Pane prezidente, co se vám jako první vybaví, když se řekne listopad 1989?

Vybaví se mi nejenom to, jak jsme stáli na Národní třídě a křičeli: „Máme holé ruce,“ ale vybaví se mi potom série vystoupení v pražských divadlech a na pražských fakultách, kde jsem se obával, že mi odejdou hlasivky. A vybaví se mně jeden moment, na který se příliš nevzpomíná, a sice když byla sestavena Adamcova vláda patnáct ku pěti, tak někteří herci i studenti zaváhali a říkali: „Půjdeme znovu do škol, budeme znovu hrát…“

Vzpomínám si na jednoho nejmenovaného divadelníka, který říkal: „Tak v pondělí opět hrajeme pohádku.“ Nu a pak se nakonec ukázalo, že ten tlak, aby Adamcova vláda odstoupila, byl tak silný, že se podařilo Adamce (Ladislav Adamec – komunistický premiér, který vyjednával s Občanských fórem – pozn. red.) přinutit k demisi. Skoro jsem si říkal, že kdyby ten člověk byl šikovnější a namíchal tu vládu deset ku deseti, tak by možná vydržela tato vláda o několik měsíců déle. Ale stejně jsem přesvědčen, že na základě událostí, které se mezitím odehrály v Polsku, Maďarsku a ve východním Německu, by i tato vláda padla. Pouze by se to všechno posunulo o několik měsíců dál.

Obsáhlý seriál ParlamentníListů.cz: 25 let od listopadu 1989 bilancují Petr Pithart, Bohumil Doležal, František Bublan, Marek Benda, Milan Uhde, Václav Žák, Štěpán Kotrba, Miloslav Ransdorf, Miroslav Polreich, Jan Graubner, Alexandr Vondra, Ivan Langer, Vojtěch Filip, Přemysl Sobotka, Miroslava Němcová, Jaroslav Bašta, Miroslav Kalousek, Ivan David, Roman Joch, Klára Samková, Jan Pirk, Ondřej Neff, Tomáš Sokol, Jan Schneider, Vladimír Hučín, Ivan Bartoš, Marta Kubišová, Jiří Paroubek, Milan Zelený, Tomáš Haas, Martin Bursík, Jaroslav Doubrava, Petr Hampl, Václav Malý, Jan Hnízdil, Jan Urban a řada dalších respondentů. Rozhovory s nimi čtěte ZDE.