Žalobě Jaroslava Suchého s požadavkem na odškodnění ve výši pěti milionů korun čelila společnost OUR MEDIA, vydavatel serveru ParlamentníListy.cz, kvůli obsahu diskusí, jimiž se jmenovaný cítil dotčen na svých osobnostních právech, protože pod článkem o jeho osobě byla údajně nemazaná rasistická diskuse. V minulých dnech Městský soud v Praze přiznal v první instanci žalujícímu částku 150 tisíc korun. Rozsudek a jeho odůvodnění zatím stranám sporu nebylo doručeno, a tak není zřejmé, z čeho Městský soud v Praze při rozhodování konkrétně vycházel a co považoval za podstatné.

Primárně ale nelze usuzovat na rasistický podtext, neboť sám žalující žádal odškodnění kvůli diskusím, které obsahovaly narážky na jeho jméno, pověst, inteligenci, vzdělání, sexuální orientaci a častou účast u soudu. Od samého počátku však žádal Jaroslav Suchý po vedení společnosti OUR MEDIA peníze a sděloval, že tuto záležitost stejně dá k soudu. Z toho je celkem jednoznačně patrné, že nešlo o rasistické urážky, ale především o osobu a osobnost Jaroslava Suchého. Ten už se v minulosti mimo jiné domohl částky 50 tisíc korun proti vydavatelství Ringier Axel Springer za diskuse v Aha online.

Internetové diskusi nelze přikládat význam, který nemá

Internetové diskuse je třeba podle mediálního odborníka Petra Žantovského chápat jako určitý specifický žánr. „Lidé, kteří se do nich většinou zapojují, ne vždy, jsou lidé, kterým něco v životě chybí. Například možnost vyjádřit se k něčemu, co je zajímá. Ať už na jakékoli úrovni. A je to pro ně profylaxe toho jejich problému. A každý, kdo má všech pět pohromadě a trochu se v té sociální komunikaci orientuje, nebo o věcech přemýšlí kontextuálně, tak chápe internetové diskuse právě v tomhle kontextu a nepřikládá jim význam, který nemají,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Běžnou praxí většiny slušných vydavatelů je podle něj nechávat diskusi co nejvolnější průběh a vyřazovat z ní jen takové příspěvky, které jsou jednoznačně urážlivé, plné sprostot a které splňují kvalifikaci trestného činu pomluvy. „To je základní minimum, co by měl každý vydavatel učinit. Pokud si nezakládá na tom, že je takzvaně demokratem, tak diskuse může buď zrušit úplně, nebo je nechat jen pro přihlášené a identifikované diskutéry. Ale nemyslím si, že tohle je nezbytné,“ konstatuje mediální analytik.