V letošním ročníku Czech Press Photo byla v kategorii Lidé, o kterých se mluví, vybrána fotografie, na níž europoslanec Miloslav Ransdorf přichází do pražského sídla KSČM vysvětlit své zadržení ve Švýcarsku. Je evidentní na první pohled, že se pan Miloslav Ransdorf v době pořízení fota necítil dobře. Jak si vysvětlit, že tento snímek byl do soutěže zařazen a porota ho vyhodnotila jako nejlepší v kategorii?

Jak si to vysvětlit? No, jak fotografové, tak členové poroty jsou na něčí výplatní pásce a kopou za něčí tým, že. Chci je z tohoto místa upozornit, že snímek mého zbědovaného, zničeného manžela dali do špatné kategorie. Nepatří do kategorie Lidé, o kterých se mluví, ale do kategorie Lidé, o kterých lžeme, popřípadě do kategorie Události, do kterých nešťouráme.

Porotce Ed Kashi se vyjádřil: „Fotografii, na kterou nemůžu zapomenout, je fotografie českého politika Miroslava (sic) Ransdorfa, který vypadá jako bezdomovec s tváří klauna. Je to moment ztělesňující člověka, který byl zostuzen. Je to tvář člověka, jehož život skončil.“

Ráda bych autorovi fotky i porotě připomněla, čím můj manžel právě prošel a na co by nejen oni rádi zapomněli: Míla šel do švýcarské banky s plnou mocí, která ho opravňovala k navázání kontaktu (ne k výběru peněz). Místo jednání s bankovním úředníkem byl zatčen, strávil ve vazbě tři dny a dvě noci, nebyly mu poskytnuty všechny potřebné léky, ačkoli je měl ve svém vozidle (!), byl mu odepřen jakýkoli telefonní kontakt, dokonce i s rodinou. Po propuštění, kdy byl ve špatném fyzickém stavu a silně rozrušen, musel odřídit mnohahodinovou cestu do Prahy. A věděl, do čeho jede a co ho čeká – že je na něj nachystán bezprecedentní mediální lynč a snůška nehorázných lží, které nebude moct vyvrátit, protože mimo jiné nemá coby dlouholetá politická persona non grata přístup do masmédií. Takže, pane Kashi, vlastně máte pravdu, je to fotografie člověka, který byl zostuzen. Není to ale fotka člověka, který SE ZOSTUDIL. To je totiž zásadní rozdíl. Je to fotografie člověka, kterého novinářští supi trhali na kusy po celých dvacet šest let jeho politické kariéry. Fotografie člověka, který je vyčerpáním úplně mimo, člověka nemocného, vyždímaného do poslední kapky energie, na konci fyzických i psychických sil, ale stále se nevzdávajícího, stále ještě vzdorujícího. Protože kdyby se manžel vzdal, tak by před tu zběsilou novinářskou sběř vůbec nepředstoupil.