Co podle vás znamená výsledek českých voleb pro naši pozici v Evropské unii?

Podle mého názoru se Česká republika nebude vehementně sunout do jádra Evropské unie a ani nehrozí, že bychom urychlovali nebo zintenzivnili přípravy na zavedení eura. Takové tlaky nebo určité postoje ze strany ČSSD se objevily před volbami, tedy že bychom měli být v jádru Evropské unie a měli bychom usilovat o co nejrychlejší přijetí eura. Tyto názory jsou u ledu a přístup k evropské integraci zůstane vlažnější, s odstupem.

Nenaplnily se tedy vaše obavy, o kterých jste mluvil v minulém rozhovoru, že vás děsí vyjádření politiků v rámci migrační krize o tom, jak „do voleb“ žádné migranty nepřijmou, jako by ihned po nich začali migranty vítat? Znamená to, že podobné obavy nebyly nutné?

Kdyby volby dopadly jinak, tak jsme byli sunuti do evropského jádra i se společnou migrační politikou a zvýšil by se tlak na to, abychom se podíleli na přerozdělování migrantů. Ty tlaky byly jasně vidět i na jednání různých pracovních skupin, které jsou přítomny kolem vlády, takže výsledek voleb nebezpečí zmírnil.

Mluvili jsme také o tom, jak se názory politiků v souvislosti s migrační krizí mění i podle toho, jaké postoje panují u veřejnosti. Jakým směrem předpokládáte, že se budou názory politiků ohledně Evropské unie otáčet nyní?

Já myslím, že je důležité, co se bude dít v zahraničí. Vidíme, že v Německu dopadly volby z hlediska evropské integrace nepříznivě, výrazně posílily strany, které jsou právě proti prohlubování integrace. Současně zkrachovala domluva o trojčlenné koalici, které se říkalo Jamajka, protože liberálové odmítli, aby se Německo více angažovalo v řešení problémů eurozóny, odmítli také společný rozpočet eurozóny. Odmítli i návrhy francouzského prezidenta Macrona, proto jednání zkrachovala, což přispěje k tomu, že čeští politici budou ve svém postoji obezřetní a že ho zachovají.

Vidíme i ze strany České národní banky, která funguje jako samostatný a nepolitický orgán, že nemá jako celek příznivý názor na přijetí eura a doporučuje vyčkávat s jeho přijetím, stejně jako zní stanovisko českého ministerstva financí. Situace eurozóny není stabilizovaná a nynější uspořádání není dlouhodobě udržitelné.

Jak vnímáte vyjednávání o Brexitu? Tvrdil jste mi už minule, že se Evropská unie bude snažit brzdit dohodu o vystoupení Velké Británie.

Tato slova se potvrzují. Vyjednávací tým Evropské unie se snaží řadit jednotlivé problémy, které se na jednání projednávají, a zaujímat k nim svá stanoviska v takové podobě, aby to pro Velkou Británii bylo obtížné a co nejhůře přijatelné. Jako první věc se projednávaly peníze. Britský účet, tedy finanční požadavky za vystoupení, Evropská unie nadsadila a hovořila o astronomických částkách okolo stovky miliard eur, které bude od Velké Británie za odchod chtít. Velká Británie to odmítla. Evropská unie neustále odsouvá obchodní dohodu, která je klíčová pro obě strany a nastavuje budoucí ekonomické vztahy Velké Británie se zbytkem Evropské unie. Krátí se čas, Velká Británie se připravuje na variantu odchodu bez dohody a je to naprosto správné. Kdyby se nepřipravovali, tak by se museli nechat od Evropské unie při vyjednávání tlačit do kouta.

Pokud se podíváme na obchodní vztahy mezi Velkou Británií a Evropskou unií, má Velká Británie obchodní deficit. Evropská unie vyváží do Velké Británie více než Velká Británie do Evropské unie, takže nedohoda by měla negativní dopad i na Evropskou unii. Tohle by si měly všechny členské státy uvědomit.

Před půl rokem jste mi řekl, že referendum o budoucnosti členství v Evropské unii je přímo nutností, protože její současná podoba je zdaleka jiná než ta, o které jsme v roce 2003 hlasovali, a je postavena na jiném smluvním základě – Lisabonské smlouvě. Otázka referenda se zdá stále aktuálnější. Měli by tedy o takové věci rozhodovat lidé spíše než politici?

Ano, protože dnešní uspořádání Evropské unie je zásadně odlišné od toho, do kterého jsme vstupovali. Zároveň jsou v tuto chvíli názor občanů České republiky a jejich důvěra v Evropskou unii podle průzkumů jinde než před třinácti lety. Referendum by bylo namístě. Samozřejmě stále čerpáme evropské dotace, a to bude politiky brzdit, aby taková opatření v podobě referenda vyvolávali. Ale až vystoupí Velká Británie, čímž evropský rozpočet přijde asi o dvanáct procent příjmů, a také protože se ekonomická úroveň České republiky posouvá k 90 procentům průměru Evropské unie, přijdeme o dotace. Takže je otázka času, kdy se začne více posunovat vnímání rozdílu mezi přínosy a náklady našeho členství. Po roce 2020 se vše ukáže a vzroste tlak na přehodnocení členství v Evropské unii a na referendum. 

Chcete tedy říci, že peníze plynoucí z dotací jako argument politiků pro setrvání v Evropské unii je lichý a nelze ho použít?

Ano, už dnes je problematický. Částka, která se odvádí na ziscích z České republiky do zahraničí, je mnohonásobně vyšší, než co dostáváme zpět z Evropské unie jako čistou dotaci. Zahraniční firmy odvádějí přes 350 miliard korun ročně z České republiky a my dostáváme necelých sto miliard korun v čistých dotacích od Evropské unie. Naše pozice je tedy záporná, ale dostáváme zpět alespoň něco. V momentě, kdy se dotace výrazně zmenší, nebudeme bohužel dostávat ani to. V pracovních skupinách v Bruselu se to bere jako hotová věc, zatím se o tom příliš nemluví, ale taková bude realita.

Stále častěji se také hovoří o rychlostním vlaku Evropské unie, ke kterému by se Česká republika měla připojit, jinak nám ujede. Co si o tom myslíte?

Zaprvé vůbec nikdo neví, kam takový rychlejší vlak hlubší evropské integrace pojede. Zadruhé není ani jasné, zda to bude špičková moderní technologie, špičkový dopravní prostředek, nebo něco, co se bude tvářit, že pojede pohodlně a dobře, ale za rohem se porouchá, zastaví, nebo dokonce nabourá. Nikdo neví, co znamená koncept užší integrace. Jeden návrh přednesl ve svém projevu Juncker, další francouzský prezident Macron a jsou tady i jiné vize. Zatím nepřišla německá odpověď, nejdříve tvrdili, že čekají na výsledek voleb, pak na sestavení vládní koalice, což se nepovedlo a neví se, co bude dál. Nemá smysl se k tomu připojovat, nevíme, do čeho půjdeme, kdybychom se k jádru Evropské unie připojovali.

Evropská unie je údajně v ohrožení kvůli vzestupu pravice v členských státech. Kvůli obavě, že by takový trend vydržel až do voleb do Evropského parlamentu, připravuje Evropská unie proto velkou kampaň, v níž má kromě motivování k volební účasti zároveň působit proti eurokritikům. Sám jste mi řekl, že „Evropská unie jde cestou propagandy a ovlivňování voličů přes mainstreamová média a snaží se udržet status quo“. Znamená to, že za peníze daňových poplatníků se budou umlčovat kritické postoje k Evropské unii?

Já myslím, že propaganda je tím méně účinná, čím jí je více. Ve špatném světle jsou vykreslováni ti, kdo mají alternativní názor na evropskou integraci, i když nechtějí Evropskou unii rozložit, ale přehodnotit její fungování, i ti jsou pomlouváni a dává se jim špatná nálepka. Čím více bude propagandy, tím více to bude kontraproduktivní. Dnes už lidé na propagandu neslyší, mají dlouhodobou zkušenost s integrací a my jsme v integraci narazili na určitou mez: zda budou dál národní státy existovat ve formální podobě, nebo nikoliv. Neexistenci národních států občané členských zemí nebudou akceptovat. Nechtějí, aby se rozpustili ve federativním celku.

Bývalý německý kancléř Gerhard Schröder řekl, že necitlivé kroky Evropské unie vůči Ukrajině měly vlastně za následek kroky Ruska na Ukrajině a přiměly Putina zaujmout tvrdší postoj. Souhlasíte s tím?

Podívejme se na postupný vývoj událostí, řekněme, od podzimu roku 2013, kdy měla Ukrajina podepsat původní verzi asociační dohody s Evropskou unií a tehdejší prezident Ukrajiny Viktor Janukovyč ji odmítl. Byla pro Ukrajinu nevýhodná, protože Evropská unie v asociační dohodě nabídla Ukrajině kompenzaci půl miliardy eur za harmonizační kroky, které bude muset provést. Tato nedostatečná částka by poškodila ukrajinskou ekonomiku, takže se Ukrajina obrátila na Rusko a Putin nabídl úvěr ve výši mnoha miliard amerických dolarů a zároveň levnější plyn. Janukovyč se proto rozhodl asociační dohodu s Evropskou unií nepodepsat a následovaly události jako Majdan a tak dále. Víme, že počátkem roku 2014 se v Kyjevě vyhrotily události, přijeli ministři zahraničí z Německa, Francie a dojednávali mezi vládou a opozicí kompromis. Kompromis byl oznámen, mělo dojít k předčasným volbám v roce 2014. Vývoj se ale ubíral jinudy, protože opozice tento kompromis nakonec odmítla.
Poté, co byla z ukrajinského parlamentu vypuzena část poslanců, zejména prorusky orientovaných, se zbývající poslanci ukrajinského parlamentu pokusili schválit zrušení ruštiny jako jednoho z oficiálních jazyků na Ukrajině a tyto kroky dělala strana podporovaná Evropskou unií. Víme, že zde byl tlak ze Spojených států, aby Evropská unie podporovala ukrajinskou opozici proti Janukovyčovi. Spojené státy byly znepokojeny, že Evropská unie je příliš měkká a málo tlačí na ukrajinské vedení. Bohužel jde o politiku Spojených států, kterou převzala Evropská unie a která později vedla k vnitřnímu konfliktu na Ukrajině i deseti tisícům mrtvých, takže Evropská unie bohužel nesehrála mírumilovnou roli, jak o sobě vždy říká.