Co vás v poslední době nejvíc rozčiluje v České republice v politické situaci?

Samozřejmě, že mě nejvíc rozčilujeprezident Zeman a potom ta, řekl bych, nesrozumitelná nebo neprůhledná pozice naší vlády vůči krizi na Ukrajině. Taková ta nezřetelná pozice vůči Evropské unii, vůči Rusku... Čiší z toho zvláštní nejistota z toho, co to vlastně znamená.

Kdybyste mohl o každém z těch tří prezidentů ČR, kteří byli, říct jednu větu, řekněte – o Václavu Havlovi, Václavu Klausovi, Miloši Zemanovi.

Václav Havel byl takové sluníčko, prostě svítil... A to jeho světlo stále je.

Václav Klaus, to je taková temná hvězda, černá díra v tom vesmíru, která i to světlo do sebe vtáhne a je to takové neprůhledné, temné, nebezpečné. Takový jakoby ze sklepa.

Miloš Zeman je balvan, takový brutální člověk, který se stal prezidentem. Opilec, který uráží, který vlastně jenom sám má pravdu. Cokoliv si překroutí, jak se mu to líbí. U něj bych řekl toto - kdysi v jedné písni v roce 1967 jsem si napsal větu: Nejsou zločiny, za které by se mělo střílet, pouze za lež, která se pravdě podobá. A on je veškeré své lži schopen překroutit, takže jakoby v tom něco bylo, ale to je jeho šikovnost. Ale je to nebezpečné. I s tím jeho „pussy“, vše je přeci jinak.