Jak jste prožíval konec druhé světové války?

Byly mi tři roky a bydleli jsme v Želivě. Pamatuji si na odjíždějící náklaďáky s nasupenými vojáky wehrmachtu. Pamatuji si, jak se ptám otce, proč je v kleci, když není tygr a proč mu tečou z očí sliny a taky si pamatuji, jak jsem seděl vedle tašky se svým náhradním oblečením a strašně dlouho jsem čekal, až mě odvezou do dětského domova někde v SSSR.

Nakonec všechno dobře dopadlo. Otce zachránily jeho knihy veršů plné nostalgie po ztracené vlasti a částečně vyvražděné rodině, po krásném tichém Donu a kozácích, kteří podlehli genocidě bolševiků. Generál Kavylin, který velel jednotkám SMERŠ v Československu se do těchto veršů, přiložených jako důkaz k vyšetřovacímu protokolu, začetl a rozpomněl se na svoje dětství na Donu. Jeho rodina byla povražděna v občanské válce a on sám byl převychováván v dětském domově. Otce propustil a dokonce k nám, do Želiva několikrát přijel. A tak nás zachránil před nájezdy komandanta okresního městečka Humpolec, který přijel rabovat s několika náklaďáky a rotou samopalníků.

Pro občany Československa ruského původu byl konec války ještě těžším obdobím než jaro a léto roku 1968. Všichni kolem jásali a emigranti z Ruska se připravovali na nejhorší. To, co je čeká, si nedali vysvětlit ani premonstráti v místním klášteře, ba ani místní bohatí sedláci, kteří s nadšením volili v roce 1946 komunisty. Věřili volebnímu programu KSČ a těšili se, že si přikoupí pozemky klášterního velkostatku, který měl být zrušen.

Co podle vás vzkazuje světu prezident Miloš Zeman svou účastí na slavnostech spojených se sedmdesátiletým výročím konce druhé světové války v Moskvě?