„To mi připadá jako lezení do zadku Putinovi“ prohlásil Michael Kocáb v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz, že v současné době považuje bezvízový styk s Ruskem za vážné bezpečnostní riziko.

Současný vývoj na Ukrajině Vám dal za pravdu, když jste tlačil po listopadu 1989 na co nejrychlejší odchod sovětských vojsk z tehdejšího Československa. Ale nepřipadá Vám z vyjádření některých českých politiků i odborníků, že na naši zkušenost už poněkud zapomněli?

To mi samozřejmě připadá a zároveň mi to připomíná nechvalnou politiku appeasementu (Appeasement označuje pacifistickou politiku z 30. let 20. století, kterou symbolizovalo hlavně ustupování agresivním stranám. Politici věřili, že uspokojením potřeb a požadavků nacistického Německa odvrátí druhou světovou válku a zachovají mír za každou cenu – pozn. red.) ve 30. letech, kdy Hitler neustále ukusoval další a další část Evropy, nejprve zabral Porýní, které patřilo historicky k Německu, ale po 1. světové válce bylo na základě Versailleské smlouvy okupováno dohodovými  vojsky, posléze Rakousko, potom Sudety  a vždycky v mezičasech se zklidnil a svět se blamoval, že Hitler už se nasytil. Jen aby se to neopakovalo. Anšlus Krymu je téměř jakoby přes kopírák s anšlusem Rakouska. Jakkoli tehdy byly důvody pro appeasement různé: strach z dalšího válečného konfliktu, nebo samozřejmě důvody ekonomické vzhledem k  provázanosti Evropy s Německem, tentokrát se zdá, že jsou to převážně jen ekonomické důvody. A v okamžiku, kdy Putin povolí tlak, objevuje se tendence vztahy opět normalizovat, a to se mi nelíbí. Ale zároveň musím říci, že třeba ministr zahranič&iacut e; Lubomír Zaorálek se v mých očích chová konsekventně a jeho názor podporuji.

Podle Vás tedy evropští i někteří čeští politici nebezpečí politiky ruského prezidenta Putina podceňují…

Permanentní ustupování před agresorem ve jménu všech možných argumentů je cestou do pekel. Dráždí mne úvahy o tom, že už se Putin již uklidňuje a že by s ním bylo možné do budoucna navazovat normální vztahy. Pokud nevrátí Krym, zůstává agresorem, protože to byla anexe, na kterou prostě neměl právo, a neměl na ni právo ani s odkazem na to, že Krym byl v minulosti ruský.

Svět by tedy neměl rezignovat na snahu vrátit Krym Ukrajině? Většina politiků i odborníků už tvrdí, že to je nevratné…

To je nesmysl. Krym je ukrajinský a žádné sankce by neměly pominout, naopak by měly být zvyšovány, dokud  Rusko Krym nevrátí. Odtržení Krymu je porušením všech mezinárodních dohod a je naprosto nepřijatelné. A takové úvahy, které údajně pronesl náš prezident pro ruskou agenturu ITAR-TASS, že bychom měli urychleně zavést bezvízový styk s Ruskem, mi připadají jako typický Zemanův vtip. Pokud by něco takového prohlásil skutečně vážně, připadalo by mi to jako lezení do zadku Putinovi.

Považoval byste rozhodnutí o bezvízovém styku s Ruskem v této době  za bezpečnostní riziko?

V situaci, kdy Putin neustále opakuje, že je odhodlán všemi prostředky bránit zájmy ruských občanů v zahraničí, tak ano. Já nejsem zaměřen proti Rusku, nakonec i způsob, jak jsme vedli odsun sovětské okupační armády, byl velmi klidný a bez jakýchkoli nepřátelských projevů. Vždycky jsem byl zastáncem myšlenky, že Rusko je velmoc, která obdarovala svět velkým množstvím kulturního bohatství, i ruští disidenti patřili mezi nejstatečnější, jsem pro dobré vztahy s Ruskem a vážím si ruského národa. Ale toto není boj s Ruskem a ruským národem, to je boj s Putinovou administrativou. Jednou Putin odejde a je možné, že budoucí vládci Kremlu se za toto post sovětsk& eacute; dobrodružství omluví. Velké příkoří se dnes koná i na ruském národě samotném, Putin ho zatahuje do mezinárodní izolace. Situace vypadala po ukončení bipolarity nadějně, došlo k široké spolupráci, Rusko se rozloučilo s marx-leninskou doktrínou a začleňovalo se mezi do určité míry předvídatelné země. Ale Putinova administrativa se chová špatně vůči dalším svým národům, které žijí v Ruské federaci, stále je zřetelná tendence terorizovat vlastní lid, jako v případě Čečenska nebo Dagestánu. Putin nepřípadně argumentuje tím, že pokud si Ukrajinci nejsou schopni uspořádat věci ve vlastní zemi, tak je oprávněn anektovat kus Ukrajiny. Jak by se asi tvá ;řil, kdyby byla stejná argumentace použita proti němu? Pokud není schopen najít klíč k nenásilnému řešení problémů v  Čečensku a Dagestánu a porušuje tam lidská práva naprosto nehorázným způsobem, mohou tedy jiné země anektovat zase část Ruska? Je to celé nesmysl.

Zapomíná se i na to, že Ukrajina není zdaleka první země, kam vkročila ruská armáda. Vzpomeňme na Gruzii…

Nebo Osetii.

Co říkáte tomu, že ruský prezident si pořád myslí, že bývalé země Sovětského svazu, ale i východního bloku jsou pořád ve sféře jeho zájmu, že chce ovlivňovat, jestli budou součástí Evropské unie nebo NATO nebo jestli třeba na jejich území bude nebo neubde umístěn protiraketový radar? A hrozí, že když nebude po jeho, udělá odvetná opatření, nebo je udělá jako na Krymu.

Říká se tomu velkoruský imperiální expanzionismus. Někteří ruští politici mají pocit, že velikost jejich země jim dává i vyšší práva než mají země jiné. Jejich snaha ovládnout své bývalé hájemství je zřetelná, stejně jako teorie o tom, že kdekoli v jiných zemích budou Rusové utiskováni, postaví se na jejich obranu. Pak postačí několik stížností, několik provokací a problém je na světě. Třetí říše napadla Sudety pod záminkou, že u nás byli Němci „utiskováni“. Tak jako tehdy v Sudetech, tak se dnes na Ukrajině objevily různé páté kolony - nevím, co to je za lidi, pravděpodobně nějací specialist&ea cute; tajných služeb - které násilnými a bohužel velmi účinnými prostředky způsobily rozvrat uvnitř místního obyvatelstva. Mám informace, z vlastní zkušenosti to potvrdit nemohu, že před touto aférou žádné utiskování Rusů na Ukrajině neprobíhalo.