Já vám přeji dobré ráno. Dámy a pánové, pane předsedající, zástupci vlády, paní ministryně, já bych chtěl také zareagovat. Očekával jsem, že dnes tím tématem tedy bude stavební zákon, ale to, co se událo v posledních dnech, je průšvih. Tady zaznělo - a myslím, že třeba i paní ministryně to má na twitteru - že se přece hodnotily i nějaké obsahové věci. Tak tam byla taková klikačka, kde byly umožněny odpovědi ano - ne. Jste nemocnice? Ano - ne. Jste toto? Ano - ne. A tento seznam těchto ano - ne odpovědí, který jaksi říkal, jaký subjekt žádá, to by mělo být hodnocení těch projektů. Já jsem byl nadšený, když vznikala v minulých letech strategie regionálního rozvoje, která se dívala na jednotlivé regiony a na to, jak se v nich lidem žije, kolik je tam s.r.o, jak mají dostupnou zdravotní péči, kolik je tam vysokých škol. Už jen to kritérium regionu, kde někde máme nemocnice, ve Šluknovském výběžku, kde jsou v zásadních problémech a někde máme nemocnice, které fungují, je podle mě zcela zásadní hodnotící kritérium, kam by ty peníze v rámci tohoto programu jít měly. To je první věc. Tudíž hodnocení kvality těch projektů by mělo být jednak, jak kvalitně je ten projekt připraven a pak skutečně jít tím směrem, pomoci tam, kde je to nejaktuálnější s ohledem na lidi a vybavenost těch nemocnic pro daný region. To je první věc.

Já jsem chtěl zareagovat na pana předřečníka z KSČM, prostřednictvím pana předsedajícího. Mně to vaše vystoupení přišlo tak trochu - a nechci vás tím nijak urazit - jako taková ta rétorika rozbíječů strojů. Tak, jsme v papírovém světě. Vy někam pošlete přihlášku projektu, nějaký fascikl. To, kdy ta přihláška byla přijata, kdy byla vyhodnocena v tom papírovém světě, kam se dostala v tom pořadníku, kam ty papíry zařazujete, je pouze a jedině na tom člověku, který ji přijímá, jak tam to razítko dá, jak tam ten čas zapíše. Z tohoto procesu, kromě toho, že to řeší jeden člověk na podatelně, není v tom papírovém světě žádná ověřitelná digitální stopa.

Já jsem se o tématu digitalizace bavil asi před třemi lety - a byla to taková řekněme náhodná snídaně - s paní prezidentkou Estonska, která říkala, že digitální svět jí naopak umožňuje žít v bezpečí, že její zdravotní karta nebude někde lítat, že zmizí ze šuplíku, že si ji bude někdo někde předávat, protože ví, že její zdravotní záznamy jsou uloženy na jednom místě, edituje se, kdo k nim má přístup, kdo a z jakého důvodu se na ni koukal a ten počet přístupů je omezen. To všechno nám umožňuje digitální svět, i to časové razítko, kdy se do toho systému přihlásíte. Pojďme si tedy říci, že i to datum nebo ten čas přihlášení může hrát určitou roli, i když - a já jsem se teď bavil, myslím, že s Markem Bendou, o tom, jak se obsazují předměty, když se vypíšou ve škole předměty, tak žáci sedí u toho počítače a taky klikají, protože ten zájem o některé předměty je prostě větší a naplněnost třídy má tu svoji kapacitu. Kdyby to bylo papírovým způsobem, kdybyste tam posílal seznam předmětů, na které se ten žák chce přihlásit, změnilo by se něco na tom procesu? (Nesrozumitelné) který ten dopis by přišel dřív, asi by ten žák dostal přednost. Opět by to bylo složité a nebyla by tam žádná faktická kontrola, zda třeba někdo nebyl zvýhodněn apod.