Tato změna zákona, stejně tak jako povinné kauce pro výrobce lihovin a třeba i tažení proti kuřákům v restauracích, je součástí velkolepého socialistického plánu, který má vždy o kousek omezit svobody jednotlivce. Tento zákeřný a plíživý postup, pod zástěrkou boje ve jménu "dobra" se vede velmi sofistikovaně. Obecně má vést k postupné likvidaci malých firem a živnostníků, protože tito volnomyšlenkáři se socialismu podvolují daleko nejhůře a vnímají ukrajování svých svobod o řád citlivěji. Pro ostatní by to měl být jasný signál, a to i přesto, že sběrnu neprovozují.

Podle současného znění zákona, musí dát souhlas k provozování sběrny příslušný krajský úřad, referát životního prostředí. Žadatelem může být právnická osoba nebo fyzická osoba oprávněná k podnikání. Před vydáním rozhodnutí Krajský úřad hodnotí předložené kolaudační rozhodnutí, splnění zákonných norem a opatření týkajících se ekologie a nakládání s odpady a dále provádí místní šetření v objektu zařízení. Zkoumá také, zda je záměr v souladu se závaznými částmi řešení plánu odpadového hospodářství kraje atd. Po splnění všech podmínek vydává rozhodnutí o povolení provozu, které je vždy na dobu určitou, zpravidla na období tří až pěti let. Toto rozhodnutí je vydáváno tedy čistě na odborné úrovni a odborníky z krajských úřadů.

Nicméně, předkladatelé novely navrhují, aby tento souhlas k provozování sběrny mohla omezit či ukončit obec, v jejíchž katastru se sběrna nalézá. A to i v případě, že obec nemá odborníky při posuzování těchto zařízení. Senátoři mají za to, že obec by měla mít možnost vydat obecně závaznou vyhlášku, na jakých místech a v jakém čase může být sběrna provozována a dokonce, kde a v jakém čase je provoz sběrny v obci zakázán a nebo úplně zakázat provozování sběren. Tato pravomoc obce by měla dopomoci se zlodějinám bránit. Nutno upozornit, že obec je podle současně platného zákona účastníkem tohoto řízení, a to již v době vydávání stavební povolení a kolaudačního rozhodnutí. Může tedy do řízení významným způsobem zasahovat.

Podle mého mínění tato pravomoc přinese toliko jediné, a tím je pravidelný bakšiš, který bude muset každý provozovatel sběrny panu starostovi nosit a modlení se, aby ten příští starosta neměl jiného svého kamaráda, který také provozuje sběrnu. V jiném případě to fakticky znamená konec s podnikáním, propuštění personálu a hledání jiného uplatnění.

Dalším rizikem, pokud bude o možnosti podnikání s odpady rozhodovat obec, je, že obec si zřídí svůj vlastní sběrný dvůr a ostatním nakládání s odpady ve svém katastru zakáže. To pochopitelně přinese jediné, a tím bude kšeftování s odpady prostřednictvím obecních úředníků. Podnikavý úředník může přeci zadat třídění odpadu např. soukromé firmě. Pokud si však obec operaci třídění ponechá na sobě, protože tím bude chtít zaměstnat své sociálně slabé občany, pak se z těchto sociálně slabých občanů stane brzy obecní elita. Pokud bude obec na krádeže "svého" odpadu dobře dohlížet, bude stupeň vytříděnosti odpadu odpovídat almužnám, které bude svým zaměstnancům za třídění vyplácet. Tím pochopitelně dojde k tomu, že velká část kovů skončí spolu s ostatním netříděným odpadem na skládce.

Současný zákon o odpadech také stanovuje pravidla pro výkup odpadů, která mají zamezit trestné činnosti, a to tak, že sběrny předně musí odpady v návaznosti na jiné předpisy přesně identifikovat. Dalším pravidlem je i identifikace osob, které chtějí odpad sběrně prodat. Podle ust. § 8 odst. 5 vyhl. č.383/2001 Sb. Ministerstva životního prostředí, o podrobnostech nakládání s odpady, je stanoveno, které věci nesmí sběrna vykupovat od fyzických osob. Zjednodušeně se jedná o všechny věci, které se dnes kradou nejvíce, tedy příslušenství k hrobům, svodidla, dopravní značení, potrubí, kabely, atd. Za porušení zákazu výkupu hrozí provozovateli sběrny značná peněžitá sankce. Podle mého názoru, lze situaci řešit častými a důkladnými kontrolami a podstatným finančním postihováním sběren, které vykupují zakázané odpady a při opakovaném porušování, by měl úřad přistoupit k odejmutím povolení k výkupu a provozu sběrny. Na serveru České inspekce životního prostředí není možné zjistit, kolik se kontrol denně provádí a kolik je zahájených a ukončených správních řízení v těchto deliktech. Je však zveřejněna zpráva z 02.12.2013, která hovoří o udělení pokuty 700 tis. Kč firmě, která opakovaně vykupovala pohřební urny. Na serveru České obchodní inspekce je naopak zveřejněna zpráva ze dne 23.12.2013, ve které se uvádí, že inspektoři ČOI ve 3. čtvrtletí 2013 provedli kontroly v 82 sběrnách druhotných surovin. Za nedostatky bylo v tomto období uloženo 35 pokut v celkové výši 175 tis. Kč a vydán zákaz používání sedmi kusů neověřených měřidel. Tři případy byly postoupeny k dalšímu šetření České inspekci životního prostředí, neboť součástí kontrol bylo také dodržování zákona o odpadech, který provozovatelům výkupen odpadu ukládá povinnost ověřit údaje osob, od nichž má prodávající v úmyslu odpady vykoupit, a vést jejich evidenci. Tuto povinnost nedodržely 3 kontrolované subjekty. Porušení zákazu výkupu některých surovin, konkrétně veřejně prospěšných zařízení nebo jejich součástí, inspektoři ČOI ve sledovaném období nezjistili.

Ze všeho zde uvedeného tedy jednoznačně vyplývá, že postoupit pravomoc z krajů na obce, které by pak měly rozhodovat o tom, zda, jak a kde mohou být povoleny sběrny, pouze výrazným způsobem pohnojí český korupční záhonek. Nehledě na "dobré sousedské vztahy", které mohou přinést rozhodování, které bude zatížené osobními vztahy. Tento aspekt je nepřehlédnutelný zejména proto, že připravovanou novelou zákona se vůbec nepočítá s možností se proti případné zlovůli obce jakkoliv bránit.

Řešením je více cílených kontrol a využíváním možností, které platný zákon dává obcím, krajským úřadům a inspekcím se zaměřením do oblastí, kde ke krádežím dochází nejvíce. Jde zde zejména o Ústecký a Moravskoslezský kraj, kde je tato činnost efektivním způsobem obživy mnoha stovek osob. Velkým problémem jsou také černé sběrny, které se nekontrolují, poněvadž oficiálně neexistují. Zde lze spatřit obrovský deficit ve výkonu státní správy v její kontrolní činnosti.

Podobně jako v případě metylalkoholové aféry, je i tento návrh zákona namířen vlastně jen na ty, kteří v odpadech podnikají zcela legálně a zákony dodržují. Ti, co pančují alkohol nebo provozují sběrnu na černo se změna zákona naopak nedotkne vůbec. Těm jen ubude konkurence a budou si dál při pohledu na naše legislativce ťukat na čelo a myslet si něco o tom, jak se tu krásně žije. O podnikatele a zaměstnance současných sběren, kterých je v ČR okolo 10 000 se pak nejspíš postarají dobře daňový poplatníci.

Petr Homola
předseda Krajské rady SsČR
v Ústeckém kraji