Vyjádřil se i ke konfliktu v Gaze: „Prvním předpokladem k trvalému soužití je uznání samostatného palestinského státu ze strany Izraele. K tomu lze těžko dojít bez zastavení výstavby nových osad a postupnému stahování těch už postavených.“ I k sankcím vůči Rusku: „Jsou přiměřenou odpovědí. Je třeba tímto čelit zasahování Ruska do ukrajinských poměrů.“

V posledních dnech opět eskaloval letitý konflikt mezi Izraelci a Palestinci, tentokrát v Pásmu Gazy. Co je třeba podle vás udělat, aby došlo k udržitelnému řešení situace?

Základním předpokladem je dodržování příměří a ukončení ozbrojené části tohoto konfliktu, který má rovinu politickou a vojenskou. Prvním předpokladem k trvalému soužití je uznání samostatného palestinského státu ze strany Izraele, jak ho schválila OSN před dvěma lety velkou většinou hlasů. K tomu lze těžko dojít bez zastavení výstavby nových osad a postupného stahování těch už postavených. Což jsou postuláty, které se příliš neliší od rezoluce přijaté jednomyslně Radou bezpečnosti OSN před pár dny.

Momentálně to však vypadá, že navrch mají na obou stranách spíše radikální síly?

Izraelská reakce na nikdy nepotvrzený palestinský organizovaný podíl na zabití tří Izraelců – což je vlastně počátek tohoto konfliktu – nahrává radikálnějším složkám palestinské společnosti. Zdá se, že konflikt posiluje radikály na obou stranách. Je proto potřeba ho deeskalovat.

Další ozbrojené střety se odehrávají podstatně blíže k našim hranicím na Ukrajině a mimo jiné způsobily roztržku mezi Západem a Ruskem. Po sestřelení civilního letadla se Evropská unie odhodlala k masivnějším sankcím vůči Rusku. Je to podle vás správný krok?

Je to nezbytná reakce, na kterou byla Ruská federace upozorňovaná opakovaně. Evropská unie poměrně dlouho váhala, o současných zpřísněných sankcích se diskutovalo a navrhovaly se už před měsícem. Je to přiměřená odpověď, je třeba tímto čelit zasahování Ruska do ukrajinských poměrů.

Nedávno přišla vláda prostřednictvím ministra pro lidská práva Jiřího Dienstbiera s návrhem na zvýšení počtu žen na kandidátkách politických stran, konkrétně aby na nich byl minimálně 30procentní podíl jednoho z pohlaví. Což se v praxi týká převážně žen. Vy tento bod máte dlouhodobě v programu, takže s vládním návrhem souhlasíte. Ale přečetl jsem si, že požadujete ještě další opatření v tomto smyslu. Jaká?

Strana zelených má vnitrostranické kvóty zavedeny už dávno. Dost úzkostlivě je dodržujeme, a to i ve volených orgánech uvnitř strany a na kandidátních listinách. Těch třicet procent je rozumně navržená míra toho, odkud už se to méně zastoupené pohlaví – řekněme, že jsou to většinou ženy, ale nemusí tomu automaticky tak být - umí o svá práva účinně postarat. Nicméně jsme v tomto o něco dále a vesměs máme kandidátky buď zipové, nebo s padesátiprocentním zastoupením toho či onoho pohlaví. Návrh z dílny ministra Dienstbiera je na české poměry odvážný, ale z evropského pohledu umírněný. Jde ale každopádně o krok správným směrem. Není tedy nutné zdůrazňovat jeho nedokonalosti, ale spíše ho ocenit. Zejména i proto, že je spojen s konkrétními sankcemi, dokonce i finančními. Bez toho by byl takový zákon těžko vymahatelný.

Na stránkách Strany zelených také říkáte, že je nezbytné ještě zavést nárok na umístění dítěte do školky, což je určitě také důležité pro rodiny s malými dětmi.

Ano. Ale musím doplnit, že se to týká dětí už od dvou let věku.

Strana zelených je po rezignaci Ondřeje Lišky nyní bez předsedy. Kdy ho budete mít?

Máme svolaný sjezd, který se bude konat na konci listopadu. Tam bude s největší pravděpodobností zvolen nový předseda. Program sjezdu není sice ještě dán, ale očekává se to. O šancích jednotlivých kandidátů rozhodnou tentokrát výsledky v komunálních volbách.

A vy budete na předsedu kandidovat?

I já se budu rozhodovat podle toho, jak uspěju v komunálních volbách. Jak budu úspěšný v poměru k výsledkům ostatních. To by mělo rozhodnout. Voliči by měli určit – a tady je k tomu příležitost – koho si v čele Strany zelených přejí.