouhodobě samostatně operace mimo vlastní území, proto nepostrádá logiku a politickému vedení těchto zemí v podstatě nezbývá nic jiného, než na ně kývnout, pokud chce udržovat alespoň zdání atlantické solidarity a názorové konformity s nejvyššími orgány NATO.

Podle vyjádření amerických představitelů má cvičení Atlantic Resolve vyvrcholit koncem léta „případnou operací v prostoru prakticky od Baltu až po Černé moře“ a kromě již probíhajících dlouhodobých společných cvičení armády USA s polskou armádou a armádami pobaltských států má zahrnovat rovněž cvičení na území ČR, Maďarska a Gruzie. Zároveň má v té době skončit angažmá USA při výcviku ukrajinských dobrovolnických praporů. Zdálo by se tedy, že se jedná o sezónní záležitost. Otázka ovšem zní, v co vyústí a co se stane na začátku podzimu letošního roku. Cvičení bude znamenat postupné navyšování počtu amerických vojáků a vojenské techniky v Evropě za souběžného zvyšování vojenské přítomnosti NATO v Černém a Baltickém moři. Počet amerických vojáků na pevných i dočasných základnách může postupně dosáhnout až 100.000 mužů (v současné době se jedná o necelých 70.000). Tento nárůst však může být v případě eskalace napětí mezi NATO a Ruskem během cvičení velmi rychle i několikanásobně navýšen.

Jaroslav Štefec

Ruská strana samozřejmě sleduje kroky NATO s nevolí a logicky provádí vlastní protiopatření. V reakci na plánované cvičení oznámilo Rusko přísun dalších jednotek v počtu několika tisíc mužů k hranicím s Ukrajinou a pobaltskými státy a jejich převádění do stavu dlouhodobého cvičení (tj. zvýšené bojové pohotovosti). Velení ruské armády provádí rovněž daleko častější cvičení leteckých i pozemních sil po celém území RF a urychluje modernizaci a uvádění do operační pohotovosti nových jaderných prostředků. Tyto kroky rozhodně neposkytují pro vývoj bezpečnostní situace v Evropě na podzim roku 2015 příliš optimismu.

Kritickým počinem USA pro další vývoj na Ukrajině a posun ve vztazích mezi NATO s Ruskem bude vstup jednotek americké námořní pěchoty na Ukrajinu, kde mají plnit „výcvikové úkoly“. Jsou údajně připraveny i na to, „co dělat v případě ruské agrese, v případě kinetické, smrtící aktivity blízko našich vojáků“ (řečeno slovy plukovníka Fostera ze 173. letecké brigády). Z tohoto vyjádření však nelze vyvodit, jak se skutečně zachová vedení USA v případě byť náhodné ztráty většího množství mužů. Status Ukrajiny jako „vojenského spojence USA mimo NATO“ a možnost prezidenta Obamy reagovat v takovém případě i vojensky, kterou mu otevřelo rozhodnutí Kongresu, rovněž neposkytuje příliš optimistické vyhlídky do nejbližší budoucnosti.