Pane ministře, kolegyně, kolegové, já nejprve začnu pozitivně v tom smyslu slova, že poděkuji ministrovi za to, že ten seminář nakonec na úrovni výboru pro veřejnou správu a hospodářského výboru k tomuto tématu a vůbec ke komplexnějšímu tématu zahrnujícímu Eidas a vše, co s tím souvisí, proběhl na půdě výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj, a tím bohužel mé pozitivní hodnocení musí končit. A moc mě mrzí, pane ministře - já jsem hluboce přesvědčen o tom, že kdybyste tam na tom semináři byl, tak byste tu bídu viděl.

Ty otázky, které padaly a byly věcné, nebylo to, že bychom si tam hráli na to, kdo je odkud, což koneckonců svými slovy tady potvrdil i pan kolega poslanec Pilný, kdy jsme se ptali na věci, které souvisejí s tímto zákonem, protože jeho existence pouze naplní nějakou pseudopodmínku Evropské unie, o které ještě nejsme přesvědčeni, ale neposune nás v oblasti elektronické komunikace vlastně vůbec nikam. A co bylo ještě horší, když jsme se ptali na to, kde jsou další doplňující zákony, které bude potřeba projednat vzhledem k tomu, že Poslanecká sněmovna v příštím roce končí své volební období, to znamená, že díky legislativním lhůtám minimálně šest, sedm měsíců před volbami už nebude možné projednat vlastně žádný zákon a po volbách zase minimálně šest, sedm měsíců nebude možné projednat žádný zákon, takže se v oblasti elektronické komunikace... Pan ministr mě neposlouchá, ono to možná pro něj není důležité, ale věřte mi, že jakkoli to možná není důležité pro většinu z vás tady, tak pro fungování veřejné správy, elektronizaci a pro fungování komerční sféry v oblasti právě elektronické komunikace, kterou využívají občané, to důležité je. Pro ministra vnitra, mám pocit, že se ukazuje, že tohle je priorita 59. Ono je to koneckonců vidět v tom, že to vlastně řešíme na poslední chvíli, konec volebního období a je tady materiál, který přinutil Ministerstvo vnitra nebo kterým vlastně Evropská unie přinutila Ministerstvo vnitra, aby jej předložilo. Kdyby se tak nestalo, tak jsme se neposunuli vůbec, přičemž ostatní země, které jsou okolo nás, aspoň za všechny vyjmenuji Slovensko, něco v té oblasti e-governmentu dělají. Ministerstvo vnitra se téhle problematice evidentně moc nevěnuje. A skloňovalo se to i na tom společném jednání dvou výborů, nebo chcete-li semináři, že Česká republika se v porovnání s moderním světem v oblasti elektronické komunikace propadá na stále hlubší a hlubší místo při porovnání s ostatními a je to proto, že nic neděláme. Je to takový ten vojenský systém - čeká se, aby se spěchalo a spěchá se, aby se čekalo, ale nic to vlastně vůbec nevyřeší.

Ptali jsme se na termíny, kdy bude předložen zákon o elektronickém občanském průkazu, zdali to stihnete do 31. 12. nebo lépe do října, podle mého hlubokého přesvědčení, jinak to nebudeme schopni vůbec v nějaké rozumné době schválit. Žádné relevantní informace o tom, jak je to připraveno, jsme se nedobrali, stejně jako o dalších věcech, které se zmiňovaly - elektronickou pečeť, elektronické razítko, zákon o elektronickém podpisu atd. To jsou věci, které musí doplnit tento materiál. No a potom to praktické využívání, on o tom mluvil pan kolega Pilný. My všichni vlastně čekáme na to, kdy Ministerstvo vnitra přijde s jednoduchým návodem, jak využívat občanský průkaz do budoucna. Na tom, že tohle není moderní technologie, s kterou Ministerstvo vnitra počítá, na tom se tam v podstatě shodli všichni, ale ministerstvo říká, že to je konzervativní přístup, že je to taková větší jistota, ale to, co tady říkal pan kolega, už dneska platí lidé za to, když si chtějí pořídit občanský průkaz s čipem tak zvaně. Zaplatí pětistovku a je jim to úplně k ničemu. A do budoucna jsme zjistili, že jim to vlastně taky bude k ničemu, nehledě k tomu, že si budou muset pořídit ještě další nějaký přístroj - krabičku s tkaničkou nebo jak to tady bylo řečeno - o které nikdo nemá pořádně v tuhle chvíli ani páru. A je to věc, která v okamžiku, kdy ji dovymyslíme, už bude opravdu přežitá. My chceme, zjednodušeně řečeno, praktický nástroj k tomu, aby občan, když někam přijde, mohl předložit občanku, úředník zastrčí občanku do příslušného přístroje a bude moci zkonstatovat ano, mám tam všechny listiny, které potřebuji, které stát má k dispozici. Co všechno stát o mně ví, bude na té kartě, pokud není schopen ty jednotlivé registry - a je to tak koneckonců vidět - není stát schopen a není premiér schopen donutit ostatní ministry k tomu, aby komunikovali ty jejich registry mezi sebou, každý jede v jiném systému, takže není stát schopen zajistit to, aby data, která o občanovi má, znovu a znovu od občana nechtěl. Přijdete na jeden úřad a tam vám úředník řekne: přineste mi ale další tři doklady (?) z jiných státních úřadů. Takto to je.

My voláme po tom - a zcela napříč politickým spektrem - ať máme jeden doklad, alespoň, nejste-li to schopni udělat těmi registry, ať máme jeden doklad, ve kterém bude všechno a nemusí každý doma vyhledávat všechny doklady a podobně a chodit si je ověřovat, že to je opravdu pravda, že ten stát už tu informaci má a potvrzuje, že tu informaci má, aby ji byl schopen někde dát. V tom se nic neděje, pane ministře, ale vůbec nic v podstatě, kromě tohoto zákona, jehož neexistence nebo existence způsobí, že se nestane vůbec nic. Ale vůbec nic, nikam se neposuneme, spíš ztratíme čas.

Mě, musím říct za sebe, mrzí, protože jste člověk, který přišel z veřejné správy, jak to nepovažujete za důležité, že se v tom, v téhle oblasti, kdy zjednodušení komunikace s veřejnou správou, ale samozřejmě celý ten byznys systém, který u nás funguje, který se snaží zjednodušovat a je vlastně o míle napřed před státem, jak pracovat s daty, ať už je to bankovní systém apod., tak my v tohle spíme. Je to velká škoda. Když tenhle zákon nebude, nic se nestane a možná vás to donutí k tomu, abyste hýbli kostrou a ty zákony, které potřebujeme k tomu zákonu o občanském průkazu, zákonu o elektronickém podpisu atd. atd., všechny tyhle věci přinesli v jedné kupě, abychom je byli schopni - a věřte, že tady je ta vůle - abychom je byli schopni projednat ještě v tomhle volebním období a schválit je. Děkuji vám za pozornost.