Česká Ústava neřeší konkrétní termíny, do kdy má nový premiér čas požádat pro svůj kabinet Poslaneckou sněmovnu o důvěru.

„Bohužel se v našem státě obecně dostatečně nedodržují ústavní zvyklosti,“ říká pro ParlamentníListy.cz bývalá ústavní soudkyně, nyní senátorka zvolená za SZ. Není to podle ní v souladu s parlamentním systémem, který je u nás nastaven jako zvyklost. Jak ale říká, ani Zemanovi předchůdci tyto parlamentní zvyklosti ne vždy dodržovali. Podle jejích slov tak od 90. let parlamentní či ústavní zvyklosti nebyly prezidenty dodržované.

Prezidenti si u nás dělají co chtějí

„Prezident by měl podle těchto zvyklostí pověřit relativního vítěze voleb,“ připomíná Wagnerová. Kdyby pak jím složená vláda nedostala důvěru, měl by nechat vytvořit vládu druhého relativního vítěze voleb. Kdyby i tato vláda neuspěla, nastupuje předseda Poslanecké sněmovny, který by měl osobu premiéra generovat. Teprve pak přichází na řadu úvahy o rozpuštění sněmovny, které má ale opět v rukou prezident,“ popisuje proces bývalá ústavní soudkyně.

Samozřejmě, že kolovaly různé spekulace o tom, zda má prezident při výběru premiéra naprosto volnou ruku. „V duchu toho, co už bylo vyřčeno, by prezident neomezeně volnou ruku při volbě premiéra mít neměl, kdyby tedy ovšem fungovaly parlamentní zvyklosti. Ale ty zvyklosti nefungují,“ říká Wagnerová, „což pak vede k tomu, že má prezident pocit, že si může dělat, co chce,“ dodává. Takový postoj pak ale nutně musí podle Wagnerové vychýlit celý tento „zvyklostní“ systém, „což tedy v pořádku není,“ dodala senátorka. Uznávané zásady pro volbu premiéra by totiž platily výhradně a pouze v případě, že by fungovaly právě ony parlamentní zvyklosti. Což tedy podle ní skutečně nefunguje a jak dodává, porušovali je všichni prezidenti už od Václava Havla.

Sněmovna rozhoduje o vlastním rozpuštění, což není správné

V těchto souvislostech proto měla sněmovna do jisté míry pravdu v tom, že „institut samorozpuštění si převedla do vlastních rukou, což ale také není úplně správně, že?,“ konstatuje Wagnerová. Podle ní takto nastavený systém zrovna příliš do parlamentního systému nepatří. „Řekněme, že je to takový poněkud nesystémový instrument," připomíná. "Když ale ani k tomu nechce sněmovna sáhnout, tak co? Tak bude muset zvážit, zda vysloví důvěru vládě, kterou jí ten premiér předloží,“ upozorňuje senátorka.

Když prý kabinetu důvěru nevysloví, nastává druhé kolo, kdy musí prezident jmenovat dalšího premiéra, což už je skoro jako nekonečný příběh. „Já už vlastně ani nevím, co ti hráči dnes konkrétně chtějí nebo nechtějí,“ láme nad současnými politickými hrátkami s povzdechem hůl Eliška Wagnerová.

Mít tak řeckou ústavu…

„Což o to, u toho prezidenta víme dobře, co chce, ten chce svoji vládu a dostane ji,“ říká senátorka. Je to podle ní sice nesystémové, měl by být pověřen sestavením vlády další v pořadí, ale jak dodala, na porušování parlamentních zvyklostí se podíleli všichni prezidenti od listopadu 89. „Vždyť Klaus také jmenoval premiéra z řad ODS, přestože tato strana volby nevyhrála, a to ani relativně,“ připomíná Wagnerová způsob, jakým se Nečasova vláda dostala vůbec k moci.