Je známo, že ČR nebyla vždy v očích vrcholných představitelů EU „vzorná“, pro svůj v podstatě odmítavý přístup k projektům, zbavujícím jednotlivé státy samostatnosti a to jak politické, tak ekonomické.
Vzpomeňme na nelibost představitelů EU vůči bývalému prezidentovi, když se zdráhal podepsat Lisabonskou smlouvu. Před podpisem mu bylo slíbeno evropskými představiteli, že jeho námitky týkající se této smlouvy budou brány v potaz v souvislosti s přijetím Chorvatska. Samozřejmě, že EU nikdy svůj slib nesplnila.
Vzpomeňme na nelibost představitelů EU k jistým úkazům vzdoru předchozího předsedy vlády Petra Nečase vůči bankovní unii, která by nám nakazovala se ještě více podílet na sanování dluhů např. Řecka, jehož obyvatelstvo má ve srovnání s námi daleko vyšší např. mzdy státních zaměstnanců, důchody atd. I bankovní rada ČNB, která byla sestavena kompletně z nominantů Václava Klause, se dlouhou dobu chovala vůči různým tlakům z EU nezávisle. Není divu, vždyť 95% veškerých bank, působících v ČR má zahraniční vlastníky a přístup k bankovní unii by znamenal, že by aktiva těchto bank mohla zcela, bez jakýchkoliv zábran, putovat do svých mateřských sídel.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Petr Hannig