Počátky případu se datují až na začátek devadesátých let, kdy stálo ministerstvo zdravotnictví před problémem zabezpečení dostatečného množství výrobků z krevní plazmy pro léčbu hemofilie a dalších nemocí s chorobami krve, zejména faktoru VIII.

Tyto deriváty si chtělo ministerstvo zajistit v zahraničí od některé ze zpracovatelských firem; vyrobeny však směly být jen z české krve, neboť již tehdy vrcholily aféry nemocných lidí s hemofilií, kteří byli nakaženi virem HIV prostřednictvím krve od anonymních dárců.

Ministerstvo se tehdy rozhodlo, že si firmu, zajišťující frakcionaci krevní plazmy, vybere samo v poptávkovém řízení. Úředníci se shodli na spolupráci s dánskou firmou Novo Nordisk a společnostií Conneco, která se v roce 1993 přejmenovala na Diag Human. Ministerstvo nakonec smlouvy s firmami nepodepsalo.

Resort 10. května 1991 proto vyhlásil nové výběrové řízení. Výběrová komise dopředu vyřadila nabídku Conneco, Novo Nordisk a dalších čtyř společností.

Vyhrála firma Immuno Wien

Na prvním místě pak skončila firma Immuno Wien, a na druhém společnost Instituto Grifols Barcelona. Firma Conneco neuspěla podle slov tehdejšího ministra zdravotnictví Martina Bojara ve výběrovém řízení proto, že na území Československa zajišťovala pouze převoz plazmy k dalšímu dodavateli.

„Plazmu prostě Conneco svezlo z různých transfúzních stanic a pak ji dodávalo převážně do dánské firmy Novo Nordisk k dalšímu zpracování na deriváty. Proto bylo Conneco pouze zprostředkovatelskou firmou a nezajišťovalo nakonec ani zachování jedinečnosti české krve," uvedl k tomu tehdy Bojar.

Jenže ještě před výběrovými řízením ministerští úředníci udělali osudovou chybu, která má v případu téměř klíčovou úlohu. Mylně se totiž traduje - nejvíce to pochopitelně říká majitel firmy Diag Human Josef Štáva - že firma Conneco tendr vyhrála.

Lapsusem se stalo pouhé doporučení

Ovšem za vším tím nedorozuměním stojí tato věta: „Je-li situace natolik vážná, že vyžaduje okamžité řešení, navrhuje (výběrová komise) přijmout nabídku Conneco, a.s. "  Napsali to ministerští úředníci v materiálech, které připravili pro výběrovou komisi ještě před zahájením samotného tendru. Člen výběrové komise, tehdejší primář hematologie a krevní transfuze Petr Turek chování úředníků zdůvodnil tím, že prostě situace na trhu krevních derivátů byla zcela zoufalá. Proto ministerstvo tak s výběrem firmy spěchalo a doporučovalo firmu Conneco, jejíž dva představitelé - ředitel František Waldhauser a pozdější předseda představenstva Josef  Šťáva - zpracování plazmy sami ministerským úředníkům nabízeli.

A nakonec dosáhli alespoň částečně svého. Firma Conneco totiž mohla podepsat s několika českými transfuzními stanicemi smlouvy na odkup plazmy výměnou za technologie (transfuzní sety, vaky či mrazicí boxy na plazmu a další přístroje). Conneco pak českou plazmu v zahraničí zpracovávalo ve spolupráci s firmou Novo Nordisk a vyrábělo krevní deriváty, které dováželo zpět do ČR.

Ministerstvo zdravotnictví spolupráci některých nemocnic s firmou Conneco zakázalo až později, když zjistilo, že Conneco v některých transfuzkách skladuje neoznačenou krev.

Turek tvrdil, že Conneco mělo malý potenciál

„Conneco ale tehdy hrálo na trhu poměrně malou roli. Jeho význam byl později přeceněn," podotkl tehdy k tomu Turek, který dodnes patří mezi přední odborníky přes krevní deriváty. V 90. letech dokonce na ministerstvu zdravotnictví působil jako poradce.

Podceněn byl podle něj naopak podnikatel Josef Šťáva. Obratně využil tehdejších zmatků na ministerstvu a nekompetentnosti úředníků a když začal později firmě Conneco šéfovat, chytil se dopisu Martina Bojara, a v roce 1995 podal na český stát žalobu za poškození dobrého jména firmy. V žalobě žádal omluvu a náhradu za ušlý zisk. Kolem ušlého zisku se vlastně dodnes všechno točí...

Všimněte si však jednoho podstatného faktu: Vše se odehrálo v roce 1990 a 1991, ovšem Conneco si na žalobu kvůli poškození jména vzpomnělo až o čtyři roky později. Ale to už se firma jmenovala Diag Human. 

Poškodil nás dopis ministra

Jak už bylo výše uvedeno, důkazem, že ministerstvo zdravotnictví firmu poškodilo, se stal dopis ministra zdravotnictví Martina Bojara z 9. března 1992. V dopise ministr psal firmě Novo Nordisk, že nevyhrála výběrové řízení proto, že spolupracuje s firmou Conneco, u níž je pochybnost o nesolidnosti.

Bojar totiž tehdy dostal na stůl zprávu od Interpolu, v níž se uvádělo, že Conneco chtělo nezákonně vyvézt do afrického státu Lesotho metachalon, což je látka spadající pod psychotropní látky. Média v té době navíc začínala odkrývat německou kauzu švýcarské firmy Josefa Štávy, která se také jmenovala Diag Human. Šťáva měl do Německa přes bavorský červený kříž dovážet údajně nakaženou krev. To se ale nikdy nepotvrdilo. Kvůli korupčnímu skandálu ovšem na něj byl v Německu vydán zatykač.

Bojar: firma Diag Human jednala bona fide

Jenže Bojar tři roky poté - přesněji 22. 6.1993 - kdy se firma Diag Human dožadovala po ministerstvu nějaké omluvy za údajný útisk ve výběrovém řízení, napsal firmě jakési své vysvětlení. A to zřejmě neměl dělat. Dodnes je totiž tento dopis považován za Bojarovu omluvu a za jasné dokázání toho, že si je vědom poškození firmy. Ve skutečnosti je to ale jinak.

Bojar totiž Josefu Šťávovi napsal: „Vážený pane doktore, na základě našeho dnešního jednání o sporné záležitosti, týkající se vývozu a zpracování lidské plazmy, zajišťované firmou Conneco pro firmu Diag Human jsem došel k závěru, že firma Diag Human jednala v letech 1991 a 1992 bona fide. Dokumenty, s nimiž jsem se dnes seznámil, mě přesvědčily o tom, že jste byl odůvodněně přesvědčen, že vývoz lidské plazmy a dovoz krevních derivátů byl prováděn firmou Conneco v souladu s tehdy platnými předpisy a na základě platného povolení, které vystavila Celnice Praha v říjnu 1991. Nechtěl jsem jako ministr zdravotnictví v žádném případě poškodit dobré jméno firmy Diag Human nebo firmy Novo Nordisk, když se jednalo o prevenci nepovoleného obchodování s krevní plazmou v České republice."

Vždyť mě mohli zavřít!

Exministr zdravotnictví pak vysvětlil, že v žádném případě o omluvný dopis nešlo. „Vy tam vidíte nějakou omluvu vůči firmě Conneco? Já ne!" řekl Bojar kdysi redaktorce ParlamentníchListů.cz. Také zdůraznil, že kdyby firmu Josefa Šťávy nevyloučil z tendru, a do ČR by se dovezla nakažená krev virem HIV, mohl také skončit ve vězení z důvodu ohrožení zdraví obyvatel. „A to jsem si na triko vzít nemohl. Musel jsem  důsledně dodržovat zákony," dodal k tomu Bojar.

Nevěděl prý ani, že se firma Conneco přejmenovala později na Diag Human, měl je prý za dvě zcela odlišné firmy. To ostatně dokládá právě výše zmíněný "omluvný dopis", kde také Bojar píše o dvou firmách.

Stráský: Budeme se hájit formou rozhodčího řízení

Dalším a rozhodujícím mezníkem v případu se stal rok 1996. Tehdejší ministr zdravotnictví Jan Stráský totiž podepsal rozhodnutí, že se Česká republika bude v případu hájit formou rozhodčího řízení. Jenže stát přijal nejméně vhodnou formu arbitráže. Nevyužil stálého rozhodčího soudu, například při Hospodářské komoře, ale místo institucionálního rozhodčího řízení zvolil formu rozhodčího řízení ad hoc. A to se nakonec ukázalo jako svízelné. Součástí dohody byl i slib mlčenlivosti.

Ten prolomila v roce 2002 ministryně zdravotnictví ve Špidlově vládě Marie Součková. Z vládního usnesení totiž zjistila, že musí stát na základě přezkumného rozhodčího nálezu zaplatit firmě Diag Human odškodné téměř 327 miliónů korun. Spory o peníze tím ale zdaleka neskončily. Diag se totiž začal prát o ušlý zisk. Ten vyčíslil až na 12 miliard korun plus úroky.

Diag Human: Chceme víc, přisoudí nám to přezkumný senát

Rozhodčí nález z 13. srpna 2008  nakonec hovořil o tom, že stát musí firmě zaplatit 8, 33 miliardy korun. Protože se však firma dožadovala větší sumy (konkrétně 14 miliard korun), obě strany sporu se odvolaly a žádaly přezkumný rozhodčí nález. Česká republika si také nechala udělat audit u renomované firmy Ernst & Young. Chtěla vědět, o kolik peněz by ve skutečnosti firma Diag Human přišla, kdyby skutečně v Česku s plazmou dodnes ve velkém, jako národní zpracovatel krevní plazmy, a tedy nikoliv jako drobný obchodník, obchodovala. Audit ale dopadl v neprospěch státu (podrobnosti viz v přehledu sporu).

Během dubna letošního roku měl přezkumný rozhodčí senát konečně vynést téměř dva roky očekávaný verdikt. Švýcarský rozhodce Damiano Della Ca, jehož jmenoval arbitrem Diag, ale náhle z rozhodčího senátu odstoupil. A to na protest kvůli jmenování jiného rozhodce Milana Kindla a kvůli tomu, že předseda senátu Petr Kužel se rozhodl přizvat do sporu jako další dva žalobce firmy s neznámou vlastnickou strukturou - švýcarskou Towit Machinery a Dumfries Holdings. Ty mají sídlo v karibském daňovém ráji Svatý Vincent a Grenadiny. Soud nakonec firmy ze sporu vyloučil.

Ministerstvo zdravotnictví ale odstoupení Della Ca kritizovalo. Podle náměstka ministerstva Marka Šnajdra může za rozhodnutí Della Ca opustit arbitráž reportáž České televize odvysílaná den předtím, tedy 29. března 2010, která zpochybnila regulérnost tohoto největšího obchodního sporu v historii země.

"Krok arbitra je v tomto případě obstrukční," řekl Šnajdr na tiskové konferenci. Nařkl Švýcara také z toho, že se podobných akcí dopouštěl už dříve.

Nyní se čeká na to, až Diag jmenuje jiného rozhodce a až Nejvyšší soud posoudí fungování Petra Kužela coby rozhodce. Proti jeho osobě totiž ostře vystoupil Diag Human. Firma také tvrdí, že jmenování arbitra za stát Milana Kindla je velmi sporné. Kindl proslul aférou na plzeňské právnické fakultě a podle Diagu je v případu podjatý.

Kdo je Josef Šťáva?

Kromě toho, že je majitelem sporné firmy Diag Human, která se pokusila nezákonně v roce 1990 vyvézt do afrického státu Lesotho zakázanou psychotropní látku metachalon, což vyšetřoval i Interpol, a v České republice si vydobyl pověst obchodníka s krevní plazmou, který leckdy nedodržuje české zákony o nakládání s krevními deriváty, je znám i jako obchodník namočený v Bavorsku do korupčního skandálu.

Údajně proto na něj byl Interpolem vydán i mezinárodní zatykač. Podle české policie o něj požádalo Německo.

Aby prý vůbec mohl Šťáva v minulosti na českém trhu s krví uspět, musel se údajně uchýlit i k podplácení šéfů Bavorského červeného kříže. A Šťáva to dokonce ani nezamlčuje. „Je pravdou, že ředitelé Bavorského červeného kříže jen od nás, Diag Human A.G., v letech 1983 až 1997 dostali minimálně celkem šest milionů marek. Bez úplatků bychom totiž bývali nemohli nic dodávat, takže bychom neměli žádný obrat a žádný zisk," přiznal tento obchodník kdysi pro časopis Ekonom. Své počínání ale prý nevidí jako neetické, protože podle něj je zadarmo jen smrt.

Jak dále uvádí i některé prameny zahraničního tisku, Šťáva měl také kdysi bez povolení vyvážet léčiva a krevní deriváty do států válčícího Balkánu, či měl dokonce podle švýcarského časopisu Focus obchodovat se zbraněmi, které měl vyvážet i do Iráku. Tato tvrzení ovšem Šťáva jakkoliv popírá. Je ale nesporné, že vlastní majetek v řádu několika stovek milionů korun.

Více:

• Nasadil Paroubek svého movitého známého proti Diag Human?
• MZ: ČT není v kauze Diag Human nestranná
• Noví žalobci kauzu Diag Human už neovlivní
• Švýcarský rozhodce v kauze Diag Human rezignoval
• Kompletní výsledky hledání ke kauze Diag Human