„Okamžiky očekávání jsou střídány momenty zklamání. Tento týden to nejprve vypadalo na rychlou dohodu a poté na nepřekonatelný rozpor mezi Řeckem a ‚Evropou‘. A to, co se děje za dveřmi vyjednávacích místností podle tweetů účastníků, má občas komický nádech. Ve hře však není málo,“ píše europoslanec.

Budoucnost deseti milionů Řeků

Do špatné situace Řecko dostali politici, kteří v Athénách vládli od počátku tisíciletí až dodnes bez ohledu na to, z jaké politické strany zrovna byli. Vzpomeňme si třeba na pořádání olympijských her v roce 2004, které ekonomice rozhodně nepomohly. Další problém představovaly požadavky odborů na růst platů a poměrně štědré penze.

Vše vyvrcholilo žádostí o mezinárodní pomoc, po níž přišly roky škrtů a uskromňování. Vlády tímto obdobím prošly, ale podle Niedermayera udělaly chybu, když potřebu reforem svalovaly na „zlé věřitele“. To vytvořilo prostor pro vítězství strany Syriza ve volbách, která svou zemi vrhla zpět do recese. Vláda možná věří, že EU nenechá Řecko padnout, jenže další evropské vlády už toho mají dost. A co přijde teď?

„Řecký premiér tedy vsází budoucnost svých 10 milionů obyvatel na to, že Západ nebude chtít riskovat ohrožení svých desítek miliard úvěrů. Tak vysokou hru politika jen tak nevidí. A zatím to nevychází,“ varuje autor.

EU se musí mít na pozoru

Jenže Niedermayer nabáízí ještě jiný pohled. Kdyby Řecko v důsledku krize vystoupilo z eurozóny nebo dokonce z EU, celý evropský spolek by to značně oslabilo. Lidé by si mohli říci, co když se do problémů dostane další země, co s ní bude? A mohou přitom mnyslet na Řecko. Určitá nedůvěra by rozežírala EU zevnitř. Pokud by ale Řecko zůstalo ve společném evropském klubu, lidé si za pár let budou pamatovat především to a budou si říkat, že toto společenství přežilo krizi, tskže ho lze považovat za pevné.