„Rodí se konsensus, že parlamentní demokracie v současné podobě nemá další perspektivu a že země potřebuje změnu srovnatelně radikální, jakou byl rok 1989. To znamená naděje i rizika. Bude stačit vyměnit volební systém a některá další pravidla? Bude výsledkem přímá demokracie švýcarského typu? Nebo prezidentský systém á la Francie? Nebo diktatura prezidentů opírajících se o lidové masy, jakou známe z Latinské Ameriky? Nebo vláda odborníků řízených z Bruselu? Změnu bychom neměli chápat jako něco fatálního. Od roku 1800 se v našich zemích objevil pouze jediný politický systém s životností delší než 30 let – marxistický socialismus. V rámci Rakouska a později Rakouska-Uherska se totiž fakticky vystřídalo několik politických režimů s různými ústavami. A je zbytečné ronit slzy za odcházející formou parlamentní demokracie,“ řekl ParlamentnímListům.cz Hampl.

Přinese nový režim stabilitu a spokojenost lidem?

Důležitější jsou podle Hampla jiné otázky - a sice, zda bude nový režim respektovat občanské svobody. Státní správa má podle něho přirozenou tendenci zvětšovat se, chovat se despoticky a ubližovat lidem. Jedním z cílů dobrého státního zřízení je podle něho zabránit těmto tendencím.

Základní otázky dneška podle něho jsou, zda bude možné vést v novém režimu obyčejný slušný život, zda vznikne takové prostředí, kdy bude možné bez překážek pracovat, učit se, pěstovat přátelství, budovat rodiny, zakládat firmy a hledat vlastní štěstí vlastním způsobem.

„Dá nám takovou stabilitu, abychom nemuseli žít v neustálém strachu z vpádu hordy nájezdníků – promiňte, spoluobčanů, kteří své mírumilovné náboženství praktikují uřezáváním hlav a jinými pokojnými metodami? Zkrátka, je zapotřebí znovu promýšlet základní ústavní otázky a na současné spory o pravomoci se dívat z tohoto pohledu,“ říká Hampl.