Vážený pane předsedo Senátu, vážené paní senátorky, vážení páni senátoři, budu velice stručný, protože předpokládám, že s životopisem kandidátů jste se již seznámili na jednotlivých výborech, které jejich kandidaturu projednávaly. Chtěl bych proto říci jenom několik slov jednak k oběma kandidátům a jednak obecně k výběru ústavních soudců.

Pokud jde o profesora Musila, myslím si, že ho nemusím představovat. Je to člověk, který svým hlasováním prokázal odvahu v řadě sporných záležitostí, nebyl to ten, kdo se automaticky připojuje k hlavnímu proudu, což je samozřejmě vždycky pohodlnější, a dokázal své stanovisko vždy logicky argumentovat.

Pokud jde o Jiřího Zemánka, tak doufám, že přítomní novináři mě neobviní z nepotismu, protože tato jména jsou si pouze přibližně podobná, ale to, co je podstatnější, je, že je to špičkový specialista na evropské právo, a pokud vím, ve struktuře Ústavního soudu takového specialistu dosud postrádáme. A vy dobře víte, že s postupující integrací Evropské unie dochází k tomu, že evropské právo se neustále vyvíjí, že je nutné přijímat harmonizační normy a že je vždy dobré, když v případě sporů v Ústavním soudu takový odborník bude zasedat.

Pokud jde o obecnou část, jsem si vědom námitek, že profesor Musil je navrhován do druhého funkčního období. Není to žádná novinka, něco podobného se stalo v případě Pavla Rychetského. Chtěl bych se vyrovnat s protiargumentem, že to, že někdo je navrhován pro druhé funkční období, to politicky zavazuje k vděčnosti navrhovatelům. Já sám jsem bohužel neměl tu čest se s profesorem Musilem osobně setkat, ale chtěl bych konstatovat, že tento argument je podle mého názoru urážkou osobnosti integrity jakéhokoliv kandidáta. Takže, jestliže někdo kandiduje do druhého funkčního období, tak rozhodně ne z vděčnosti, ale proto, že v prvním období dokonale splnil svoji roli.

A teď mi dovolte poslední poznámku. Plně jsem respektoval vaše rozhodnutí odmítnout doktora Sváčka, protože podobně jako prezident není automat na podpisy, ani Senát, jak dobře víte, není automat na schvalování všech návrhů prezidenta. Doktor Sváček, jak víte, byl tehdy doporučován oběma předsedy – současným i bývalým – Soudcovské unie. Nebojte se, potřetí ho opravdu nenavrhnu. Ale ten problém zůstává. Zůstává v tom, že bychom v Ústavním soudu potřebovali alespoň jediného člověka, který je bytostně spojen s každodenní soudcovskou praxí, s tím šedivým, nudným a trvalým procesem, že bychom potřebovali člověka, který soudil na řadě úrovní, protože je skvělé, máme-li v Ústavním soudu akademiky, profesory, pedagogy, ale na druhé straně onen dopad, dotyk se všedním soudcovským životem je něco, co tam stále chybí.

Chtěl bych vám navrhnout spolupráci při výběru takového kandidáta, a to zejména s ústavně-právním výborem, jako specializovaným výborem vašeho Senátu. Protože tady se opravdu nejedná o konkrétní jména, tady se jedná o to, že v Ústavním soudu by měl být i člověk, který prošel všemi stupni soudcovské praxe a má tuto životní zkušenost. A samozřejmě, když jsem teď byl na sjezdu Advokátní komory, tak zazněl i názor, že v Ústavním soudu by měl zasedat i advokát. Rád bych se právě s vaším ústavně-právním výborem poradil i o tomto námětu.

Kolegyně a kolegové, závěrem to nejdůležitější. Protože se v tomto roce patrně vidíme naposled, dovolte mi, abych vám ze srdce popřál šťastné a bohaté Vánoce, bujarou oslavu Nového roku a samozřejmě klid a pohodu pro vaši práci v celém roce následujícím. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)