Brzy si budeme připomínat tři roky od úmrtí Václava Havla a mne by v této souvislosti zajímalo, s jakými pocity posloucháte různé kritiky na jeho osobu, které se v poslední době vyrojily. Třeba Václav Klaus o Havlovi řekl, že i když to fakticky nebyl komunista, tak mentálně v mnoha ohledech tím reformním komunistou byl a také prý nechtěl politickou demokracii standardního typu, neboť nenáviděl politické strany. Čím to je, že Havla lidé dnes tolik kritizují?

Já si myslím, že to je jasné, neboť Václav Havel se už nemůže bránit. Čím víc ubíhá času od jeho smrti, tak se v jeho životě lidi patlají a hledají ´něco´. Je to sice takové – nechci říci zábavné – ale bohužel v lidské povaze tyto věci jsou a já nejsem výjimka, nechci se stavět do lepšího světla. Nedávno vyšel jeho životopis od Michala Žantovského a pokud se o něm zmiňují bulvární noviny, tak i když je to bichle, tak všechny z této knihy zajímají jenom Havlovy milenky a jeho vztah s matkou. Takže se v podstatě jeho osoba scvrkla jen na tyto věci. To mne ale neuvěřitelně dráždí a je mi to odporné.

Samotný 17. listopad 1989 bývá někdy popisován jako spontánní výstřik vůle nespokojených občanů, kteří již nechtěli žít v zahnívajícím režimu. Ovšem také se občas uvádí, že 17. listopad byl dopředu připravený a konspirační teorie popisující dokonce účast tajných služeb. Jak vy se na to díváte?

Když si vezmete, jaká byla situace v tehdejší Evropě a co se dělo v okolních zemích počínaje Polskem a Německem, tak je jasné, že situace k pádu režimu logicky spěla. Takže je nesmysl říkat, že to bylo domluvené. Já jsem o tom naprosto bytostně přesvědčená. A Václav Havel kolem listopadu udělal obrovskou věc - on se svým způsobem obětoval a to ani prezidentem být nechtěl. Já si pamatuji, že když se kolem listopadu začalo hovořit o prezidentské kandidatuře, tak to jeho žena Olga vůbec nechtěla. On opravdu netoužil po moci, ale toužil po svobodě. Ale věřte mi - já jsem dva roky na Hradě byla s ním a vím, že to nebyla žádná legrace a že se tam tvrdě pracovalo. Nebudu ovšem tvrdit, že byl bezchybný, dokonce ani nepatřím k těm, kteří by ho bezmezně obdivovali. Prostě si myslím, že měl své lidské chyby, ale to, co udělal pro tuto zemi, tak je naprosto nezpochybnitelné. Alespoň pro mne.

Martin Mejstřík, někdejší postava studentského revolučního hnutí, před pár dny opětovně připomněl, že Václav Havel o všech dohodách kolem listopadu 1989 věděl, ale nedokázal říci ďáblovi ne...Podle něj, ale i dalších kritiků, byl dokonce Havel opojen mocí. Jak si tato slova vysvětlujete?

Necítím právo říkat, zda má nebo nemá někdo v tomto pravdu. Ovšem osobně to vidím jinak. Myslím si, že Václav Havel nebyl opojen mocí. Je pro mne stejným příkladem, jako byl Karel Schwarzenberg. Tedy že to nebyl člověk, který by toto měl zapotřebí. Vždyť tuto věc o pocitu moci dokonale popsal ve své knize Ladislav Mňačko... Možná je Martin Mejstřík tak trošičku zapšklý...Já k tomu mám jen takovou malou poznámku: Nikdy jsem sice netoužila po nějakém postu, ale kdybych bývala chtěla a kdybych projevila zájem býti třeba ´ministryní´, tak by se mi to asi i podařilo. Ovšem já jsem chtěla být svobodná, chtěla jsem dělat svou profesi, chtěla jsem cestovat a chtěla jsem normálně žít. Dokonce jsem také v prosinci 1989 přišla do jiného stavu, ale to jsem už věděla, že nastala doba, kdy také mohu porodit dítě. Já jsem přesvědčená o tom, že se Václav Havel mocí neopájel, přestože to asi Martin Mejstřík vidí jinak.