Od začátku velké ekonomické krize, která začala krachem amerických bank, uběhlo už sedm let. Během té doby se kritici současného systému snažili pomocí akcí jako Occupy Wall Street přesvědčit veřejnost, že miliardáři a „banksteři“ ji pomocí finančního systému okrádají. Mnozí odborníci, jako řecký exministr financí a ekonom Varoufakis, tepali finanční systém jako cosi založeného na bublinách, na dominanci dolaru a na neustálém snižování reálných mezd. Kam jsme se v té diskusi o současném kapitalismu za sedm let dostali? Co říci o úspěšnosti pojmů kapitalismus, globalizace a volný trh? A jaká je jejich budoucnost, stejně jako budoucnost ekonomického řádu světa?

Obávám se, že žádný z vámi použitých termínů nepostihuje skutečnou hloubku současné krize. Západ totiž rezignoval na svou budoucnost, nezáleží mu na životě příštích generací ani na osudu našeho světa. Proto se dnes stáváme lhostejnými svědky asistované sebevraždy západní civilizace. Ekonomické a jim podřízené politické elity se utěšují starým sloganem „Za nás to ještě vydrží“. Zdá se, že z toho důvodu se vyhneme jaderné apokalypse, přednost dostal scénář velmi podobný zániku Říše západořímské, tedy vpád a dominance barbarů.

Pojem „válka“ byl v minulých letech téměř ztotožňován s Ruskem a takto nám byl předkládán. Když opadly emoce a jistá „pěna dní“, v jakém stavu jsou nyní záležitosti mezi Evropou a Ruskem? Byla Ukrajina jen malé nedorozumění, nebo šlo o začátek ruské agresivity vůči Evropě, anebo, a to také slýcháme, šlo o promyšlený krok Západu k oslabení Ruska?

Až budou jednou historici hodnotit události počínající v průběhu roku 2012 a pokračující přes naší současnost někam do blízké budoucnosti, nepochybně budou mít velký problém pochopit logiku počínání představitelů politických špiček EU na unijní i národní úrovni. Marně budou hledat racionální důvod, proč se během několika málo měsíců změnili politici, prosazující úspěšně se rozvíjející projekt mírové a prosperující Evropy, v agresivní vlčí smečku toužící po válce a krvi. Možná je napadne, že to udělali proto, aby odvedli pozornost od svého fatálního selhání na jižní hranici unie. Rusko bylo vhodným cílem, protože se již několik století chová velmocensky předvídavě.

Měli bychom se na každou zásadní geopolitickou změnu dívat z perspektivy její úspěšnosti či neúspěšnosti. Pokus o rozšíření EU o Ukrajinu je jasným fiaskem. A co hůře, Evropská unie se mílovými kroky – vzhledem ke krizi v Řecku a vlastně celém Středomoří – přibližuje stavu, v němž byla Ukrajina před Majdanem. Ukrajina se již rozpadá.