Před rokem jste přirovnal anexi Krymu k postupu Německa při anšlusu Rakouska v roce 1938. Vidíte v postupu Putinova Ruska nějaké pokračování této analogie?

Ne, už tomu tak není. Hitlerovi se anexe podařila a pak následovalo Československo, obsadil Polsko, začal válku a za pár týdnů Polsko získal. Nic podobného se s Rusku nepovedlo, po anexi Krymu začal Putin válku na Ukrajině, aby svrhnul nový politický režim, narušil volby prezidenta a vytvořil Novorusko. Chtěl rozdělit Ukrajinu a vytvořit vazalský stát, který by pak připojil k Rusku. Nic takového se ale nestalo, a tak podobnosti s anšlusem končí. Putin se zaseknul v ukrajinské válce a momentálně kontroluje jen malou enklávu na jihovýchodě Ukrajiny – část doněcké a luhanské oblasti. A také nejsou žádné perspektivy, že by reálně mohl začít s agresí. Pokus o blitzkrieg se nakonec ukázal jako dlouhá, únavná a neefektivní válka.

Rozdíl oproti anšlusu Rakouska je i v tom, že Evropa v roce 1938 nebyla připravená se Hitlerovi postavit a navíc v září 1939 našlo Německo spojence v Sovětském svazu. To byly dva mocné totalitní státy, které si rozdělily Evropu. Putinovi se nic takového nepodařilo, protože nemá spojence, Evropa se ukázala přes všechny problémy jako jednotná a Evropská unie i NATO prokazují silný odpor proti Putinovi. Důležitou roli sehrála také skutečnost, že ukrajinská armáda začala lépe bojovat a klást výrazný odpor. Dá se tedy říct, že celkově ve všech aspektech – mezinárodních i vojenských – Putin utrpěl porážku.

V zájmu Vladimira Putina je narušovat jednotu zemí NATO a EU. Jakými kroky to může konkrétně dělat?

Já hlavně doufám, že se mu to nikdy nepodaří, všechny jeho pokusy dosud končily neúspěchem. Jeden Putinův plán na dezintegraci Západu byl velmi ambiciózní – chtěl vyprovokovat v Pobaltí podobný scénář jako na Ukrajině, přál si tam vyvolat stejnou hybridní válku a potom donutit NATO, aby nepoužilo pátý článek smlouvy o pomoci napadené členské zemi a tím způsobem alianci rozbít. To se mu ale nepovedlo, a to především proto, že se Ukrajina ukázala jako země, kterou není lehké vojensky získat, takže se v důsledku ve svých plánech se k Pobaltí nedostal a už se mu to ani nepodaří.

Druhou Putinovou snahou byl pokus rozložit Evropskou unii prostřednictvím ekonomických nástrojů, jako jsou dodávky ropy nebo protisankce, ale i snaha umožnit Řecku a Maďarsku, aby odmítly sankce a hlasovaly proti zbytku Evropy. To se mu ale také nepovedlo, problém je totiž v tom, že Evropa je o tolik bohatší než Rusko, že stále může těmto zemím nabídnout do budoucna mnohem více, takže se žádný pragmatický politik nerozhodne odtrhnout se od jednotné EU a přiklonit se k Rusku. Spojit se s ním by totiž navíc znamenalo spojit se se zemí, které hrozí ekonomická katastrofa.

Jaký dopad měly sankce za anexi Krymu?

Myslím, že jsou lepší jakékoli sankce než válka. Putinova agrese mohla být v zásadě zastavena vojensky, ale takové akce proti státu, který disponuje jadernými zbraněmi, hrozí katastrofou pro celý svět. Sankce jsou měkkou formou zastavení agrese, ale agresi zastavit bylo nutné v každém případě. Proto se sankce ukázaly jako efektivní, mají velký vliv na ruskou ekonomiku a možná je třeba tento postup proti Rusku ještě zesílit. Je ale možné, že pouhá hrozba zesílení sankcí bude efektivním prostředkem. Pokud se Rusko bude bát, že k tomu kdykoli může dojít a že se navíc na Ukrajinu začnou dodávat zbraně, donutí to Putinovu administrativu nepokračovat v agresi.

Jaká je podle vás budoucnost Krymu?

To, co se stalo s Krymem, doposud ještě není uzavřený proces, anexe Krymu je absolutně nezákonná a nikdo ji neuznal. Bezpochyby bude ještě přehodnocena. Na druhou stranu ale nemůžeme zpochybňovat skutečnost, že většina obyvatel Krymu přinejmenším před rokem nechtěla žít na Ukrajině. V duchu demokratických principů nemůžeme nutit dva miliony lidí být ve státě, kde žít nechtějí. Proto je nutné hledat nové řešení problému, a o tomto řešení musí rozhodnout sami obyvatelé Krymu. Ne ale pod tlakem, jak tomu bylo loni při referendu. Vše musí proběhnout pod přísným mezinárodním dohledem, svobodně. Do té doby musí být de iure Krym vrácen Ukrajině a prakticky by měly být silové struktury Ukrajiny i Ruska během přípravy referenda nahrazeny mezinárodními silami OSN. Je tu ještě jedna velmi důležitá otázka, která se týká voličstva a o níž se nemluví.

Co tím máte na mysli?

Jde o to, že nyní většinu obyvatel Krymu tvoří přesídlenci z let 1944 a 1945 a jejich potomci. Tehdy bylo násilně vysídleno původní obyvatelstvo Krymu, v roce 1940 před začátkem války žilo na Krymu 1,1 milionu lidí, v roce 1945 to bylo jen 370 tisíc, tedy jedna třetina. Někteří během války zemřeli, ale velká část byla vysídlena. Jde o krymské Tatary, německé kolonisty, Bulhary, Armény, Řeky a dokonce i Italy, kteří tam žili od 15. století. Právo zúčastnit se referenda o Krymu by měli mít tito lidé i jejich potomci, přestože dnes nejsou obyvateli Krymu. Pokud jde o krymské Tatary, jejich část se na Krym sice vrátila, jde ale jen zhruba o polovinu, ta druhá zůstala v Rusku nebo ve střední Asii. Všichni tito lidé musí mít právo zúčastnit se referenda, elektorát tedy bude jiný a nikdo dnes nedokáže odhadnout, jakým způsobem budou tito lidé hlasovat.

Dá se odhadnout, jaké náklady pro Rusko znamená podpora separatistů na východě Ukrajiny?

Nejsem na tyto otázky odborníkem a odhad reálné ceny války není v mé kompetenci. V tomto případě by asi bylo nejlepší čerpat z poslední práce Borise Němcova, který byl do této problematiky zasvěcen. Je ale jasné, že válka je velmi drahá pro Ukrajinu, ale je ještě dražší pro Rusko. Mimochodem – v posledních dnech jsem slyšel, že se na oficiální úrovni v Rusku ozývají hlasy, že Rusko nebude „krmit Donbas“, protože prostě nejsou peníze. Myslím si, že jedním z nedůležitějších faktů, které Rusko donutí k ústupu z Ukrajiny, bude právě cena této války.