Zdechovský zhlédl dokument ČT o Barnevernetu a vybuchl vzteky: Zločin! Norsko by se mělo zpovídat u mezinárodního tribunálu. A Monika Le Fay se totálně zbláznila!

22.11.2017 21:33 | Zprávy

ROZHOVOR "Norská společnost se stává společností strachu. Lidé mají strach veřejně projevovat své názory, city ke svým dětem, aby nebyli obviněni z toho či onoho. Jak se někdo dostane do spárů norské sociálky Barnevernet, tak už se z ní nedostane. Norsko je celosvětově bráno jako extrém. Jejich snaha vlastnit děti a odebírat je biologickým rodičům je přes čáru," říká v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz europoslanec Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL), který se tímto tématem několik let zabývá.

Zdechovský zhlédl dokument ČT o Barnevernetu a vybuchl vzteky: Zločin! Norsko by se mělo zpovídat u mezinárodního tribunálu. A Monika Le Fay se totálně zbláznila!

Foto: Hans Štembera
Popisek: Europoslanec Tomáš Zdechovský

Po zhlédnutí dokumentu Děti státu pojednávajícím o praktikách norské sociálky Barnevernet, který v úterý odvysílala ČT, mi naskakovala asociace s komunistickou myšlenkou. Ostatně i čtenáři v reakcích píší, že jim to připomíná časy před rokem 1989. V případě komunismu nějaký ideál o lepším zítřku, tady zase o dokonalých a perfektních rodičích a šťastných dětech. Což se však zvrhává v případy nešťastných rodičů, kterým odebrali necitlivě děti. A to proto, že ta instituce má příliš velkou moc. Co si myslíte vy? Je to tím?

To, že norská sociálka Barnevernet má obrovskou moc, je neskutečně přesně řečené. Může odebrat dítě a pak si najít jakýkoliv důvod, aby vám ho nevrátila. Myslím, že kdo zhlédl tento dokument, si obrázek udělal sám. Samotná režisérka se nesnažila stavět na jednu, nebo druhou stranu. Dokument je hodně objektivně udělaný. V dokumentu je jednoznačně vidět, co říkám už tři roky. Sociálka se vymkla norské kontrole a mnohdy berou děti jak na běžícím pásu. Vyplývá to ze všech dokumentů na tohle téma natočených. Ať už BBC, německo francouzskou stanicí Arte či australskou televizí. Jednoznačně ukazují, že v některých částech Norska se Barnevernet chová neskutečným způsobem. Nepřipomíná to komunistickou, ale jistým způsobem nacistickou výchovu. Perfektní rodič, perfektní dítě a všude pořádek. Takovouhle preciznost myslím komunismus nechtěl. To známe z různých knížek o válečném Německu. Může to v člověku, který v Norsku nežil a nebyl tam, vyvolávat tyto dojmy.

Také mi to evokovalo doby minulé proto, že ty zásahy jsou často na anonymní udání. Může to být i z různých důvodů, někdo má s rodiči nějaké spory, a tak je udá, že se špatně chovají o děti a oni mají problém. A to velký....

Je to velmi časté. Lidé se pak bojí projevovat na veřejnosti své city, emoce. Setkal jsem se s rodinami, které se dostali do hledáčku Barnevernetu na základě udání. Buď učitelky ve školce či škole, nebo sousedů. Také to bylo od servírky v restauraci. Norská společnost se stává společností strachu. Lidé mají strach veřejně projevovat své názory, city ke svým dětem, aby nebyli obviněni z toho či onoho. Jak se někdo dostane do spárů norské sociálky Barnevernet, tak už se z ní nedostane.