Když na jaře 2009 hlasovali o vyslovení nedůvěry Topolánkově vládě spolu s opozicí, překvapili tím čtyři rebelující poslanci tehdejší vládní koalice podle mnohých politiků nejen českou veřejnost, ale i lídra opoziční ČSSD Jiřího Paroubka. Jan Schwippel, Vlastimil Tlustý, Olga Zubová a Věra Jakubková tehdy zásadně přispěli k pádu kabinetu, který se již delší dobu potýkal s problémy i vnitřními neshodami stejně jako současná koalice ODS s TOPkou a Věcmi veřejnými. A právě takové situaci chtěl Schwippel podle svých slov předejít. Nezdařilo se, přiznává zklamaně dva a půl roku poté.

Kýžené změny nepřišly

"Dnes už mám jiné informace, než jsem měl tehdy na jaře roku 2009. V té dané chvíli jsem se rozhodl správně. Nicméně pokud se zamyslím nad tím, zda jsem svým krokem přispěl ke změnám, které jsem si přál, tak bohužel musím říci, že ne," bilancuje exposlanec. Svým krokem prý chtěl dát ODSce jasný signál, že potřebuje nutně změny. A to se prý prakticky nestalo. "Samozřejmě to nelze brát absolutně, to bych asi byl příliš přísný," uvedl pro ParlamentníListy.cz Schwippel.

Jasnou kvalitativní změnou k lepšímu je podle něj osoba lídra ODS a premiéra. "Mirek Topolánek se prostě s Petrem Nečasem nedá srovnat. Ale že by se to odrazilo i na fungování vlády, v tom si příliš jistý nejsem. Dá se to vyjádřit pojmem - složitost koaličního vládnutí," snaží se o definici problému obou posledních vlád s ODS a jejím předsedou v čele. Modré tak stále trápí především nemožnost realizace podle Schwippela kvalitního volebního programu.

Lepší nepřijatelní zelení než nečitelná TOP 09 a VV

Ač Nečase považuje za kvalitativně lepší osobnost než Topolánka, vychází prý jeho vedení koaliční trojky ve Schwippelových očích podstatně hůře. Už proto, že současných 117 poslanců pravice (zatímco rebelové VV Škárka a Kočí se považují za pravicové poslance, Stanislav Huml skončil v klubu ČSSD) představuje mnohem méně problémů, než Topolánkova "stovka."