Pokud přidám své vlastní zkušenosti, tak nabídek na debetní kartu, které dojdou klasickou poštou (již s mými iniciálami  a blahopřáním k získání výhodné platební karty), putovalo do koše již několik. Fór spočívá v tom, že nabízená super debetní karta je úročena plus-mínus 8-12 procenty  měsíčně, a pokud to naivní důvěřivec lapený do nalíčené pasti neodhalí, zaplatí za každou utracenou stokorunu další stovku  navíc na úrocích. Telefonáty typu „vyhodnotili jsme si vás jako perspektivního zákazníka, kterému můžeme exkluzivně nabídnout výhodně úročenou půjčku na cokoliv, a to bez ručitele“ jdou do desítek. To, co mě ale nejvíce překvapilo, byla nabídka mé vlastní banky, která mně nabídla hned dvě varianty půjček, a to i přes skutečnost, že jsem je o nic nežádal. „Dáme vám čtyři milióny na investiční podnikatelský záměr, úročený 8% nebo jeden milión na cokoliv bez prokazování účelnosti a návratnosti zapůjčených peněz, úročený 17%.“ říká mi do telefonu naše bankéřka. Přiznám se, že to mě teda fakt dostalo. Jak může banka nechtít vědět, co s miliónem udělám? Byly doby, kdy jsem bance musel zasílat ekonomické firemní výsledky jednou měsíčně, a teď nechce vědět nic... No řekněte, není na tom něco divného? Vidina dvojnásobného zisku zaslepuje bankám oči a případné ztráty zřejmě vysoké příjmy převýší. Důležitý je přece výsledek.

Ale pojďme nahlédnout do vod, kde poskytovatelé půjček loví své důvěřivé a naivní oběti nejintenzivněji. Musím konstatovat, že jako starosta a zaměstnavatel se dostávám do styku s případy, kde zůstává nad chováním institucí půjčujících peníze doslova rozum stát.  Mladíkovi, který se na první pohled nemůže chlubit příliš vysokým IQ, půjčily peníze snad všechny instituce, které na našem trhu se spotřebními půjčkami operují, a dnes všechny svorně, jako jeden muž, proti tomuto troubovi vedou státem posvěcené brutální exekuce. Musím podotknout, že se nikdy nejednalo o vysoké částky, které si hloupé trdlo půjčovalo, vždy to bylo jen pár tisíc, nicméně dnes se výše nesplacených pohledávek (za pomocí bezohledných sankcí a lichvářských úroků) vyšplhala na milión a cifra roste závratným tempem dál. Paradoxem tohoto příkladu je, že na tomto zoufalci si už nikdo nic nevezme a lze na něm dobře demonstrovat, jak tyto instituce parazitují na neinformované, naivní společnosti a vyrábí jednoho bezdomovce za druhým.

Bankovní ale i nebankovní instituce už celá léta dnes a denně krmí národ nabídkami lákadel typu „snadný úvěr bez ručitele“ za pomoci médií, e-mailů, telefonátů, ale také  prostřednictvím vylepených trhacích lístečků na kandelábrech. Výsledek tohoto parazitického chování je dnes zřejmý na každém kroku.