Jako výmluvy školáků občas vypadají zdůvodnění politiků, proč dělají to či ono. Klasickou ukázkou jsou argumentace pro zvyšování platů ústavních činitelů. Například premiér Petr Nečas prohlásil, že kdyby nebylo rozhodnutí Ústavního soudu, vláda by se vůbec platy nezabývala. Přitom ve skutečnosti se verdikt Ústavního soudu týkal výlučně soudců a vůbec ne ústavních činitelů.

Z podobného soudku je i přesvědčování veřejnosti koaličními politiky, že je nutné přijmout zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi navzdory složité ekonomické situaci státu, protože to vyplývá z nálezu Ústavního soudu z 1. července 2010. Ve skutečnosti ÚS ve svém nálezu pouze označil dlouhodobou nečinnost parlamentu, spočívající v nepřijetí zákona o restituci církevního majetku, za protiústavní.

• SLEDUJEME téma: Miliardy pro církve

V mnoha postkomunistických státech se restituce neuskutečnily vůbec  

„Výrok Ústavního soudu je nutno posuzovat s dopadem na náš právní řád. Nikde v ústavě se nestanoví, že k restitucím musí dojít. V mnoha postkomunistických státech se restituce neuskutečnily vůbec, anebo nebyly v takovém rozsahu, jako jsou u nás. Takže nějaká obecná povinnost státu, že musí odpovídat za to, co se stalo před padesáti lety, v naší ústavě stanovena není,“ říká pro ParlamentníListy.cz docent Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně Zdeněk Koudelka.